Kniha novinářky a filozofky Anne Waelesové, nazvaná Simone Weilová v království Zapomnětlivců, je dalším příspěvkem do série filozofických knih pro děti, které v Česku v rámci edice Monáda vydává platforma Pink Box. Ve Francii vyšla v nakladatelství Les Petits Platons (Malí Platóni). Prostřednictvím poutavého vyprávění a barevných ilustrací představuje hlavní témata myšlení Simone Weilové a proměňuje filozofku v literární postavu.

Království, kde se zapomnělo na potřeby duše

V království Zapomnětlivců, kde se příběh odehrává, žijí dva kmeny, které se mezi sebou nemísí a vedou zcela odlišné životy. Kmen Hlav je pověřen myšlením a vládnutím, kmen Rukou má za úkol pracovat a vykonávat jejich rozhodnutí. Na příkazy panovníka Alkida, který miluje válčení a dobývání více než vlastní poddané, v království každý večer Gumovací četa maže nové myšlenky a potlačuje projevy solidarity či originality. Ačkoliv by zemi měly spravovat myslící bytosti, vládne v ní spíše zapomnění. Když jednoho dne Ruce vyhlásí stávku, upoutá to pozornost malé princezny Amal, která jako protagonistka provází čtenáře celým příběhem. Aby pochopila, co stojí za nespokojeností Rukou a proč najednou všude visí podivné nápisy jako „Peníze vykořeňují“ nebo „Člověk má i potřeby duše“, vydává se princezna do nížiny Rukou. Na cestě je pro ni zásadní setkání s podivnou, zpočátku trochu zastrašující osobou, která do dichotomie Rukou a Hlav nezapadá. Spolu se Simone Weilovou dětská protagonistka objevuje odcizující svět práce, učí se kultivovat schopnost pozornosti, vnímat krásu i utrpení okolo sebe a zvědomuje si základní lidské potřeby.

Filozofická pohádka představuje čtenáři osobnost Simone Weilové a zpracovává klíčové motivy jejího myšlení. Umožňuje reflektovat témata, jako je vztah myšlení a jednání, pozornost, zakořeněnost a potřeba kořenů, smysl práce, válka, moc a síla. Království Zapomnětlivců se svým důrazem na konzum, výrobu, vědecký pokrok, hodnotu peněz a individuální svobody navíc v mnohém připomíná současnou společnost, což činí příběh zvláště aktuálním.

Příliš abstraktní myšlení, nebo strojovité jednání?

Oddělené kmeny Rukou a Hlav odrážejí důležitý motiv separace myšlení a jednání. Hlavy mají v království za úkol myslet, nikdo ale přesně neví, co to znamená. Není jasné, jak by se mělo jejich myšlení projevovat, k čemu by mělo dospívat ani zda by mělo mít hmatatelné výsledky. Jejich činnost vzbuzuje řadu otázek. Co dělají Hlavy, když myslí? Jak poznat, že nejsou duté? Jaký druh myšlení je asi potřeba ke správě království, jehož název odkazuje na neschopnost dlouhodobého uchovávání myšlenek? Anne Waelesová tak pochybnou činností Hlav ilustruje riziko myšlenky izolované od činu a ukazuje, že myšlení zůstává neviditelné, pokud není zakotvené ve zkušenosti a vázané na sféru jednání. Naznačuje, že někdy možná může být škodlivé pouze myslet, že se myšlení dá stupňovat a že myslet nemusí znamenat pouze mít myšlenky. 

Činnost Rukou v království působí podobně nepřirozeně. Ruce jsou nuceny usilovně pracovat a plnit příkazy Hlav, aniž by se k nim směly vyjádřit. Jejich práce je nedůstojná, namáhavá, repetitivní a mechanická. Když si princezna Amal v nížině Rukou zkouší třídit součástky v továrně, zjišťuje, že jí fyzická námaha znemožňuje formulovat jakoukoliv myšlenku. Mechanická práce, která člověka nutí rychle a opakovaně vykonávat stejné pohyby, plně zaměstnává, vyprazdňuje mysl a proměňuje člověka ve stroj. Ukazuje se zde odcizení, k němuž může jednání zbavené reflexe vést.

Simone Weilová je v knize vykreslena jako jakási Ruko-Hlava, outsiderka, která nezapadá ani do jednoho z kmenů. Myšlení a jednání jsou u ní provázané. Nejde přitom pouze o provázanost, kdy myšlenka slouží jako impulz k jednání. Autorka ukazuje, že některé věci nelze myslet, pokud si je sami neprožijeme. To ilustruje například pasáž, kde Simone zdůrazňuje princezně Amal, že pokud chce Rukám porozumět, musí „cítit jejich únavu“, „poznat jejich nesnáze” a „zažít jejich realitu na vlastní kůži“. Nejde tak ani tolik o to, zda myšlenka předchází jednání, nebo naopak, podstatné je provádět opakovaný pohyb tam a zpět mezi oběma činnostmi. Právě takový pohyb je charakteristický pro Simone Weilovou, u níž je myšlení a prožívání neoddělitelně spojené. Tato filozofka si totiž během života vyzkoušela práci v továrnách a na statcích, angažovala se ve španělské občanské válce a ze solidarity se spoluobčany v okupované Francii během druhé světové války se vystavovala hladu a strádání. O tématech války, bídy, revoluce, podmínek dělnictva a sociální spravedlnosti tak psala na základě zkušenosti, která jí byla blízká.

