OZ

Ondřej Zajac

(1982) žije v Praze. Narodil se tamtéž, ačkoli jeho otec (jak jméno napovídá) pochází z východu Slovenska. Studuje bulharskou a srbskou filologii na FF UK. Překládá současnou bulharskou, srbskou a chorvatskou poezii i prózu. Jeho vlastní tvorba a překlady byly oceněny v několika soutěžích (např. v překladatelské soutěži Jiřího Levého - překlad básní Georgiho Gospodinova ze sbírky Třešeň jednoho národa) a publikovány ve sbornících a časopisech (Tvar, Plav, Dotyky, Slovanský jih atd.). V roce 2009 vyšla v jeho překladu debutová sbírka G. Gospodinova Lapidárium v nakladatelství Literární salon. Odborné texty publikoval v časopise Tvar a na internetu.

Dimana Ivanova (Varna, 1979) vystudovala slavistiku a francouzskou filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii. Doktorské studium absolvovala na UK v Praze. Překládá z češtiny a slovenštiny. Ukázky z její druhé básnické sbírky Azbuka na želanijata (Abeceda přání) přeložil Ondřej Zajac.

„Trvalo mi víc než rok, než jsem pochopila, že píšu vlastně jednu jedinou báseň a ta se jmenuje Jak trestá Bůh. Tematicky jde o boj s našimi osobními démony, např. sebelítostí, pýchou… A taky o vyjádření cesty k přijetí života takového, jaký je, k pochopení jednoty světa.“

D. už byl starý. Vlasy měl řídké a zcela bílé, kůži svěšenou. Ještě nezískala pergamenový vzhled stařecké kůže, ale na čele měl nahnědlé skvrny a kůže na tvářích a krku vypadala jako prázdné měšce. Ještě se pohyboval sebevědomě, přestože ruce se mu už při námaze lehce třásly. Chodil zvesela, ale spíš ze zvyku, než že by se mu chtělo zvesela chodit.

Pětkrát byl nominován na prestižní bulharskou literární cenu Helikon. V r. 2011 byl jako první Bulhar za svou sbírku povídek Ima li koj da vi običa (Máte někoho, kdo vás miluje?) oceněn Evropskou cenou za literaturu.

Básník Piotr Macierzyński (nar. 1971) neuvádí v medailoncích ve svých sbírkách nic než výčet vydaných knih, protože „autor není zajímavý – mnohem důležitější je text“. Plně respektujeme jeho pohled na věc.

Kristin Dimitrova (nar. 1963 v Sofii) je bulharská básnířka, prozaička a scenáristka. V současné době se připravuje knižní překlad její sbírky Ráno hráče karet v brněnském nakladatelství Větrné mlýny.

Svůj debut vydala mladá autorka ve stejném vydavatelství, kde o rok dříve publikovala i svůj překlad románu P. Bilého, tedy v sofijském Ergu. Jedná se o relativně vyzrálou prvotinu, v níž se projevuje jak autorčina erudice, tak ryze „ženská lyrika“, blízká básnířkám, jež Dimana Ivanova překládala do bulharštiny.

NANEBEVZETÍ Ty jsi jako vítr – / přicházíš, odcházíš, přicházíš.../ Těsně před svátkem Panenky Marie / zastavils proti mně / a připnuls mi kolem hrdla / náhrdelník ze slunce a deště. / Je tohle znamením zaslíbení?

Božana Apostolova se na bulharské literární scéně pohybuje v roli spisovatelky již přes třicet let. Sbírka básní ...sotva ji zadržím nám svou autorku představuje nejen jako zralou básnířku, ale i jako matku a silně nábožensky založenou ženu.

V polovině května letošního roku znovu zavítal do Prahy jednačtyřicetiletý romanopisec, povídkář, básník, dramatik, literární mystifikátor a laureát několika literárních cen Georgi Gospodinov. Na prodloužený víkend ho do hlavního města České republiky přivedla pozvánka na tradiční knižní veletrh Svět knihy.

Vysoce si cením lidí, kteří čtou. Poslední, co bych udělal, je, že bych čtenáře redukoval jediným jmenovatelem. Každý čtenář je speciální, každé čtení unikátní. A přesto, pokud mi osud dopřeje setkání se čtenáři mých knih, nabývám dojmu, že to jsou především bystří, k autoritám kritičtí, informovaní a myslící lidé. Je vidět, pokud budeme usuzovat z velikosti nákladů, že jich není tak málo, jak si běžně myslíme.

Alek Popov patří k nejpřekládanějším bulharským prozaikům současnosti. Hlavní síla jeho krátkých textů je v humoru. Své hrdiny staví do groteskních, často až absurdních situací (kat v současném Bulharsku), ve kterých pak zesměšňuje nedostatky jednotlivců, skupin i systémů.