Česká fantastika se celosvětově proslavila především díky Karlu Čapkovi, který v roce 1920 poprvé použil slovo „robot“ ve své hře R.U.R. (Rossum's Universal Robots). Zdejší fantastická literatura má ovšem na kontě daleko více než jen roboty. Cílem početné české delegace na Worldconu (World Science Fiction Convention) – zatím první oficiálně organizované české účasti – bylo ji představit v celé její ohromné šíři. Proto se tamní účastníci mohli dočkat křtů původní antologie nejnovější české fantastiky s titulem From the Land of Robots and Golems (sestavené mou maličkostí), původní nové space opery Jana Kotouče Unholy Compromises, zasazené do světa jeho populární série Central Imperium, i představení hned dvou novinek z pera Martina Vopěnky: románu The New Planet (česky Nová planeta; Mladá fronta, 2015) inspirovaného silným příběhem Josefa a jeho bratrů, ovšem zasazeného do daleké budoucnosti, a realistického románu The Back of Beyond (Moje cesta do ztracena; Ikar, 2024).

Zapomenutý česko-americký povídkář

Vopěnkův román The New Planet pokřtil vzácný host: překladatel Carleton Bulkin, který má na kontě mimo jiné nedávný překlad Karáskova Manfreda Macmillena (Román Manfreda Macmillena; Neumannová, 1907) do angličtiny.

Bulkin je také autorem překladu unikátního románu Emilie Procházkové, první české autorky science fiction, který v USA vyšel loni pod názvem The Martians (původní české vydání Marťané; Zmatlík a Palička, 1922). Zájemci o historii české fantastiky ovšem nemuseli zůstat jen u beletrie samotné; na Worldconu se poprvé představila také původní mongrafie Dreaming of Autonomous Vehicles – Miloslav (Miles) J. Breuer: Czech-American Writer and the Birth of Science Fiction z pera Jaroslava Olši, Jr., který díky své unikátní pozici znalce sci-fi a diplomata (aktuálně působí jako generální konzul v Los Angeles) dokázal napsat první ucelený životopis čechoamerického spisovatele, jednoho z průkopníků žánrových povídek na pomezí 20. a 30. let minulého století, který byl znám jako spoluzakladatel americké science fiction, ale o jeho české literární dráze v amerických krajanských časopisech se dosud nevědělo. V rámci panelové diskuse s Janem Vaňkem jr. na četbu Breuerových povídek i setkání s jeho literárními následovníky zavzpomínal slavný americký sci-fi spisovatel Robert Silverberg. Ten jako editor ve svých antologiích vydával mj. právě Breuerovy povídky, aniž tehdy ovšem věděl, že se jednalo také o českého tvůrce.

Stranou nezůstaly ani české cony, které představil organizátor Festivalu Fantazie, Comic-Conu Prague a dalších akcí Václav Pravda (a současně předběžně ohlásil kandidaturu na Worldcon v Praze počátkem 30. let), nebo komiks (například komiksová adaptace Čapkova dramatu R.U.R. od Kateřiny Čupové či vzdělávací komiks Secrets of The Nano- World z dílny Fyzikálního ústavu AV ČR). V neposlední řadě český gaming představil Martin Klíma, jeden z autorů světově úspěšné počítačové hry Kingdom Come: Deliverance a také dlouholetý fanoušek science fiction, známý jako editor jednoho z prvních československých fanzinů. Mimo celé řady panelových diskusí se s českou fantastikou mohli účastníci seznámit na dvou oficiálních stáncích (zaměřených na české cony a kandidaturu na budoucí Worldcon, resp. na fantastickou literaturu) a na knižních křtech. Autorská čtení i křty proběhly v oficiální české suite v hlavním kongresovém hotelu Sheraton Grand a dočkaly se tam mnoha desítek návštěvníků. Kniha Jana Kotouče Unholy Compromises se dokonce na křtu vyprodala. Další zájem o českou kulturu projevili čeští krajané na setkání v pivovaru Obec, které zorganizoval nový český honorární konzul v Seattlu, Pavel Doležel. Pivo z Obce podle české receptury se dostalo právě i na knižní křty v české suite. Logistiku akcí i správu stánků zařizovala Aneta Campbell, která má na Generálním konzulátu ČR v Los Angeles na starosti kulturní prezentaci.

