Prozaik Juha Seppälä (*1956) už vydal více než dvacet knih a patří mezi nejuznávanější současné spisovatele ve Finsku, přestože ani čtvrtou nominaci na cenu Finlandia s románem Mr. Smith v roce 2012 neproměnil.

Titulní postava románu, tajemný a osamělý Mr. Smith, je tak nějak všudypřítomný, pozoruje, napravuje a řeší obtíže jiných, protože „nedokázal řešit své vlastní problémy“. Ví hodně o všem, i když všechno neví, a má za to, že je dobré usilovat o štěstí a blahobyt a vyhnout se utrpení. Jakousi paralelní hlavní postavu představuje pan Schmidt, dědeček Mr. Smithe, který počátkem 20. století působil jako obchodník a pojišťovací agent v Petrohradu a na Karelské šíji, tehdy oblasti takřka neomezených možností. Kromě dvou výše zmíněných hrdinů Seppälä v tomto románu vytvořil pestrou paletu vedlejších postav, k nimž patří např. kdysi krásná Briscilla (ne, to opravdu není překlep) a její přítel, opilec Rane, spisovatel Torro, jemuž došly nápady, redaktor na penzi Orvo Manninen či jeho syn Erno, IT specialista a amatérský maratonec.

Román se velmi elasticky pohybuje v různých časových dimenzích, někdy z minulosti pozorujeme přítomnost, jindy naopak ze současnosti minulost. Postavy autor vytváří, opouští a zase se k nim vrací, anebo také ne. Nechá je zcela volně překonávat propast času, takže např. děd ví, čím se bude zabývat jeho vnuk.

Seppälä otvírá řadu témat, která hýbou současným světem. Někdy se zdá až na škodu, že některým z nich věnuje jen několik strohých řádek a již vytahuje z rukávu další, neméně závažné. V knize tak najdeme četné úvahy o vlastnictví, penězích („Peníze jsou čisté, nevinné, dokonalé, jsou cokoliv, protože za ně lze cokoliv pořídit. … Peníze dávají svobodu“) či bankách („Banka je totiž jako drak, kterého nikdo nezabije a s kterým je pouze třeba se naučit žít“). Najdeme zde však i úvahy o vztahu Finů k Rusům, finské identitě a historii obecně. Není to poprvé. Autor se o historii zajímá dlouhodobě, a jedna z jeho předchozích knih má dokonce lehce ironický název Dějiny Finska (Suomen historia, 1998) a objevuje se v ní postava maršála Mannerheima, kterého Finové považují za jednu z nejzásadnějších osobností své historie. Kniha reflektuje také pozici Finska na pomezí východu a západu – svět se mění, epochy se střídají, ale s geografickou polohou se pohnout nedá: „Nejtěžší lekce je tohle: nic se nemění.“

Juha Seppälä je známý svým úsporným výrazem, obsahově nabitým textem, který je zároveň osekaný až na dřeň, a nezklame ani tentokrát. Přesto se mezi aforisticky stručnými větami a esejistickými úvahami občas objeví i pasáže s nádherně živými obrazy, z nichž minulost vystupuje tak barevně a plasticky, že téměř slyšíme ržání koní a cítíme vůni kořeněného čaje či jemných papiros. Kniha obsahuje také mnoho aluzí a citátů, odkazů na jiné spisovatele (od finského modernisty Paava Haavikka až po ruské klasiky) a další texty, které jsou někdy propojeny ve velmi nečekaných souvislostech.

Román Mr. Smith čtenáři nabízí jakýsi kaleidoskop sestavený z nejrůznějších míst, historických období i románových postav a jejich osudů. Jen na něm však záleží, jak si jej otočí a jak moc pestrá sklíčka v kukátku spatří.