Magický realismus z Tchaj-wanu
Tong Wei-ger: Letní deště

Magický realismus z Tchaj-wanu

Experimentální próza tchajwanského spisovatele je plná fragmentů, vzpomínek a rodinných tajemství. Autor v ní mistrně kombinuje magický realismus s prvky autobiografie a nabízí intenzivní ponor do krajiny paměti a vztahů napříč generacemi.

Tchajwanský spisovatel Tong Wei-ger (Tchung Wej-ke) se narodil roku 1977 ve Wan-li (Wanli) v aglomeraci Nová Tchaj-pej, která je známá svými doly. Jeho otec byl horník a tragicky zahynul při důlním neštěstí. Tong vystudoval Katedru cizích jazyků na Národní tchajwanské univerzitě (NTU) a doktorské studium absolvoval na Katedře divadelních studií na Národní umělecké univerzitě v Tchaj-peji (TNUA), kde také v současné době působí jako pedagog.

Škála jeho vlastní tvorby je opravdu pestrá: zahrnuje romány, povídky, eseje i divadelní hry. Jeho díla jsou pravidelně oceňována: za knihu Letní deště (Si-pej jü / Xibei yu) získal roku 2010 první místo v Literární ceně Tchaj-wanu v kategorii román a byl vybrán mezi třicet nejlepších románů z let 2001 až 2015. A do třetice: týž román mu spolu s románem Labordova náhodná čísla (La-po-te-š´ luan-šu / Labodeshi luanshu, 2024) vynesl v roce 2024 Velkou literární cenu tchajwanského deníku United Daily.

Tong Wei-ger není českým čtenářům zcela neznámý, v překladech jsou dostupné povídky Můj dědeček (Wang Kchao / Wang Kao, 2002, česky vyšla v antologii moderní tchajwanské prózy Vzpomínky a sny na obratníku Raka, 2021) a Zbohatnout (Fa-cchaj / Facai, 2002, česky v časopise Plav, 9/2021). Bývá řazen mezi autory tzv. nové literatury rodné půdy (sin siang-tchu wen-süe / xin xiangtu wenxue), kteří začali tvořit kolem roku 2000 a ve svých dílech kombinují postmoderní přístup s magickým realismem a lokálními tchajwanskými tradicemi. On sám ovšem s tímto označením nesouhlasí, protože mu připadá schematické a zjednodušující.

Text plný protikladů

Román Letní deště (Si-pej jü / Xibei yu) poprvé vyšel v roce 2010. Za zmínku stojí, že doslovný překlad jeho názvu zní „Severozápadní deště“. Pro Tonga je typické pojetí prózy jako experimentu, rád testuje hranice a boří zavedené stereotypy. Výstižně to vyjadřuje citát z Tong Wei-gerova medailonku na webu Tchajwanského ministerstva kultury (2024): „V cenami ověnčených Letních deštích využívá různých literárních technik, jako je převíjení, opakování, přeskakování a zadržování, aby znovu poskládal fragmenty smrti a rodinné historie. Zpochybněním hranic vyprávění ukazuje jeho nové možnosti.“

Letní deště jsou text těžko uchopitelný a plný protikladů. Děj se odehrává v prostředí bezejmenného města v severním Tchaj-wanu a jednoho z četných tchajwanských ostrovů, který autor přejmenoval na „Ostrov Slavného boje“. Jak název napovídá, jde o ironii. Román je napsaný v ich-formě, je plný mnoha zapeklitých či překvapivých situací spjatých s vypravěčovou rodinou (přičemž je třeba mít na zřeteli, že se jedná rovnou o čtyři generace) a zejména s jeho otcem. Těžko říci, zda převažují prvky rodinné ságy, detektivky, nebo zda jde spíš o zachycení sledu nevyhnutelných událostí. Přes zdánlivou převahu popisovaných událostí je text navýsost lyrický a navíc nesmírně osobní. Tongova záliba v magickém realismu je v románu více než patrná. Směr úzce spjatý s Latinskou Amerikou se mu mistrně podařilo přesadit do tchajwanské krajiny a tamního prostředí, do podhoubí místních zvyků, pověr a příběhů. Ne nadarmo uvádí Tong Wei-ger v rozhovorech jako své oblíbené spisovatele Maria Vargase Llosu a Fjodora Michajloviče Dostojevského. Přítomna jsou i pro Tonga zásadní témata: trauma, smrt a vyrovnávání se s ní. Ta jeho tvorbu provázejí od počátku – od prvních publikovaných povídek.