Worldcon v Praze?

Mohou se návštěvníci Worldconů těšit na podobně rozmanitý program české fantastiky i do budoucna? To je samozřejmě dáno také zapojením institucí; natolik rozsáhlá česká účast jako letos by nebyla možná bez podpory jednak Ministerstva zahraničních věcí ČR (fond na podporu bohemistiky) prostřednictvím Generálního konzulátu ČR v Los Angeles (a to především díky konzulovi Olšovi), jednak Českého literárního centra a v případě antologie také spolku American Friends of the Czech Republic a dalších sponzorů. Letošní účast má přitom měřitelné dopady: většina knih, které byly typicky dovezeny na místo po cca 60 kusech na titul, se rychle rozprodala či váženým hostům rozdala. Zájem byl jak o soudobou českou fantastiku nejrůznějšího ražení, tak o její dějiny. Mimo prodejních čísel byl i díky propagačním materiálům CzechTourism nepochybný také zájem o Prahu a ČR – jak jakožto možné místo konání budoucího Worldconu, tak pro běžnou turistiku.

Nabízí se srovnání s dřívějšími ročníky; osobně jsem se zúčastnila Worldconu 2014 v Londýně, 2017 v Helsinkách, 2019 v Dublinu a 2024 v Glasgow. Typicky bývala z vlastní iniciativy na místě hrstka Čechů (mimo mě například editor Martin Šust, publicista Jan Vaněk jr. a autor Jan Kotouč; ani jednou všichni pohromadě) a účastnili jsme se panelů o překladové fantastice nebo o svých dalších oborech, ale bez ucelené účasti v podobě panelů, knižních křtů či stánků byl dopad na povědomí o české fantastice spíše mizivý. Jednotlivé výsledky by se vysledovat daly (ostatně na dřívějších Worldconech se mi příležitostně podařilo domluvit spolupráce např. na antologii Life Beyond Us), nicméně se jednalo spíše o dopady týkající se jednotlivých autorů a autorek než české fantastiky jako celku.

Historicky první oficiální česká účast, výjimečná i v kontextu účasti jiných států, tedy oproti nezávislé účasti jednotlivců jasný dopad má; jaký má ale dopad Worldcon oproti tradičním knižním veletrhům? Tam by bylo srovnání vzhledem k žánrovému zaměření obtížnější, nicméně spisovatel a předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) Martin Vopěnka se vyjádřil: „Worldcon byl nesmírně obohacující zkušenost, mezi účastníky tu panoval o českou literaturu nečekaně velký upřímný zájem. Oproti klasickým knižním veletrhům člověku dodá spoustu energie.“

Další srovnání, které se zde vysloveně nabízí, je právě s tradičními veletrhy, například s Mezinárodním knižním veletrhem ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude ČR v roce 2026 hlavní hostující zemí. Frankfurt je nicméně akcí „od byznysů pro byznysy“, což je dané i tím, že veřejnost nemá na prvních několik dní veletrhu přístup. Worldcon proti podobné „top-down“ organizované akci stojí v prudkém kontrastu: jde spíše o „bottom-up“ akci, kde sice výběr vystavovatelů a programu mají na starost místní organizátoři, náměty na ně ale vycházejí téměř výhradně od jednotlivců či drobných živnostníků: menších nakladatelství, spolků, autorů, umělců i samotných fanoušků. Nelíčený zájem lidí možná vychází právě z toho – nejsou tam proto, aby odhadovali potenciální prodeje a uzavírali velké smlouvy (ač i to se samozřejmě děje), ale především aby objevili nové zajímavé knihy.

