Sci-fi, která předběhla dobu
Chi Ta-wei: Membrány

Sci-fi, která předběhla dobu

Tchajwanský autor Chi Ta-wei ve své novele rozehrává mnohovrstevnatý příběh o identitě, intimitě a technologiích v dystopickém podmořském světě. Kniha z roku 1995, dnes považovaná za průlomové dílo čínsky psané queer sci-fi, se konečně dostává i k českému čtenáři.

Spisovatel a vysokoškolský pedagog Chi Ta-wei (Ťi Ta-wej / Ji Dawei) se narodil roku 1972 v nyní druhém největším tchajwanském městě Tchaj-čungu (Taizhong). Absolvoval Katedru cizích jazyků a literatury Národní tchajwanské univerzity. V doktorském studiu komparatistiky pokračoval v Los Angeles na Kalifornské univerzitě. V současné době působí na Národní univerzitě Chengchi. Zaměřuje se na queer literaturu celé Východní Asie a její dějiny a na disability studies ve vztahu k Tchaj-wanu. Je autorem oceňované teoretické práce Tchung-č´wen-süe š´/ Tongzhi wenxue shi (2017, Dějiny queer literatury).

Krátký román či novela Membrány (Mo, česky 2024), vydaná roku 1995 nejprve na pokračování v tchajwanských novinách The United Daily News a o rok později knižně, se právem řadí mezi ikonická díla sci-fi, přesněji řečeno kyberpunkového subžánru. Zároveň jde o jeden z prvních queer románů napsaných v čínštině. Úspěch knihy nejlépe ilustruje množství překladů: Membrány byly doposud přeloženy do japonštiny, korejštiny, francouzštiny, angličtiny, italštiny, španělštiny, dánštiny, finštiny a nyní i do češtiny. Přitom proces vzniku byl přímo živelný – tehdy ještě vysokoškolský student Chi Ta-wei ji údajně napsal za pouhý měsíc. Na poměrně malé ploše se mu podařilo organicky skloubit hned několik výrazných a svébytných témat i žánrů. Ve zkratce řečeno jde o posthumanismus, gender a queer, sci-fi, utopii a dystopii. V českém vydání novelu doprovází ještě osm povídek, které rovněž vznikly v devadesátých letech a věnují se podobným tématům.

Bariéry vztahů

Hrdinka románu, třicetiletá Momo (zapsáno čínskými znaky to znamená „tichá“, ovšem zapsáno japonskou katakanou to znamená „broskev“, což je její milované ovoce), je diplomovaná kosmetoložka. Žije sama v luxusní čtvrti podmořského města v roce 2100. Přestože je stále mezi lidmi a se svými zákazníky v těsném kontaktu, nemůže se zbavit dojmu, že mezi člověkem a věcmi i mezi lidmi navzájem nikdy nedochází ke skutečnému kontaktu – vše je odděleno neviditelnou ochrannou membránou. Práce Momo spočívá v péči o pleť klientů a aplikaci speciální kožní membrány M-Skin, která nejen chrání pokožku, ale také zaznamenává veškeré impulsy, jež je následně možné dekódovat v počítačovém skeneru. Momo se snaží citlivá data svých klientů chránit, zároveň však ve volném čase prochází jejich záznamy a v soukromí svého bytu prožívá cizí intimní zkušenosti.

Její klientka Tomie, elitní tchajwanská dopisovatelka diskmagu (digitální časopis vydávaný na CD), jí jednak věnuje velkou vzácnost, opravdového živého psa, ale především ji přesvědčí, aby diskmagu poskytla rozhovor. V něm se Momo rozpovídá o své matce, ředitelce vnějších vztahů významné vydavatelské korporace. S matkou se už dvacet let nestýká, protože ta nesouhlasila s dceřinou volbou povolání, a tak Momo odešla z domova. Rozhovor vyvolá velký ohlas a díky němu přijde Momo e-mail od „mami“. V něm jí mami připomene, že když byla Momo malá, musela být dlouho v nemocnici, a jí bylo líto, že tam nemohla být s ní.

Momo si postupně vybavuje svůj pobyt v nemocnici, byla vážně nemocná a v podstatě nikdo k ní kvůli riziku infekce nemohl. Momo strádala samotou. Jednou k ní lékařka přivedla holčičku Andy, s níž se Momo po počáteční nedůvěře rychle spřátelila. Trávily spolu veškerý čas. Po prodělané operaci se Momo vrátila domů a Andy nadobro zmizela z jejího života.

Mami se v den Mominých třicátých narozenin objeví v jejím bytě (mimochodem byt má tvar ležaté osmičky). Zarazí ji, že se dceřin pes jmenuje Andy, stejně jako se jmenovala její dětská kamarádka. Momo využije situace a podá mami drogu, kterou ji uspí, a pomocí informací z její kožní membrány se „nabourá“ do jejího počítače. Postupně prochází matčiny vzpomínky a zjišťuje, jak moc se o ni ve skutečnosti zajímala. Dozvídá se i mnoho dalších důležitých informací o svém životě, i o své druhé matce…

Dystopické vize života pod hladinou

Chi Ta-wei v Membránách velmi podrobně líčí situaci panující na souši, kde už kvůli účinkům ultrafialového záření lidé nemohou žít, i nový podmořský svět, kde moře funguje jako další mohutná membrána chránící lidstvo před neobyvatelnou pevninou. Vše se pěstuje ve zvláštních sklenících, živá zvířata jsou vzácnost, mnoho druhů zaniklo. Recyklace je životní nutnost, stejně jako solární technologie. Vzhledem k tomu, že Membrány vznikly přesně před třiceti lety, je zajímavé sledovat, jaký technologický pokrok Chi předpovídal, respektive které technologie považoval za natolik životaschopné, že přetrvají další staletí. Jsou jimi CD a e-mailová komunikace, kterou hrdinka Momo ve své introvertnosti preferuje, i když už je poněkud zastaralá. Aniž je to autorem nějak explicitně vyřčeno, nový svět je zřejmě světem žen. Nejdůležitějším aspektem Membrán je ale zkoumání člověka, jeho těla, intimity a mezilidských vztahů i různých bariér, které tyto vztahy narušují. Znepokojivé jsou „úspěchy“ biosyntetické medicíny, která natolik ovlivnila život Momo. Ale to už bychom prozradili příliš.

Chi Ta-weiovy Membrány jsou čtivé jako dobře napsaná detektivka. Autorovi se podařilo velmi přirozeně skloubit několik zdánlivě nesourodých témat. Kniha je zároveň znepokojivým varováním, kam může lidstvo dospět. A je o to působivější, že se nezabývá líčením hromadného ničení, ale „pouhým“ jedním ukradeným životem.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. František Reismüller a Jana Heřmanová. Mi:Lù Publishing, Jablonné v Podještědí, 2024, 276 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%