Na jaře letošního roku vydalo nakladatelství Dokořán první český překlad amerického autora Philippa Connorse (nar. 1972) s názvem Sezóna požárů, pojednávající o velmi neobvyklé práci požárního hláskaře v amerických přírodních rezervacích. Originál této knihy z roku 2011 se ve Spojených státech dočkal velkého ohlasu u outdoorových nadšenců, což potvrzuje i jeho vítězství v ceně National Outdoor Book Award 2011, hlavní cena Banff Mountain Book Festival 2012 nebo Reading the West Book Award 2012 za nejlepší titul literatury faktu.

Abychom mohli dostatečně ocenit celý, možná až romantický koncept knihy, musíme úvodem představit samotného autora knihy. Philip Connors, vystudovaný novinář, žil dlouhá léta v New Yorku a pracoval v mnoha periodikách, především ve Wall Street Journal. Jeho život se ale obrátil naruby ve chvíli, kdy se mu v roce 2002 poprvé naskytla příležitost odjet na pět měsíců na požární hlásku do Gila National Forest. Tento způsob života se mu tak zalíbil, že dal v New Yorku výpověď, přestěhoval se do Nového Mexika a profesi požárního hláskaře od té doby vykonává každý rok.

V knize Sezóna požárů se Connors pokouší o komplexní představení této profese. Kniha se skládá ze zápisků z jedné sezóny požárního hláskaře US Forest Service v Gila National Forest v Novém Mexiku a je strukturovaná do kapitol podle pěti měsíců, jež autor v divočině strávil. Po krátkém úvodu tedy vyprávění začíná dubnovým stoupáním sněhem do vysoko poležené chaty s hláskou a končí západem slunce při posledním srpnovém výletu. Celá kniha je zakončena poměrně rozsáhlým a inspirativním seznamem literatury, na kterou se Connors v průběhu psaní odvolává.

Mezi přednosti Sezóny požárů nesporně patří autorova erudice v oblasti lesních požárů a způsob, jakým zvládá popsat a vysvětlit zcela neinformovanému čtenáři detaily práce požární hlídky – v čem spočívá tato profese, čím je jedinečná, jak vůbec vznikla, ale i jakým nástrahám musí hláskař čelit. Kniha obsahuje mnoho detailních popisů z praxe, ať už se jedná o manuální zaměřování pozice požárů nebo o způsoby zásobování odlehlé chaty v horách.

Zároveň Connors neopomíná zmiňovat ani historický vztah US Forest Service k lesním požárům, připomíná konkrétní požáry z dějin a komentuje důležitost požárů jako takových v místním ekosystému i jejich roli v rámci kapitalistických ideologií. Knize nechybí ani velmi precizní geografické poznámky, sugestivní popisy pohoří nebo domorodé mýty o ohni. K celému vyprávění si navíc čtenář může dohledat na osobních webových stránkách autora i fotografie pořízené v různé roční doby z výšin požární hlásky.

Všechny výše zmíněné odborné i neodborné popisy a vysvětlení jsou navzájem propojeny deníkovými zápisky a osobními vzpomínkami autora. Právě tato nesourodá spojení jsou ovšem zároveň nejslabší stránkou knihy. Connorsova snaha o popsání života v samotě, protkaná vzpomínkami na dětství, minulé pobyty v národním parku nebo na manželku, působí v kontrastu s populárně naučnými částmi knihy poněkud křečovitě. Co víc, autor jako by si těmito pasážemi zároveň snažil vybudovat jakousi mužnou image, v rámci které dokáže často vulgárním a „mužným“ lexikem vyprávět o strastech vlků samotářů. Přelívání tohoto stylu (jež vede mnohdy až k trapným odstavcům) ve styl milého vyprávění o mýtech nebo ve styl téměř odborný, popisující ekologickou misi hláskařů US Forest Service, tedy částečně kazí celkový dojem z knihy, která jinak obsahuje nezanedbatelné množství velmi zajímavých informací.

I přes stylovou nesourodost zápisků Philippa Connorse ovšem zůstává Sezóna požárů pro čtenáře zajímavým svědectvím o neznámé, leč tradiční profesi, která bude do pár let pravděpodobně zcela nahrazena moderními technologiemi. Zároveň kniha poskytuje nenásilnou formou osvětu v problematice přirozené funkce lesních požárů, jež může v dnešním hořícím světě přinést čtenářům alespoň malou útěchu.