Zlato z metra patří ke knihám, jejichž titul by recenze neměla vysvětlovat, protože by čtenáře připravila o dávku překvapení. V každém případě jde o název klamavý i přesný zároveň. Co se příběhu týká, jistě lze prozradit, že se odehrává během druhé světové války v bombardovaném Londýně. Civilisté se uchylují do stanic metra jako do krytů, mezi nimi i hlavní protagonista – malý kluk. Jako maminčin mazánek má zpočátku v metru chtě nechtě jedinou kamarádku, ještě menší holčičku, která sotva začíná mluvit. Starší kluci ho prostě neberou.

Nejprve je třeba poznamenat, že Eva Papoušková popisuje válku a děti v ní neokázale, věcně, bez klišé. Poutavé dobrodružné vyprávění stojí na dětské vypravěčské perspektivě – hlavní hrdina dokáže brát věci tak, jak jsou, a jeho realita se zcela přirozeně mísí s fantazií, například s filmy, které mohl vidět v kině. Jako pomyslný spojenec Britů se tak v příběhu objeví Charlie Chaplin se svým novým filmem o diktátorovi, u kterého je jasné, na čí stojí straně. „… zeptal se, jestli to bude legrace, a maminka odpověděla, že bude, protože legrace je ta nejsilnější zbraň proti diktátorům.“ Sám Chaplin pak v závěru knihy promluví z obrazového záznamu: „Musíme žít ze vzájemného štěstí, a ne ze vzájemné mizérie. Na světě je místo pro všechny.“

Příběh začíná poměrně střízlivě, s dávkou tajemna, dokud se v jednom okamžiku nepřeklopí do zvláštně realistické fantasy. Totiž, realita dětí z londýnského metra se protne s realitou dětí, které používají metro jako kryt v dnešní době. Právě tam, kde nyní probíhá „ta naše válka“.

Eva Papoušková, držitelka Zlaté stuhy za knihu Kosprd a Telecí (2018), se pustila do tématu, které z nějakého důvodu představuje spisovatelskou výzvu. Psát o válce, ano, to je pro tuzemské současné spisovatele známý terén, pokud jde o druhou světovou válku – psali o ní pro děti třeba M. Pilátová (Bába Bedla) nebo F. Tichý (Transport za věčnost, Labyrint nedokončených setkání) – ale o současné válce? Znamená to snad stavět se na některou stranu, mít názor? To už je těžší, na rozdíl od druhoválečných příběhů s jasným rozdělením těch dobrých a těch zlých. Snad se mnozí bojí, aby z toho nevylezla agitka. Autorka tyto obavy nemá a drží se prostého rozdělení agresor – napadená oběť. Je to přece právě tak jasné, jak tomu rozumí děti z metra. Toho londýnského i toho současného.

Příběh zachycuje i destrukci odehrávající se následkem bombardování na povrchu. Symbolem mírových časů jsou poštovní holubi, které choval dědeček holčičky a kteří, jak se ukazuje, měli zvláštní válečnou úlohu. Motiv předání rozhodujícího poselství se objevuje hned několikrát. Nejprve v humorné formě, kdy děti posílají z bombardovaného Londýna vzkaz světu po holubu Čerčilovi: „Zdraví vás Británie, Londýn. Nikdy se nevzdáme, ale potřebujeme vaši pomoc. Pokud jste hitlerčíci, vyserte si voko.“ A pak už ve vážnějším smyslu. Chlapec a holčička se totiž z Londýna 40. let 20. století ocitnou v současnosti. Tento fantazijní skok se servíruje zcela věcně, především díky výborně zvládnutém popisu, v němž spočívá jedna z kvalit této knihy. Stejně jako v nenápadném humoru: „Jak to, že umíte anglicky? Všichni na světě umí špatně anglicky. Až na Angličany, ti umí dobře anglicky.“

Příběh londýnských dětí končí apelem, který je právě tak samozřejmý jako nečekaný. Válčící Británie přece potřebuje, aby jí někdo přišel na pomoc. Stejně jako to potřebuje napadená Ukrajina. „Myslíte, myslíte, že… někdo přijde pomoci i nám?“ ptá se hlavního hrdiny jeho přítel ze současnosti. No ano, Británie v tom nezůstala sama… Eva Papoušková dovede dát postojům, které se můžou ztrácet v relativizaci ve stylu, že jde o válku, kde není jasný viník a oběť, příslušnou jasnost.

Zvláštní váhu má věnování knihy obětem tragédie ze stanice Bethnal Green z r. 1943. S motivem se v knize dál nepracuje, ale zájemce si snadno najde, co se tehdy stalo.

Díky suverénnímu vyprávění, ale i výtvarnému pojetí je Zlato z metra knížka tak kvalitní, až se to zdá samozřejmé. Textu zdatně sekundují ilustrace Toy_Box, které jsou znepokojivě realistické, ale zároveň jemně naznačují motivy tajemna prostupující textem. Záhady ale knihu obestírají i mimo fikční příběh – jen tak si lze vysvětlit, že proklouzla mezi nominacemi na knižní ceny.