Významný tchajwanský spisovatel Chi Ta-wei (Ji Dawei, nar. 1972) pobýval v květnu 2025 v České republice v rámci programu s názvem „Já člověk“ z cyklu Myslet jako ostrov (prezentace tchajwanské literatury v České republice), jehož organizátorem bylo nakladatelství Mi:Lu Publishing. Během pobytu českým čtenářům představil před nedávnem vydaný překlad své dystopické novely Membrány, která je považována za ikonické dílo tchajwanské science fiction. Zabývá se v ní několika aktuálními tématy: posthumanismem, genderem či queer problematikou. Rozhovor poskytl v rámci festivalu Svět knihy 2025.

iLiteratura: Proč jste se rozhodl pro žánr science fiction? V devadesátých letech, kdy jste novelu psal, nebyl na Tchaj-wanu právě populární. Navíc jste do ní zakomponoval témata genderu a queer komunity.
Chi: Tchaj-wan se sice v devadesátých letech stal demokratickou zemí, ale byl stále značně konzervativní, ještě v osmdesátých letech jsme žili v diktatuře. Situace se pomalu zlepšovala. Teoreticky bylo možné, abych se věnoval výzkumu sexuálních menšin, ale připadalo mi bezpečnější uchýlit se k science fiction. Nebyl jsem si jistý, co by se mi stalo, kdybych psal realisticky. Možná by mi policie nic neudělala, tehdy už spisovatele nezatýkali, ale lidé nebyli na tato témata zvyklí, a tak jsem se rozhodl pro sci-fi. Myslím si, že to tak dělají mnozí autoři, když chtějí psát o společnosti, v níž žijí.

iLiteratura: Ve svém díle se věnujete nejen genderu jako takovému, zaměřujete se hodně na ženy. V novele Membrány například píšete o dvou matkách.
Chi: Bude to nejspíš znít jako klišé, ale tchajwanská společnost je prodchnuta konfucianismem. Děti jsou vedeny k tomu, aby projevovaly rodičům oddanost a pokračovali v rodové linii a přivedli na svět co nejvíce potomků. A samozřejmě aby si vzali někoho opačného pohlaví. V devadesátých letech to ovšem mladší gayové chtěli zpochybnit, protože mnoho lidí se za mlada na společnost zlobí, a spisovatelé zejména. Bylo to pro mě přirozené. Měl jsem velké štěstí, že jsem se během studia setkal se spoustou feministek z akademického prostředí. Nepatřily do queer skupiny, ale přivedly mě k názoru, že má-li existovat tolik možností pro ženy, možná by queer lidé mohli jít ve stopách feministek. Pro tehdejší feministicky zaměřené vyučující nebylo vůbec snadné získat respekt kolegů a studentů, často si je pedagogové a i studenti dobírali. Veškerý pokrok, kterého přesto dosáhly, a překážky, které překonaly, mě i mé vrstevníky velmi motivovaly.

iLiteratura: Queer a homosexuální tematice se věnujete nejen ve své tvorbě, ale i v rámci působení na univerzitě. Jaké postavení má queer literatura na Tchaj-wanu?
Chi: Podívejme se nejprve na celou queer literaturu ve východní Asii. Každá kultura klade důraz na něco jiného. Homosexuální kultura v Thajsku je velmi živá. Ovšem živá, pokud jde o noční život. Thajci mají rádi noční život a hotely, ne literaturu. Pokud jde o Japonsko, to zažilo značně avantgardní období, éru hippie. Ovšem queer lidé v Japonsku dávají přednost umění a divadlu, na literaturu nemají čas. V Číně není snadné psát o queer tématech, ale žije tam mnoho talentovaných queer autorů, kteří jsou v současnosti spojení s undergroundovou kinematografií. Na Tchaj-wanu bereme literaturu vážně a společnost je do té míry otevřená, že o queer tématech mladí autoři už několik dekád psát mohou. Každá asijská země klade důraz na něco jiného, má jiný potenciál.