Chceme-li ještě přesněji definovat časoprostor autorovy doposud nejexperimentálnější prózy, ocitáme se v jakémsi bezčasí. Vzhledem k výrazně autobiografickému charakteru knihy bychom se snadno dobrali období, o nichž Tong píše, realita dějinných událostí se ale zdá být zcela nedůležitá – v kontrastu s jednotlivými úseky osobní historie, které se čtenářům odvíjejí či spíše jim vyskakují před očima. Poskládat dohromady celý příběh nebo, obrazně řečeno, rozmotat klubko příběhů kolem hlavního hrdiny Si-fenga (Xifeng), muže, který se snaží prostřednictvím vzpomínek z dětství pochopit životy a motivace činů svých nejbližších, není vůbec snadné. Nejjednodušším způsobem je nechat se unášet vlnami vyprávění a v ideálním případě se po dosažení cíle vydat na cestu znovu (podobně jako je po prvním zhlédnutí zajímavého filmu přínosné pustit si ho s odstupem znovu, a bez nutnosti soustředit se na dějovou zápletku mít možnost sledovat tvůrčí postup). Sám Tong Wei-ger zmiňuje, že jedním z důležitých témat, kterým se při psaní věnuje, je otázka paměti a vybavování si či rozpomínání se na věci, které se staly. To, jak prchavé jsou vzpomínky, jak mohou být zrádné, jak si tu kterou událost její účastníci vybavují.

Propojenost života a smrti

Zajímavým prvkem dotvářejícím pocit nejasnosti a neuchopitelnosti všeho, co je v knize líčeno, je i nejistá či dokonce neexistující hranice mezi světem živých a zemřelých, jejich vzájemná propojenost:

„Kdysi dávno před mnoha lety umřel jeden z mých předků – řekněme prostě praprababička –, její duše odletěla pod světelný příkrov města a rozhlížela se kolem, ale nedokázala najít žádnou skulinu, neobjevila žádný vchod, který by ji zavedl do zásvětí.
Nezbylo jí nic jiného než se vrátit k nám domů.
Moje rodina milovala pořádek a čistotu. Proto když moje praprababička přilétla zpět, zjistila, že její mrtvé tělo jsme již spálili. Pokoj, který naposledy obývala, a všechno, co v něm dříve za svého života nashromáždila a schraňovala, jsme si již rozdělili a vyklidili ho. Nenašla své tělo, a dokonce ani své staré oblečení, do kterého by zabalila svou duši, aby mohla předstírat, že je živý člověk, a pohybovat se mezi námi. […]
Rozhodli jsme se, že od této chvíle musíme všichni jeden po druhém vyšetřit trochu času a dát svá těla k dispozici pro potřeby naší praprababičky, aby se mohla rozptýlit do malých kousků, plynule kolovat mezi námi a dlouhodobě s naší rodinou přebývat. […]
Měli jsme novou ctnost: pospolitost.“ (s. 8–10)

Četba Tong Wei-gerova románu Letní deště přináší nevšední zážitek. Autor dává čtenářům možnost probádat spolu s ním krajinu paměti, propátrat pavučiny lidských vztahů, příčin a důsledků všeho, co zůstalo zachováno v sítu jeho vlastní i kolektivní rodinné paměti. Co je realita a co je naopak sen či fantazie? A je vůbec možné poskládat puzzle složené z dílků tvořených vzpomínkami? Rozhodně stojí za to pustit se do tohoto pátrání.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Pavlína Krámská, Mi:Lù Publishing, Jablonné v Podještědí, 2023, 276 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Témata článku: