Další román přední dánské autorky Helle Helle (nar. 1965), jež se proslavila typicky minimalistickým stylem svých próz, zachycuje několik dní v životě rozvedené padesátnice Hafni. Během její cesty z Frederissundu do Gråstenu, od jedné vyhlášené chlebíčkové destinace ke druhé, dochází k náhodným setkáním a zdánlivě banálním situacím, které nenápadně odhalují vnitřní zápas s osamělostí a hledáním sebe sama. Hafni se na tuto svou „chlebíčkovou“ cestu napříč Dánskem vydává ve chvíli, kdy si uvědomila, že její život postrádá stabilní základy. Jednotlivá setkání jí pomáhají smířit se s nevyhnutelností proměny, Hafni postupně přijímá svou nezávislost i individualitu, kterou po léta manželství a péče o děti potlačovala.

Vypravěčský styl románu Hafni vypráví je podobně jako předchozí autorčiny knihy úsporný, téměř asketický, zcela postrádá jakoukoli ornamentálnost. Události jsou nahlíženy vypravěčem ve třetí osobě, zdá se však, jako by ve skutečnosti svůj příběh vyprávěla sama Hafni, a to z pozice pozorovatelky vlastního života. V důsledku absence přímé emoční expresivity je čtenář nucen přemýšlet, zda je hlavní postava skutečně ztracená ve svých pocitech, nebo zda si od nich udržuje záměrný odstup. Narativní distanc vytváří dvojí odcizení: jak pro samotnou Hafni, tak i pro čtenáře. I ten je tu totiž v pozici pozorovatele, navíc omezeného mnoha slepými místy. Psychické stavy hrdinky je však možné rekonstruovat na základě útržků myšlenek a promluv i pomocí opakujících se motivů různých druhů obložených chlebíčků, šálků kávy, karamelových bonbonů či lahví vína podtrhujících pocity samoty a pomíjivého štěstí.

Pouť k sobě samému

Chlebíčky „smørrebrød“ jsou dánská specialita a Hafni na své cestě ochutná různé varianty tohoto obloženého křupavého žitného chleba, ať už s uzeným lososem, vepřovou šunkou či pepřem. Podobně nevšední a pestrá jsou náhodná setkání s lidmi, na které narazí v hotelech, restauracích nebo na ulicích, a to v běžných i mírně trapných situacích. Ať jsou to milující manželé, rozvedení a osamocení muži, hodné tety, či mladé zábavné společnice, za jejich úsměvy se skrývají lidské bytosti s mnohdy tragickými či dojemnými životními příběhy, které zmírňují samotu v Hafnině srdci.

Nečekané události Hafni pomáhají rozloučit se s minulostí a zaměřit pozornost k pochopení sebe sama. Starší žena ji pozve do své domácnosti, aby si po cestě odpočinula, náhle však musí odejít a prosí unavenou Hafni, jestli by dala vyprané prádlo do sušičky. Hafni během čekání usíná a probouzí se až v ranních hodinách, hostitelka ji pak nachází na dvorku, kde se mokré povlečení zoufale snaží pověsit na šňůru. Trapnost onoho momentu Hafni donutí k úprku z místa činu. Jindy zase v kavárně narazí na šlachovitého muže, který ji pozve na limonádu, načež ji požádá o odvoz. Hafni změní své plány, doveze muže k jeho rodičům a tam ji čeká další rozpačité setkání.

Hafni průběžně vzpomíná na své mládí, s libostí i nelibostí si vybavuje svou první lásku, reflektuje dávné trapné zážitky i svá různá, spíše nudná a ubíjející zaměstnání. V závěru poznává v luxusním hotelu čtyřicetiletého muže; setkají se v přítmí chodby, kam Hafni chodí pro karamelové bonbony, když nemůže usnout. Navštíví spolu vinici a procházejí se po jeho rodném městě. Později večer popíjejí víno a Hafni se rozhodne odejít dřív, než jí nalije sklenku whisky.

Romantické vztahy jsou zde vykresleny neutrálně, jako by je neprožívala Hafni, ale někdo jiný. Kontakty, které navazuje s lidmi, jsou pomíjivé, předem odsouzené k zániku: hrdinka si postupně uvědomuje, že nic není trvalé. Román se navíc neomezuje pouze na popis osobního traumatu z rozpadu vztahu, ale tematizuje i krizi středního věku – únavu, stárnutí těla, nespavost, komplikované vztahy s rodiči, prožívání rozvodu, bolestné vzpomínky na minulost a na ztracené lásky.

Rozjímání nad novými začátky

V posledních odstavcích se vše zdá být nenávratně ztraceno – Hafni se hroutí nejen časový plán cesty, ale přichází i o zbytky své důstojnosti. Ocitá se celá od bláta, bez náhradního oblečení, s cizím telefonem v ruce. A přesto právě zde, v komickém zoufalství, se vyprávění nenápadně láme ke smíření a vděku za trochu štěstí. Příběh se v podstatě uzavírá tam, kde začal, což je postup, který tato dánská autorka ve svých prózách používá opakovaně.

Helle Helle ve svém posledním románu reflektuje povahu našich vztahů i životních rozhodnutí. Mistrovsky balancuje mezi trapným humorem a melancholií, přičemž v popisech banálních situací a pomíjivých radostí vykresluje komplexnost lidské existence. Ukazuje, jaké to je ocitnout se na hraně, kde se člověk může v tichosti zastavit a zamyslet se nad tím, kterým směrem vyplout dál. Dánské obložené chlebíčky jsou ideálním společníkem takového rozjímání.