Peprné kocoviny
Korneliussen, Niviaq: HOMO sapienne

Peprné kocoviny

Homosexualita, transgender, ale především láska a hledání identity jsou témata neotřelého románu mladé grónské autorky, která svým textem narušuje veškeré normy, včetně těch jazykových.

Moderní grónská literatura je pro české čtenáře bezmála stejně nová jako pro Gróňany. O svěží vítr do plachet soudobé původní literární tvorby největšího ostrova světa se zasadily místní nakladatelství Milik a mladá autorka Niviaq Korneliussenová (*1990).

Grónsko v literatuře figuruje především jako exotická destinace s postkoloniálními rysy. Děj románů sem situují např. dánští spisovatelé Peter Høeg, Kim Leine či Mads Peder Nordbo. Není proto divu, že generační román HOMO sapienne (grónsky 2014) o současném životě mladých Gróňanů hledajících svou identitu na sebe okamžitě upoutal pozornost a jeho autorka Niviaq Korneliussenová za něj byla nominována na Cenu Severské rady za literaturu. Téma tohoto literárního debutu může znít otřepaně, avšak Korneliussenová ho propojila s homosexualitou, k níž se sama přihlásila a již rozvádí do extrémních poloh. Kromě otevřenosti v otázce sexuální orientace, která je v Grónsku dodnes obrovské tabu, je dílo průlomové i nevídanou formou a stylistickým ztvárněním.

Korneliussenová, coby vystudovaná psycholožka, nahlíží do duše pětice mladých dospělých, kteří se zcela vymykají běžnému genderovému určení. V příběhu se potkává Fia, Inuk, Arnaq, Ivinnguaq a Sara, každé postavě patří jeden oddíl knihy, v němž je hrdina vypravěčem v ich-formě a líčí své pocity i pohnutky. Jednotlivé části odděluje písňový text a černá stránka. Korneliussenová se nebojí ukázat nejhrubší scény a kocoviny (morální i fyzické) a patřičně je stylisticky opepřit. Jazyk zaskočí aktuálností a tím, jak snad až příliš věrně odráží reálnou komunikaci, v níž nespisovnost zachází často až k argotu. Bohatosti výrazů se nezalekl ani překladatel Zdeněk Lyčka, který českou verzi pořídil z dánštiny, do níž román přeložila sama autorka.

Pětici protagonistů svede osud dohromady v období nejbouřlivějších životních proměn: trudnomyslná Fia se odstěhuje od přítele Petera a chystá se přiznat homosexuální orientaci; Arnaq spatřuje příčiny svých současných problémů v dětství, nicméně časem jí dochází, že není lesba, ale muž v těle ženy; gay Inuk uprchl do Dánska, protože se provalil jeho románek s ženatým politikem a veškerá vina je přičítána jemu; dalšími postavami jsou Ivinnguaq, nová identita Arnaq, a nakonec Sara, femme fatale Arnaq i Fii. Kruh se uzavírá.

Děj se odehrává v grónském hlavním městě Nuuku, které má charakter maloměsta. Dočteme se, jak mladí lidé na samém severu naší planety tráví čas. Hrdinové se potácejí mezi večírky a jejich následky, jejich osudy se postupně proplétají a výrazně ovlivňují děj. Přestože se postavy zabývají genderovými starostmi, je HOMO sapienne především román o lásce, která je i ve své problematičnosti univerzální.

Život autorčiny generace ve znamení rychlosti, klipovitosti a moderních technologií odráží již zmíněný jazyk. Střídají se dlouhá asociativních souvětí, úsečné komentáře a dialogy, esemeskové konverzace, písně, instagramová hesla a hashtagy. Román je kromě toho prosycen anglicismy, které zůstávají i v českém překladu, Zdeněk Lyčka ovšem pro jistotu vzadu uvedl slovníček, v němž vysvětluje jak anglické, tak grónské výrazy. Grónská spisovatelka touto stylistickou koláží a rozdělením textu mezi pět vypravěčů vytváří téměř nový žánr. Kniha je jazykově nebývale intenzivní a ve výrazových prostředcích naprosto neotřelá.

Niviaq Korneliussenová svou prvotinou oprávněně zabodovala a vzbudila velký rozruch. Snad její tvorba neztratí na osobitosti a plnokrevnosti a bude nadále přitahovat pozornost k moderní grónské kultuře.

 

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Zdeněk Lyčka, Argo, Praha, 220 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Karel Huněk,

Vyjde tedy i recenze s rozborem stavby a jazyka románu?

Redakce,

Dobrý den, jazyk románu je velmi specifický. Nejde o klasické vulgarity, ani o hantýrku. Jde o zvláštní mix všeho v kombinaci s tím, že se postavy pohybují na společenském okraji. Recenzentka píše, že zachází často až k argotu, a lze to tak opravdu označit. Celkově je ale román jazykově tak neobvyklý, že žádná kategorie úplně nesedí.

mp,

argot = soubor výrazů vyřazených společenských vrstev (zlodějů ap.), jejich mluva jiným nesrozumitelná; hantýrka (SSJČ). Asi se spíše míní vulgarita?