Tchaj-wan je v tomto ohledu skvělý. Ne že bych Thajsko nebo Japonsko považoval za druhořadé, jsou úžasné, ovšem v jiných formách kulturního projevu. Když hledáte v Thajsku queer literaturu, moc toho nenajdete. Ze stejných důvodů zase nenajdete na Tchaj-wanu queer noční život (smích). Za posledních deset let se tchajwanské knihy objevují i v překladech do evropských jazyků, včetně queer titulů. Je to asi dáno tím, že queer tematika je společným tématem tchajwanské a evropské literatury. Doufám, že jí evropští čtenáři budou rozumět.

iLiteratura: A co čtenáři na Tchaj-wanu?
Chi: Queer literatura a film jsou běžně přijímané, není třeba uchylovat se k undergroundu. Dostává se jim dokonce podpory od vlády. Queer umělci přesto čelí mnoha výzvám. Už nejde o konzervativní společnost, ale spíše o soutěž. Všichni se mohou svobodně vyjadřovat, ale není snadné oslovit čtenáře – „konzumenty“ děl. Spisovatelé obecně to dnes mají těžké. Když je mladý člověk tvůrčí, stane se youtuberem a může přitáhnout velkou pozornost. Děje se to všude. Queer člověk začne streamovat a může být úspěšný, mít velký příjem. To se spisovatelům nestává...

iLiteratura: Novelu Membrány jste napsal za jediný měsíc. Tvoříte snadno? Nebo jste to téma prostě potřeboval zpracovat?
Chi: To všechno je pravda. Prožíval jsem pocit naléhavosti, protože řada z nás, tehdy mladých představitelů queer komunity, v devadesátých letech toužila dělat spoustu věcí. Já jsem zjistil, že už jsem měl a mám k dispozici mnoho nápadů a chtěl jsem je rychle zpracovat. Ale musím přiznat, že si zase budu muset najít nějaký čas, rád bych napsal pokračování Membrán. Narativ, postavy i mnohá témata v nich obsažená jsou dnes opět předmětem debat a jsou před námi nové výzvy, jimž bych se chtěl věnovat.

Hranice mezi člověkem a kyborgem

iLiteratura: Důležitým tématem je pro vás i zkoumání hranice mezi člověkem a kyborgem. Považujete AI za hrozbu a chcete před ní varovat, nebo jen zkoumáte, co nás v budoucnu neodvratně čeká?
Chi: To je velmi důležitá otázka, zejména proto, že AI se z mnoha důvodů stává součástí každodenního života. Třeba proto, že tchajwanské výrobky AI průmyslu jsou velmi inovativní a známé. Jako vysokoškolský učitel a autor sci-fi jsem si samozřejmě dokázal představit koexistenci AI a lidí, ale znepokojuje mě, že dopad AI je mnohem rychlejší a hlubší, než jsem čekal. Stejně jako mnoho mých vrstevníků si myslím, že bychom měli zůstat klidní, protože není možné popřít důležitost AI. Její rychlé proměny a existence ChatGPT vlastně ztěžují psaní sci-fi. Mnozí se lidé domnívají, že ChatGPT může psát prózu, a sci-fi především, takže autoři se musí snažit psát lépe než ChatGPT. A objevuje se mnoho dobrých nápadů a inovací. Není to ale snadné. Musíme naslouchat sami sobě, meditovat a věnovat se józe... Musíme se snažit být odlišní.

iLiteratura: Nový podmořský svět, který popisujete v Membránách, je značně orwellovský. Bojuje se na vzdálených neobyvatelných kontinentech, podmořské oblasti jsou nově rozděleny a Tchaj-wan v tomto světě zaujímá významné místo.
Chi: Podmořské město, o němž píšu, je rozhodně metaforou pro Tchaj-wan. Geopolitická situace na Tchaj-wanu byla po dlouhou dobu horizontální. Čína, Japonsko i USA samozřejmě koexistují na stejném povrchu. Chtěl jsem ty vztahy posunout do vertikální roviny: zjednodušeně řečeno, bojuje se na povrchu, mír hledáme v hlubině, na mořském dně. Jistě víte, že pevninská Čína je velmi důležitá, na Tchaj-wanu se o ní hodně mluví. V osmdesátých a devadesátých letech se říkalo, že v budoucnosti budeme muset koexistovat s pevninskou Čínou (ekonomicky). Časem se ale objevil nový koncept, že bychom mohli uznat, že nás s ní spojuje moře či oceán. Oceán je zároveň i jejím opakem.

