LN

Ladislav Nagy

České vydání povídkového výboru žijícího klasika Dona DeLilla je knižní událostí loňského roku. Ve své pozdní tvorbě, vyznačující se rozporuplným přijetím ze strany kritiků, věnuje americký „básník paranoie“ velkou pozornost jazyku, který je pro něj neodvratně poznamenán popkulturou.

Dvanáct tisíc dolarů, to je cena za „americký sen“, alespoň tedy pro vypravěče a hlavního hrdinu románového debutu Michaela Thomase Na dno, románu o zoufalé snaze uspět v americké společnosti, který svému autorovi vynesl roku 2009 nejvýše dotované literární ocenění na světě, dublinskou cenu IMPAC, a rovněž mu získal obrovské uznání mezi čtenáři.

Narodil jsem se dvakrát: nejprve jako holčička jednoho výjimečně nezačouzeného detroitského dne v lednu 1960; a potom znovu jako dospívající chlapec na pohotovosti nedaleko městečka Petoskey ve státě Michigan – to se stalo o čtrnáct let později, v srpnu roku 1974.

Kdo americkou literaturu trochu sleduje, zaregistroval Eugenidesovo jméno již dávno, tedy nejpozději po vydání jeho knižního debutu Smrt panen (Virgin Suicides, 1993). Již předtím, od roku 1988, však publikoval některé své povídky v prestižních časopisech, jako jsou The New Yorker nebo Granta, a právě tyto texty mu koncem osmdesátých let vynesly označení jednoho z nejnadanějších prozaiků nastupující generace.

Mám to před očima tak jasně, dokonce i teď. Jídelna studia byla prázdná a já seděl v rohu u okna. Sluneční světlo se lomilo nad stolem a rozdělovalo naleštěnou světlou dřevěnou desku na dvě stejně veliké poloviny, jednu světlou, druhou tmavou; vzpomínám si, že mi to tehdy přišlo jako nějaký erb, štít. Přímo před sebou jsem měl popelník...

Možná i motiv padajících věží (samotná událost se přihodí až ve třech čtvrtinách románu a není jeho hlavním tématem, spíše motivem) přispěl k tomu, že si kniha získala tak rychle pozornost čtenářů, což ovšem vůbec neznamená, že by tato pozornost nebyla zasloužená. Císařovy děti skutečně jsou dosud nejlepším dílem C. Messudové.

Connanghíbské náměstí kolem něj doslova pulsovalo životem. Lidé z kanceláří, zahraniční batůžkáři, kurýři i obědvající dámy odstrkovali žebráky, vyhýbali se projíždějícím autům a pobíhali po tržišti Palika, až připomínali hráče nějaké dementní hry. Váhající Ardžún Mehta byl na okamžik jedinou nehybnou postavou v davu...

Britští spisovatelé posledního století jsou neodolatelně přitahováni Středomořím. Pokud lze však některého britského spisovatele označit za skutečně výrazně „středomořského“, pak je to určitě Lawrence Durrell (1912-1990), jehož Setkání s mořskou Venuší nyní vyšlo v češtině.

Zakázaný román opět na scéně, psalo se na jaře roku 2003, když ve Spojených státech a v Británi vyšel v novém vydání román Gordon, tentokrát již podepsaný autorkou jménem Edith Templeton.