Motiv odluky myšlení a jednání přitom nepomáhá jen při charakterizaci filozofky, ale je důležitý i na společenské rovině. Oddělené kmeny Rukou a Hlav reprezentují společenské rozdělení na třídu vládnoucích a pracujících, což autorce umožňuje do příběhu začlenit i kritiku společenského a kapitalistického systému, kterou Weilová vznáší.

Pozornost jako pojítko

„Pozornost je tajemná věc. Pochopíš ji jedině tehdy, když ji budeš tříbit. Je to silný a dojemný zážitek. Jako bys dostala ten nejkrásnější dárek. Pro začátek cvič svou pozornost tím, že budeš poslouchat praskající oheň.“

Jedním z klíčových pojmů filozofie Simone Weilové je pozornost. V knize se ji autorka snaží ilustrovat jako schopnost zahrnující otevřenost a vnímavost ve vztahu ke světu nebo jako schopnost nezavírat oči před utrpením a bezprávím. Ukazuje, že druh pozornosti, o kterém mluví Weilová, příliš nesouvisí s tím, co děláme, když říkáme, že dáváme na něco pozor. 

Nejedná se o soustředěnost, tedy usilovné zaměření mysli na nějaký předmět, ale spíše o postoj, který vyžaduje vyčkávání, zklidnění, trpělivost a který je třeba cvičit. Na to v příběhu naráží postava Simone, když říká princezně Amal, že vraštěním čela ničeho nedocílí, a doporučuje jí poslouchat praskající oheň.

Jak upozorňuje sama autorka, pozornost funguje jako nit proplétající se celým příběhem, umožňující propojovat různá témata a otázky. Jak v knize, tak ve filozofii Simone Weilové má tento koncept důležitý sociálně-etický aspekt – pozornost je zároveň pozorností vůči zkušenosti bídy, utrpení či nespravedlivého zacházení. Princezně Amal umožňuje objevovat solidaritu s trpícími a uvědomovat si problémy, s nimiž se království Zapomnětlivců potýká. Pozornost je navíc stavěna do kontrastu s usilovným napínáním svalů či nucenou soustředěností. Z širší perspektivy tak stojí v opozici vůči síle, což autorce umožňuje věnovat se tématům slabosti a síly, revoluce či války a reflektovat problematičnost politického uspořádání, které primárně spoléhá na sílu. Díky pozornosti si postava Amal začíná tvořit vztah k druhým a okolnímu světu, čímž si zároveň zvědomuje důležitost takového vztahu. Autorka tak do příběhu může začlenit další klíčové téma z filozofie Simone Weilové – lidskou potřebu kořenů a zakořeněnosti. V království Zapomnětlivců, kde Gumovací četa každodenně brání rozvíjení kulturních tradic, potlačuje projevy lidské solidarity, a kde se buď příliš abstraktně myslí, nebo strojově jedná, je právě pocit zakořeněnosti ve vztahu k vlastní kultuře, zemi nebo společenství něčím chybějícím.

Jednota a rozmanitý život

Navzdory různorodosti života a myšlení Simone Weilové se autorce daří propojit odlišné prvky její filozofie a představit je čtenářům ve formě poutavého příběhu, který působí uceleně. Simone Weilová může být vnímaná jako filozofka, mystička, anarchistka i konzervativní myslitelka nebo jako sociální aktivistka. Anne Waelesové se ale s touto mnohoznačností daří pracovat. Zdánlivě neslučitelné aspekty spojuje mimo jiné právě prostřednictvím tématu pozornosti. Zatímco zpočátku je pozornost tematizovaná jako něco, co v království Zapomnětlivců zoufale chybí, postupně se jí dostává stále většího zastoupení s tím, jak se princezna Amal učí tuto schopnost cvičit a rozvíjet. Samotný závěr knihy navíc končí právě odkazem na pozornost – když princezna sepisuje novou ústavu, jež má přispět k proměně království, navrhuje nový název: království Pozorných.

Rozmanitost díla Simone Weilové s sebou nese velké množství témat, která vybízejí ke zpracování. Na obtížnost jejich selekce upozorňuje i sama autorka, když přiznává, že témat zařadila do příběhu příliš mnoho a na některých místech děj působí spíše jako záminka k filozofickému výkladu. Text proto může místy působit poněkud nepřirozeně, jako by byly určité situace do děje uměle vloženy. Příkladem je moment války, která v závěrečné části příběhu rychle začíná i končí a pro hlavní dějovou linku není příliš podstatná.

Co si z knihy může dítě odnést?

Přestože kniha zpracovává filozofické motivy i složitější koncepty spojené s fungováním kapitalismu, moderní společnosti nebo autoritativních režimů, je psaná pro děti školního věku srozumitelným jazykem. Nabízí různé roviny čtení, základní dějová linka ale zůstává jednoduchá. Dětem umožňuje klást si filozofické otázky a nahlédnout na Simone Weilovou očima protagonistky jejich věku. Autorka často pracuje s ilustrativními motivy, které se vhodně doplňují s vizuální stránkou knihy, a vytváří podněty pro rozvoj imaginace či myšlenkové reflexe. Hlava, kterou prochází vítr, mechanická práce měnící člověka ve stroj, Simone Weilová jako čarodějnice s obrovskou hlavou i rukama nebo kořeny zapouštějící se do země – čtenář na příběh z království Zapomnětlivců snad jen tak nezapomene.