Když vzniká píseň, je někdy na samém počátku text, který má být zhudebněn, a jindy je původní melodie, do níž tvůrci slova teprve dosadí. S ilustrovanými knihami je to podobné: stereotypně bychom sice očekávali, že jako první je napsán příběh, k němuž přibude výtvarný doprovod, ale samozřejmě to může být i naopak. S nápadem a jeho vizualizací může přijít malířka, kreslíř, ilustrátorka či grafický designér. To je i případ pohádkové knihy Když se klíčovou dírkou rozlije tma, kterou vydala jako svůj první titul v edici Dveře do světa příběhů Knižní stezka k dětem (spolek zaštiťující například festival Děti, čtěte?! či aktivity Centra české dětské knihy). Základem silně imaginativního vyprávění se stala diplomová práce Anny Kulíčkové, obhájená v roce 2018 na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

A la dětské kresbičky 

Jde o cyklus kreseb inspirovaný estetikou dětské malby: syté barevné pastelky, nepravidelně šrafované plochy a „rychlé“ nepřesné tahy, disproporce u figurálních motivů, schematičnost. Zároveň však ilustrace svou stylizovaností boří bariéry mezi knihou a jejím dětským čtenářem: dětem je tento kresebný styl na první pohled blízký, svou abstrakcí a intenzitou rozněcuje fantazii a vyvolává asociativní představy – se stejným principem pak pracuje také text Davida Košťáka.

Děj celého pohádkového příběhu se odehrává během chvíle před usnutím: maminka dočte Tomášovi pohádku na dobrou noc a chystá se opustit chlapcův pokoj. Námitku, že venku je ještě světlo, odbyde vysvětlením, že i opozdilci přece musejí trefit do postýlek, a zanechává synka jeho bujné fantazii. Tomášovi se nedaří usnout, hlava jede na plné obrátky a před očima – čili i před zraky čtenářů – se tu odehrává jedno dobrodružství za druhým. Obvykle je spouštěčem nové představy nějaký zvuk či šum: do pokoje nejprve jen pomalu klíčovou dírkou „vkape“ tma, načež se rozlévá jako překapávaná káva, kterou každé ráno pijí tatínek s maminkou, a nakonec „napustí pokoj až po okraj“. Spolu s tmou se dostaví i strach. Pak se s novými kapkami pokojem rozlije měsíční světlo, v němž oživne vlněný svetr a po stropě se začnou procházet velbloudi. A jakýsi šum pod postelí ohlásí hovor s šišlavou Prašivkou.

Hold dětské imaginaci

Výjevy se asociativně řetězí a utvářejí příběhovou linku knihy, kterou je příjemné sledovat, protože je zčásti humorná a zčásti velmi nečekaná – především díky tomu, jak si dětská mysl doslovně vykládá a v představách vyhrocuje některá slovní spojení. Právě v podobě jazykového ztvárnění Tomášových nápadů a myšlenek je velká síla: David Košťák hojně využívá metaforiku a přirovnání, zkomoleniny a libozvučnost. Jeho text nemá velký rozsah – zabírá méně než čtvrtinu knihy, zatímco mnohem velkorysejší prostor (co do počtu stran) dostaly ilustrace. Avšak díky zmíněné obraznosti a dynamičnosti rozehrává při četbě a jejím prožívání možné další představy a vydatně tak saturuje naši imaginaci.  

Než se dětská mysl zklidní před spaním, povozí se na srpku měsíce noční oblohou mezi tančícími hvězdami, nechá kousavý svetr pozřít všechny ostatní svršky ve skříni anebo si zvládne popovídat s chuchvalcem prachu, který se válí pod postelí. Spásou je až pomyšlení na pusu na dobrou noc od maminky – a není to s ní jen tak, je nadaná ochranitelským kouzlem, aby holčičky a kluci ani v noci nebyli sami.

Dramaturg pražského Švandova divadla a nezávislého Divadla Letí David Košťák (nar. 1991) v této své první pohádkové próze pro děti zúročil dosavadní zkušenosti s autorskou tvorbou, které se věnuje již celou dekádu (debutoval hrou Fresh Love, následovala „vesmírná trilogie“ Taxistyx – Nad rozlitou mléčnou dráhou – Lajka vzhůru letí). Asociativní charakter vyprávění dává příběhu spád a výrazně metaforické ladění čtenářům nedovolí, aby jen klouzali očima po stránkách pěkně vypravené knihy s dnes již vzácnou plátěnou vazbou.