Nejlepší knihy? Ty opravdu nejlepší?
Venku se citelně ochladilo, jen člověk vstane, už se zase stmívá, viry řádí o sto šest – přichází čas, kdy začínáme mnohem častěji vyhledávat společnost knih. Spokojíte se s tou očtenou a odřenou z loňska? Nebo si dopřejete nějakou novější, neokoukanou? Jenže kterou? Chcete poradit? Redaktoři časopisu iLiteratura vybrali pro každého něco.
Časopis iLiteratura.cz každoročně připravuje výběr honosící se označením „nejlepší knihy“. Přitom je jasné, že prohlásit jistou knihu za jednoznačně nejlepší ze všech by nebylo spravedlivé a ani věrohodné. Jistě: zajímavých, dobrých, kvalitně připravených titulů je na knižním trhu spousta. Jen bývá velmi těžké se tou širokou nabídkou nějak probrat. Ne každý má čas sledovat novinky v průběhu celého roku. Někdo se začne rozhlížet až týden před vánočními svátky. My máme tu výhodu, že produkci různých nakladatelství sledujeme průběžně a že ji vidíme i v širokém kontextu různých cílových skupin.
Naším záměrem je v tomto přehledu připomenout zejména knihy, které neměly velkou propagaci a mohly i shodou nepříznivých okolností uniknout zájmu médií. Nezazářily nápadnou obálkou, v knihkupectví třeba zapadly za komínky marketingově vhodnějších svazků či je v okamžiku vydání zastínila jiná kulturní nebo politická aktualita.
Ačkoli je i náš výběr jen omezený, snažili jsme se myslet na čtenáře a čtenářky různého věku, s rozličným čtenářským očekáváním a všelijak naladěné. V každé ze zvolených kategorií upozorňujeme na knížky, které vás především pobaví, zajisté ale také poučí, překvapí a někdy i zaskočí. Jedny si vybere pro sebe, jinými obdarujete druhé. Knihy jsou totiž neskutečně vděčné. Vděčné a věčné.
Čtení na léto a Nejlepší knihy roku – přehledy zajímavých knih nabízí redakce časopisu iLiteratura.cz vždy před letními prázdninami a ke konci roku. Připravený výběr se v jednotlivých oddílech řadí už jen abecedně – knihy neznámkujeme a neurčujeme jejich pořadí. Nestačí sáhnout po té první, lepší je projít si ta doporučení všechna. Pro zajištění objektivity jsme předem vyřadili všechny tituly, na nichž se podíleli naši redaktoři. Mezi nimi například básnickou sbírku Jana M. Hellera nazvanou Spády (Dauphin), oceňovaný román německého autora Norberta Scheuera Zimní včely (v překladu Jitky Nešporové vydal Prostor) nebo román francouzského držitele Nobelovy ceny za literaturu Patricka Modiana Rodokmen (v překladu Jovanky Šotolové vyšel v Garamondu).
překladová beletrie
Jurij Bujda: Ledově modrá krev. Přel. Jakub Šedivý, Maraton, 280 s.
Kombinace detektivního motivu, rodinné kroniky a jevištního dramatu, ale také neotřelý pohled na ruské dějiny 20. století: osudy slavné herečky v nezbytně tragických kulisách. Román známého ruského autora se konečně dočkal české verze.
Pro všechny s velkým srdcem
Chálid Chalífa: Smrt je dřina. Přel. Jitka Jeníková, Akropolis, 186 s.
Atmosféra úzkosti, bezvýchodnosti a strachu. Autentický, sugestivní příběh vypráví o dnes již deset let probíhající syrské válce tak, jak jsme to v češtině dosud neslyšeli. Autora přitom zajímají především osudy obyčejných Syřanů žijících ve stínu velké politiky.
Pro bojovnice a bojovníky
Katja Kettu: Vlčí růže. Přel. Jitka Hanušová, Argo, 264 s.
Finská autorka rozehrává srdcervoucí vyprávění o útlaku menšin, brutálním násilí na ženách, ale také o fascinaci přírodními náboženstvími. Magickorealistický příběh indiánů a finských přistěhovalců, s jakým se čtenář v současné severské próze běžně nesetká.
Pro milovníky indiánské mystiky a finské mentality
Ana Teresa Pereirová: Karen. Přel. Anna Tietzová, Triáda, 156 s.
Mladá malířka se jednoho rána probudí v ložnici neznámého domu: tak začíná příběh dívky postižené náhlou ztrátou paměti. Nebo jí paměť někdo upravil? Román plný napětí a záludná hra s identitou, kdy často nelze bezpečně rozlišit skutečnost od představ a snů.
Pro zapomnětlivé
Nico Walker: Poprvé. Přel. Romana Švachová, Jota, 335 s.
Částečně autobiografický válečný román, ve kterém válka znamená všechno, jen ne hrdinství a ušlechtilou službu vlasti. Hlavní hrdina v Iráku uklízí těla kamarádů, straší irácké vesničany a nechává si ze Států posílat drogy. A po návratu domů do nich spadne.
Pro zastydlé idealisty
Daniel Wisser: Královna hor. Přel. Magdalena Štulcová, Archa, 320 s.
Pan Turin trpí roztroušenou sklerózou, laškuje se sestřičkami v ústavu, popíjí veltlínské, povídá si s mrtvým kocourem. A rád by stihl zemřít, dokud na to má ještě sílu. Román plný černého humoru ukazuje vážnou nemoc a smrt trochu netradičně.
Pro optimistické duše
česká literatura
Eliška Beranová: Chlapec s rybí hlavou. Malvern, 93 s.
Když se dva lidé narodili blízkým kamarádkám v tentýž den a od prvních okamžiků sdíleli stejný pokoj, pojí je víc než dětské přátelství. To pouto dává sílu překonat alkoholismus v rodině i beznaděj dospívání v chátrajícím Městě. Co se stane, když se jejich cesty rozdělí?
Pro blížence
Hana D. Lehečková: Poupátka. Vyšehrad, 368 s.
Maloměstu sluší poklid, proto tu nad lecčím rádi přivírají oči. I když se ubližuje těm nejmenším. Dění v dětském „dramaťáku“ sledujeme naivníma očima jedenáctileté dívky, o to víc ale dospělého čtenáře zaskočí. Tím spíš, že se vyprávění opírá o skutečný příběh.
Pro všímavé, empatické a obětavé
Jiří Pehe: Poslední útěk Adama Drechslera. Prostor, 264 s.
Půl století českých dějin pohledem z Čech i z emigrace: román o celém jednom životě, ztrátě domova, osudové lásce a o tom, že i když jsou si dva lidé blízcí, nikdy nevidí svět stejně. Vypravěčem ostatně může být i papoušek. Kdo ví, jak to vlastně všechno bylo?
Pro věčné nomády
Petr Šesták: Kontinuita parku. Host, 256 s.
Mezi perspektivou globalizovaného a provinčního, mezi generacemi vychovanými totalitou a digitální svobodou i mezi románovým jazykem a jeho karikaturou. Kontinuitu má jen park se stromy, jejichž čas běží jinak. Četba stejně nesnadná jako život v meziprostorech.
Pro boomery
česká literatura / poezie
Simona Racková: Noční převádění mláďat. Protimluv, 96 s.
Simona Racková sbírkami veršů neplýtvá, avšak vyzrálým básnickým jazykem a osobitou poetikou nešetří. Při čtení jejích básní si nejspíš uvědomíme, čeho všeho si ve světě kolem sebe nevšímáme. A jaká je to všechno něžná, křehká, a přitom neochvějná opora.
Pro bdělé rodiče
Jan Vozka: Ještě se musíme naučit milovat ticho a tmu. Dauphin, 52 s.
Svět poezie Jana Vozky čtenáře neohromí bujarými obrazy, vzletnými metaforami ani rafinovaností jazyka. Je to svět básní jednoduchých, obyčejných. A právě v tom spočívá jejich síla. „Všechno bude / nakonec dobrý.“
Pro nás obyčejné
knihy pro děti
Karsten Brensing, Katrin Linkeová: Tajuplný svět virů a bakterií. Přel. Dagmar Heegová, Kazda, 192 s.
Mikrobi nejsou jen původci nemocí, ale také evolučními hybateli. Jsou všude kolem nás, přesto je naše povědomí o nich dosti mlhavé. Víte, čím se liší viry od bakterií? Jak se množí? Proč na ně neplatí antibiotika? Co se děje při očkování? Jak funguje imunitní systém?
Pro budoucí epidemiology
Daniela Fischerová: Strakaté uši a sušení padouši. Ilustr. Daniel Michalík, Meander, 84 s.
Na louce, kde jednou budou Čechy, žije se svým šamanem pravěký kmen Strakatých uší a z vesmíru sem spadne několik futuristických tvorů z planety FUFO. Dobrodružství z průsečíku několika časoprostorů.
Pro malé indiány
Marka Míková: Rýmovačky opičí. Ilustr. Chrudoš Valoušek, Baobab, 32 s.
Co do našich životů vnese opice? Údiv! Rozverně zrýmované postřehy z hračkářství, z procházky nebo ze zastavení před zrcadlem pobaví, překvapí a vyloudí úsměv na tváři malým i velkým. Oku přitom budou lahodit velkolepé linoryty, v nichž příhody vtipně pokračují dál.
Pro primáty i pro primány
relax
historický román: Jordy Rosenberg: Zpověď lišáka. Přel. Markéta Musilová, Paseka, 372 s.
Vzrušující osudy proslulého londýnského zločince 18. století v metafikčním provedení. Život hermafroditního hrdiny zkoumá a neustále komentuje současný jazykovědec. Drsná krása světa tehdejší spodiny i akademické cvičení v jednom.
Pro akademiky a dobrodruhy
horor: Thomas Ligotti: Písně mrtvého snivce. Přel. Milan Žáček, Carcosa, 320 s.
Hrdinové povídek na pomezi hororu a fantasy se pohybují mezi skutečností a snem, mezi běžným vědomím a deliriem, mezi alternativními realitami. Hrůza tu neplyne ze strašidel a z násilí, ale spíše ze znepokojivých úmyslů i činů a tísnivé atmosféry.
Pro nespavce
humor: Jonathan Miles: Chodící zázrak. Přel. Tereza Marková Vlášková, Argo, 496 s.
Invalidní válečný veterán se jednoho dne zvedne z vozíku. A nevysvětlitelný jev hned začne zajímat lékaře, kněží i televizní producenty. Chytrá satira na mnoho jevů současné Ameriky, od vlezlých reality show až po obchodování s naivitou věřících.
Pro nevěřící
krimi: Sódži Šimada: Případ astrologických vražd. Přel. Anna a Igor Cimovi, Paseka, 384 s.
Klasická detektivka po japonsku: s astrologem v roli detektiva a šesti rozřezanými a zakopanými těly mladých dívek. Mírně morbidní záhada se dlouho odehrává jen v jedné místnosti, a přesto nikdy nenudí.
Pro řeznice a řezníky
sci-fi: Arkady Martineová: Vzpomínka zvaná Říše. Přel. Vratislav Kadlec, Host, 455 s.
Mladá dívka z okrajového asteroidu má zastupovat svou zemi v hlavním městě galaktického impéria. Ve space opeře začínající americké autorky dominuje nad technologiemi čistá diplomacie: tedy intriky, vztahy a kulturní války.
Pro imperialisty
vztahy: Oddný Eir: Láska v troskách. Přel. Lucie Korecká, Bourdon, 250 s.
