
Tallinn jako město vražd
Estonská historická detektivka s netradičním vyšetřovatelem konečně vychází česky. Ve středověkém Tallinnu se v okolí chrámu svatého Olafa začínají dít podivné věci – čtyři mrtví a žádné přímé stopy. Apatykář Melchior odkrývá staré i nové křivdy a možná toho ví víc, než by ve skutečnosti chtěl.
První případ vyšetřovatele – lékárníka – Melchiora s názvem Apatykář Melchior a záhada chrámu svatého Olafa (Apteeker Melchior ja Oleviste mõistatus, estonsky 2010) u nás vychází patnáct let po vydání originálu. Autorem série, která se postupně rozrostla o dalších šest románů a několik povídek, je estonský spisovatel Indrek Hargla (nar. 1970), jehož styl bývá oceňován za obratné propojení postupů populární literatury a středověkých reálií.
Okolí chrámu obchází smrt
Harglova detektivka je přehledně členěna do třiceti kapitol, které mapují události jednoho květnového týdne roku 1409 na různých místech Tallinnu. V tomto období jsou nalezena čtyři těla: německého rytíře, stavbyvedoucího chrámu, dominikánského mnicha a převora místního kláštera. Výčet rozličných osob patřících k různým stavům poukazuje na to, že obětí může být opravdu kdokoli. Zločiny má prošetřit fojt Dorn, jemuž se spolupráce s místním apatykářem Melchiorem v minulosti natolik osvědčila, že ho požádá o pomoc i tentokrát. A společně se snaží odhalit viníka, přičemž dvojice pátračů se musí urychleně zorientovat ve vztazích panujících mezi obyvateli a zjistit, kdo je ochoten pro zachování tajemství chrámu sv. Olafa zabíjet.
Melchior působí jako velmi sympatický vyšetřovatel. Svou práci vykonává s láskou, má harmonické manželství, s místními obyvateli se snaží dobře vycházet a oplývá neobyčejnou bystrostí. Jeho dokonalý život narušuje rodinná kletba, kvůli které se mu občas promítají v mysli znepokojující vize smrti. Ty protagonistu ve čtenářových očích polidšťují a narušují jeho zdánlivou bezchybnost. Postava funguje jako spojnice mezi tallinnskou minulostí, přítomností a budoucností. V posledním odstavci románu totiž vypravěč popisuje, jaké tragické události bude muset Melchior za necelé čtvrt století v Tallinnu přihlížet. Lékárna ve vyprávění figuruje jako strategické místo – probíhá v ní nespočet důležitých výslechů, nejlépe se v ní apatykáři přemýšlí a skrze výlohu má přehled o tom, co se děje na ulici. Důležitým motivem propojujícím jednotlivé části zápletky jsou šachy představující metaforu života, souboj mezi dobrem a zlem. Společně s hlavním hrdinou můžeme přemýšlet nad tím, kdo v této hře pohybuje figurkami.
V příběhu vystupuje mnoho postav náležejících k rozmanitým společenským vrstvám. Vyšší množství charakterů může čtenáři dělat problémy s orientací v textu, některé pasáže působí kvůli počtu jmen mírně nepřehledně. Na druhou stranu se dialogy jeví jako nejpovedenější složka díla, posilují gradaci děje; jsou čtivé a někdy obohatí vyšetřování špetkou tajemství. Při vyjmenovávání kladů nelze opomenout uchvacující středověké kulisy estonského hlavního města. I současný turista může při návštěvě Tallinnu vstřebávat atmosféru popsanou v knize, protože se do dnešních dnů zachovalo poměrně dost pamětihodností z doby středověku včetně chrámu sv. Olafa.
Poklona velikánům
Autor nabízí unikátní možnost nahlédnout do mentality čerstvě pokřesťanštěného národa. Přesvědčivě vykresluje napětí mezi Řádem německých rytířů, pod jehož nadvládou se celé Estonsko nachází, a samotnými obyvateli města. Jeho detektivka kromě reflexe dobových nálad podněcuje, aby se čtenář zamyslel nad podstatou zla. Existuje vůbec odpověď na to, co člověka přivádí na morální rozcestí? Může být vražda opodstatněná? Román nepřináší jednoznačné odpovědi, spíše nás nutí přemýšlet nad tím, jak dlouho se lidstvo s těmito otázkami potýká.
Nakladatelská anotace hovoří o podobnosti se Jménem růže Umberta Eca. Harglova kniha rovněž poskytuje možnost dvojího čtení – lze ji považovat za obyčejnou historickou detektivku z neobvyklého prostředí nebo v ní lze luštit reference k jiným dílům a získat mnoho podnětů k uvažování nad smyslem života. Autor skládá poctu i Agatě Christie, konkrétně odkazuje k případům Hercula Poirota závěrečný rekapitulační rozhovor. Melchior nechá všechny podezřelé svolat na jedno místo a v obsáhlém monologu uvádí jejich možnou motivaci k hrůzným činům.
Historická detektivka je v Česku poměrně často psaným i vydávaným žánrem, ale v současné překladové produkci tolik zastoupena není. Vydání prvního dílu estonské série můžeme považovat za snahu doplnit trh zajímavým vyšetřovatelem ze severní Evropy. V Estonsku se stal Melchior fenoménem, tak uvidíme, jak se mu bude dařit v našich končinách.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.