Kdo se nepohne, okovy nepocítí
Breen, Marta: Neohrožené ženy

Kdo se nepohne, okovy nepocítí

Naučný komiks s podtitulem „Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství“ by si měli přečíst nejen zastánci feminismu, ale především jeho odpůrci obojího pohlaví, aby si ujasnili, co se pod tímto pojmem ve skutečnosti skrývá. O tom, jestli by muži měli či neměli ženám otevírat dveře, není v knize samozřejmě ani zmínka.

Shrnout v komiksu dějiny ženského hnutí zní jako nadlidský úkol. Jak zpracovat tak široké téma a postihnout tolik s ním spojených významných událostí a osobností, aby čtenáři alespoň některé informace utkvěly a utvořil si celkový obrázek?

Norská spisovatelka, novinářka a aktivistka Marta Breenová s myšlenkou na právě takový projekt oslovila výtvarnici Jenny Jordahlovou a z jejich spolupráce vzešlo něco jako komiksová učebnice historie ženské emancipace. Ta nyní vychází po celém světě, od USA po Jižní Koreu, a díky nakladatelství Argo se prosadila i u nás, což není žádná samozřejmost – Neohrožené ženy patří vedle Jasona mezi vůbec první norské komiksy, které si v češtině můžeme přečíst.

Někde se začít musí, a tak Breenová označuje za počátek boje za ženská práva rok 1848, kdy Elizabeth Cady Stantonová na abolicionistické konferenci v Seneca Falls přednesla manifest o rovnosti pohlaví a získala pro něj na stovku podpisů. V jedné pasáži se pak vrací ještě trochu dál do historie a pro srovnání načrtává ducha předchozí epochy, která navzdory svému názvu z pohledu žen rozhodně nebyla osvícená. Trochu méně jasné je prostorové a kulturní vymezení, v podstatě se ale autorka zaměřuje na vývoj v Evropě a USA.

Kniha se věnuje třem základním oblastem, na něž se ženské hnutí od devatenáctého století soustředilo, a sice právu na vzdělání, výkon povolání a vlastní výdělek; právu hlasovat ve volbách a účastnit se politického života; a právu rozhodovat o svém těle. Na scéně se objevuje řada osobností, které k pokroku v otázce zrovnoprávnění žen a mužů zásadním způsobem přispěly, včetně Rosy Luxemburgové, autorky citátu v názvu tohoto článku. Naznačeny jsou také argumenty odpůrců emancipace – z dnešního pohledu ale vyznívají alibisticky, nebo úplně absurdně.

Cílová skupina u této knihy není jednoznačná: komiks se podle slov Breenové ve světě někdy řadí k literatuře pro děti a mládež, jindy jej zase knihkupci staví do regálů pro dospělé. V Rusku si jej pak kvůli kapitole o homosexualitě mohou koupit zájemci až od osmnácti let. Cílem samotné autorky bylo napsat knihu pokud možno pro všechny, což je ale trochu dvojsečné. Zkušenějším čtenářům mohou vadit někdy až příliš schematicky podané informace – při tak velkém časovém i prostorovém záběru nezbývá než silně zobecňovat. Těm méně sečtělým pak zase bude chybět širší kontext, a protože má kniha spíše přehledový charakter, nedostane se jim ani příběhů, do kterých by se mohli ponořit. Přece jen si ale myslím, že místo v oddělení četby pro starší děti a mládež by Neohroženým ženám slušelo nejlépe.

Forma zpracování se blíží té, jakou mohou čtenáři znát už například z nedávno vydaného Sexkomiksu: Informace jsou uvedeny ve stručných heslech a možná až trochu mechanicky je doplňují ilustrace. Pro snazší zapamatování pak vyprávění oživují vtípky a ironické komentáře postav, které díky překladatelce Jitce Jindřiškové zůstávají i v češtině svižné a úderné. Prioritou je stručnost: obrázek často výstižnou zkratkou sdělí mnohem víc, než by dokázal rozsáhlý text.

Kniha se nesnaží zvlášť provokovat a oproti jinému nedávno vydanému severskému feministickému komiksu, angažovanému a apelujícímu Ovoci poznání, působí věcně, systematicky a přehledně (i když tato zdánlivá krotkost je relativní, v americkém vydání prý bylo na jednom obrázku nutné zamalovat ženské bradavky, jinak by bylo pro tamější zákazníky nepřijatelné). Neohrožené ženy nepřinášejí žádný formální ani myšlenkový experiment, sázejí na jednoduchý postup, v němž strohou informaci doprovází spíše předvídatelný obrázek. Jde ale o osvědčený způsob, jak co nejširšímu publiku poskytnout základní přehled o dané problematice. A zvyšovat povědomí o tom, co feminismus vlastně je a jakými otázkami se dlouhodobě zabývá, je u nás více než potřeba. Proto je vydání Neohrožených žen od nakladatelství Argo skvělým a chvályhodným počinem.

Neohrožené ženy otevírají spoustu zajímavých témat a čtenáře nenásilně podněcují, aby si o nich zjistil víc (a doufejme, že to udělá, jinak by výsledný obrázek zůstal poněkud plochý). A pochopitelně připomínají: kdyby nebylo konkrétních neohrožených osobností, které se postavily za svá práva – kdyby ženy vždy jen poslušně a trpělivě čekaly, až jim například právo volit spadne z nebe – společnost by se k větší rovnosti neposunula.


Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Marta Breenová, Jenny Jordahlová: Neohrožené ženy. Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství. Přel. Jitka Jindřišková, Argo, Praha, 2019, 128 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Qq,

Originál je norsky.

mp,

Odhadem: může tam být "it became the law". Nejvyšší soud dle standardní formule "decides what the law is", míní se ovšem právo, právní stav.

Jan Vaněk jr.,

Jak je vidět i z obrázků samých, ten americký precedens z roku 1973, "podle kterého má žena právo se sama rozhodnout, zda půjde na potrat" (tomu říkám "stručné", "svižné a úderné" vyjádření), rozhodně neznamená, že by "vstoupil v platnost zákon". (Ostatně, "zvláštní okolnosti" potratových komisí taky nebyly jen "v některých západních zemích".) Netuší někdo, co je v originále? A kdo knihu redigoval?