V deníkových zápiscích se autorka svěřuje s touhou po návratu starého Islandu bez průmyslu a turismu. Hledá rovnováhu mezi po generace budovanou ženskou nezávislostí a partnerstvím. Obavy o stav planety prolíná zkoumání hranic a forem mezilidských vztahů.
Pro bilancující feministy
komiks
Pénélope Bagieu: Nebojsy. Přel. Sára Vybíralová, Lipnik, 312 s.
Třicet krátkých portrétů žen, které se vzepřely předsudkům a zažitým normám. Od antické gynekoložky přes indiánskou šamanku až po akvabelu, která vynalezla ženské plavky. Vážná témata odlehčuje sympaticky bezstarostný humor.
Pro nebojácné muže
Michal Baláž, Gabriela Kyselová, Václav Šlajch: Štefánik. Labyrint, 200 s.
Slovenský národní hrdina jako selhávající voják a velitel, a také jako přízrak sochaře, který jej má monumentálně zpodobnit. A životopisný komiks jako noční můra a skvělá příležitost pro expresivního kreslíře Šlajcha.
Pro začínající sochaře
Dave McKean: Klece. Přel. Alexandra Niklíčková, Comics Centrum, 504 s.
Malíř s tvůrčím blokem se nastěhuje do činžáku plného neobvyklých nájemníků. Téměř třicet let starý komiksový román stále vyniká melancholickou atmosférou s prvky absurdního dramatu a především různorodými výtvarnými technikami.
Pro zablokované tvůrce
non fiction
biologie: Jan Žďárek: Ohroženi hmyzem? Neobvyklá setkání po 40 letech. Academia, 528 s.
Co slyší octomilky, jak vidí motýli, jak se spolu dorozumívají mravenci a jakými až bizarními metodami to vše současní vědci zkoumají? Fascinující pohled do smyslového světa hmyzu, který je mnohem bohatší, než si většina z nás vůbec dokáže představit.
Pro ty, kdo se bojí brouků
historie: Neil MacGregor: Německo. Vzpomínky jednoho národa. Přel. Martin Pokorný, Argo, 656 s.
Britský kunsthistorik zve čtenáře na neotřelou exkurzi německými dějinami, které se při ní názorně zhmotňují do řady konkrétních artefaktů. Autor nezatajuje temné stránky německé minulosti, vždy se však snaží ukázat, jaké ponaučení si z nich tamní společnost dokázala vzít.
Pro historiky se zálibou v názornosti
hudba: Pavel Klusák: Gott. Československý příběh. Host, 352 s.
Velký, silný a inspirativní: tak autor vidí osud Karla Gotta. Jeho život se snaží odvyprávět jako příběh nedokonalého člověka. Se smyslem pro nuance přitom líčí dějiny Česka a Československa druhé poloviny 20. století – jako podivný propletenec společnosti, kultury a moci.
Pro normalizační nostalgiky
kulturní dějiny: Eva Bendová, Ondřej Váša: Od balonu ke kosmickému vědomí. Národní galerie, 271 s.
Dějiny aviatiky – a také nápaditá cesta myšlenkovými světy techniky, spirituality, politiky i lidské tělesnosti. Kupodivu přitom nechybí ani Žižka, Goethe nebo Mácha. Hloubkou a šířkou záběru je to kniha v českém prostředí mimořádná a originální.
Pro aviatiky
sociologie: Obonete S. Ubam: Náš černobílý svět. Prostor, 256 s.
Nahlédnutí do hloubky identifikačních zmatků i utrpení „Afročechů“. A zároveň pokus ukázat většinové české společnosti, jak vzájemné soužití vnímají „ti druzí“. I většina by se totiž měla intenzivněji zabývat tím, co všechno může znamenat být Čechem.
Pro tuzemce s dredy i bez nich
sport: Martin M. Šimečka: Tělesná výchova: Úvahy běžce, plavce, tenisty a jezdce na koni o pohybu, těle a mysli. Přel. Ondřej Mrázek, N Media, 152 s.