iLiteratura: Máte nějaké literární vzory či oblíbené autory?
Chi: Je asi poměrně zřejmé, že mě ovlivnil americký autor Philip K. Dick a jeho literární předloha filmu Blade Runner nazvaná Do Androids Dream of Electric Sheep. Musím ale zmínit něco, co by evropské čtenáře asi nenapadlo. Během dospívání jsem četl mangy. Mangy, která čtou dnešní mladí, jsou velmi odlišné, je to taková upravená verze těch původních. Zaujal mě třeba Astro Boy či Doraemon. Pro mou generaci byly zásadním zdrojem inspirace. Byla v nich spousta kyborgů a androidů. Je naprosto přirozené, že se jich v dílech japonských autorů objevuje tolik. Kvůli Hirošimě mnoho lidí zemřelo nebo se u nich vyvinuly tělesné deformity a pak byly nezbytné radikální chirurgické zákroky. Pro autory tedy bylo přirozené představovat si alternativy k běžnému lidskému životu. Takže jsem byl nepřímo ovlivněn i traumatem způsobeným Hirošimou.

iLiteratura: Nedílnou součástí mang je jejich výtvarná stránka. Vy sám se zaměřujete jen na psaní?
Chi: Mám v plánu spolupracovat s tchajwanskými výtvarníky, kteří se specializují na žánr mang, aby ilustrovali mé sci-fi mangy, jimž se hodlám věnovat. Krom toho hollywoodská studia projevila zájem o mou knihu, ale ekonomická situace je teď nepředvídatelná, takže nic není jisté. Musejí najít investora.

Pečovat o svůj jazyk i o překlady

iLiteratura: Patříte mezi známé a překládané autory. Zúčastnil jste se překladatelského workshopu pro české studenty. Co si o překladech myslíte?
Chi: Domnívám se, že je velice důležité, aby vznikaly překlady tchajwanské literatury. Ne všichni autoři mají překlady rádi. Někteří nemají rádi ani novináře. Já si ale myslím, že tchajwanská literatura je sice malá – místem svého původu i počtem děl, ale v Evropě je mnoho relativně malých zemí, které s láskou pečují o své jazyky (byť s malým počtem mluvčích). Má kniha vyšla v Dánsku a Finsku a do obou zemí jsem byl pozván. Měl jsem radost, že tamní čtenáři respektují svůj mateřský jazyk a překlady do něj. Totéž platí i o České republice a češtině. Byl jsem překvapen, že překladatelé už tak dlouho překládají tchajwanskou literaturu: díky tomu jsou v češtině k dispozici knihy, které do žádného jiného jazyka převedeny nebyly. Jak je možné, že jsou čeští sinologové a překladatelé tak výjimeční? Víme, že existuje hodně překladů do japonštiny, protože Japonsko je nám blízko. Ale proč Česká republika? Ta velkorysost je ohromující! Mnoho dalších evropských zemí má za sebou podobně pohnutou historii jako vy a my, ale žádná z nich nám neprojevuje tolik pozornosti. Čeští překladatelé i čtenáři jsou tak milí!

iLiteratura: Jaké máte literární plány do budoucna?
Chi: Letos v létě bych opravdu rád výrazně pokročil s prací na pokračování Membrán. Doufám, že brzy bude k dispozici v čínštině a zanedlouho snad i v některém z evropských jazyků.

iLiteratura: Kromě psaní působíte i jako pedagog na univerzitě. Co vás baví víc?
Chi: Učení je sice náročné, ale cítím, že mi zároveň spoustu energie vrací. Moji studenti literaturu milují! Asi si umíte představit, že jako dlouholetého pedagoga mě už literatura, genderová identita nebo queer tematika moc nepřekvapí. Ale moji studenti to berou velmi vážně, jsou nadšení a chtějí mezi sebou navzájem i se mnou sdílet své objevy a zážitky. Jsem za svou práci placen a zároveň mě studenti nadále vzdělávají. A také jsem u toho, když vzniká nová próza. Není to ideální? Mám velké štěstí.