Dlouhá cesta od touhy po dosažení vysoké výkonnosti až k hlubokým úvahám o podstatě sportu. Kniha plná nadšení, odhodlání, naštvání a smíření: z námětu se postupně stává existenciální téma, které bude po dočtení scházet i jeho nejzarytějším odpůrcům.
Pro politizující sportovce
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Era Vodnář,
Děkuju, brožurky si přečtu.
Natália Limonová ,
Děkuju, podle mého názoru nejlepší knihy roku 2021 jsou takové skutečně životně důležité knihy, které usnadňují lidstvu těžké přechodné období do naší nové éry - knihy autorky Taťjany Mikušiny:
"Saint-Germain", "Gautama Buddha" a "Krátke Růžence",
zatím jsou jen tři a jsou stále vzácné, ale stále častěji se nacházejí v knihovnách po celé republice.
Měla by byt vydána celkova "Kniha Moudrosti" s celým Učením tohoto Slova Božího pro Eru Vodnáře, kterou Mistři Moudrosti doporučují číst právě v tomto chronologickém pořadí, v jakém byla uvedena, pro změnu vědomí čtenáře. A postupně změnou vědomí se změní i okolní prostředí, a prostředí na celé planetě pro lepší svět.
Co může být důležitější než zlepšení životních podmínek na celé planetě pro celé lidstvo? Nic. ....
Daniela Uherkova,
Ten text ke sbírce Jana Vozky byl myšlen vážně?
Blanka - redakce,
Omlouváme se my a děkujeme za upozornění.
Lukáš Tomášek,
Odpusťte, ale v odkazu uvádíte jméno Marky Míkové v podobě "Marta Míková". Jen je mi to líto, jakkoli tuhle záměnu chápu.
Srdečně...
ijcro,
Jestli ročně vyjde (bez učebnic) reálně tak 7-8 tis. knížek, a zpropaguje se tak pětistovka z nich (je úplně jedno jestli to dělá iLiteratura nebo po svém jinak "Svět mezi řádky", "Sarden.cz" nebo "Klub knihomolů", to už je ostatně jedno který subjekt, vždycky se jedná jen o nějaký repre výběr, který je individuální volbou podle preferencí té které redakce. Hraje se na emoce za pomoci omezení informací k těm ostatním „méně propagovaným“ publikacím, o kterých se příliš (=vůbec) nemluví, nejsou vidět, nejsou v headlines nakladatelství a širší veřejnost ani netuší, že existují. Hlavní důvodem je nemožnost srovnání skutečné prodejnosti knih, jelikož údaje vesměs nakladatelé zatajují (zaklínají se obchodním tajemstvím) a prodejci s tím manipulují, aby lehkých postrčením knih do zóny „nejprodávanějších“ zvýšili prodejnost problematických knih a zlepšili profit. Konečné seznamy má snad jen národní knihovna a možná redakce www.ceske-knizni-novinky.cz, ale z nich se nic nepozná. Vztah prodejnosti, reklamy a oblíbenosti u čtenářstva je zřejmý a dokazují to i počty komentářů na čtenářských webech (databazeknih.cz, cbdb.cz), kde obsah tvoří sami čtenáři. Tam se objevují hodnocení s určitým zpožděním, až se prostě reklamou zpropagované novinky ohřejí v širší obci čtenářstva a zabydlí se ve veřejných knihovnách…
Tohle už recenze neřeší…
Karel Huněk,
Ano, třeba ta lyrika! Kdo to dneska ještě čte? Samá korektnost, popisy jak z Jiráska a skutek utek.
Anonym,
A jako vždy výběr je poplatný politice, korektnosti a ne čtivosti pro obyčejného čtenáře.... škoda.... ale ve změnu nedoufám. I za bolševika byly nejlepší knihy roku poměrně náročné na udržení pozornosti při čtení.... nehledě na to, že ještě není konec roku.
kkk,
Vždyť nové knihy stále ještě vychází?
Anonym,
Vždyť knihy stále vycházejí?