Seattle proto nebyl tak docela předehrou Frankfurtu, spíše jinou cestou, která se soudě dle ohlasů osvědčila. Časová blízkost vůči hostování na frankfurtském veletrhu je daná především tím, že do poloviny srpna působil jako generální konzul ČR v Los Angeles (a tedy pro západní pobřeží USA, kam spadá i Seattle, byť ten má svůj honorární konzulát) Jaroslav Olša, Jr., který je při úspěšné diplomatické kariéře také znalcem science fiction a dříve umožnil čilou kulturní výměnu např. mezi ČR a Filipínami, kde působil jako český velvyslanec. Shodou okolností se příští Worldcon koná právě v blízkosti Los Angeles, a ačkoli Olšův post na konzulátu již vypršel, je zde velká naděje na návaznost kulturních aktivit. V roce 2027 se Worldcon uskuteční v kanadském Montrealu. Pro rok 2028 je zatím místo konání nejisté a nejžhavějšími kandidáty na roky 2029 a 2030 jsou irský Dublin, resp. kanadský Edmonton. Pro rok 2031 bude (zatím jen soudě dle zákulisních drbů) možná kandidovat americké San Antonio – a patrně také Praha!

Budoucí možnosti

Ovšem neopakovali bychom se, kdybychom se v podobném stylu účastnili i příštích Worldconů? Osobně jsem přesvědčená, že to nehrozí; pokaždé lze mít po ruce něco nového a zajímavého. Po besedách, kterých se účastnila autorka Vilma Kadlečková, se řada posluchačů ptala po překladu její série Mycelium. Z té zatím v angličtině vyšly úvodní kapitoly první knihy (objevily se jako ukázka v antologii From the Land of Robots and Golems), nicméně projevený zájem snad povede k překladu alespoň celého prvního svazku. Nejspíše již během příštího roku by také mělo vyjít unikátní anglickojazyčné kompendium historické české fantastiky, přeložené a sestavené již zmíněným Carletonem Bulkinem. Bude také pokračovat vydávání dalších dílů Kroniky české science fiction (zatím vyšly dva z pěti plánovaných: From the Land of Robots and Golems se soudobými povídkami a Bradbury’s Shadow, který představuje povídky vydané původně v 80. letech 20. století).

Na nominace na prestižní žánrové ceny jako Hugo (předávané právě na Worldconu) či Nebula si soudobá česká fantastika sice musí ještě počkat, ale možná nebudeme muset čekat dlouho – horkým želízkem v ohni je již zmíněná Olšova monografie o Milesi (Miloslavu) Breuerovi, v kategorii Best Related Work totiž není taková konkurence jako v kategoriích prozaických. Stejně tak uspořádání Worldconu v Praze by bylo prestižní záležitostí, která by do hlavního města přitáhla světově známé hosty a jejich fanoušky a velmi pravděpodobně umožnila další vlnu rozmachu české literatury do zahraničí. Nebylo by to zanedbatelné ani z pohledu kongresové turistiky – v Seattlu bylo osobně přes 5500 účastníků ze 42 zemí světa a loňský Worldcon v Glasgow měl dokonce bezmála 8000 účastníků; zejména nyní evropské Worldcony „táhnou“, což je pro Prahu příležitost).

Už letošní Worldcon vedl přinejmenším k jedné rozjednané spolupráci, kterou snad bude brzy možné zmínit. Česká fantastika totiž neunikla literárním agentům – a ani novinářům, například seattleskému korespondentovi Forbesu, Bruceovi Dormineymu. Ten připravuje článek o původu výrazu „robot“ a zobrazení robotů v science fiction.

U robotů jsme začali a opět se k nim vrátili; jedná se o příliš silnou stopu české fantastiky i prvek světové sci-fi, než abychom je mohli vynechat. Současně ale bylo i z představení české literatury na Worldconu zřejmé, že se nejedná „jen“ o sci-fi roboty nebo fantastické golemy, ač jsme se jimi ve světě proslavili. Fantastika z české kotliny má světu co nabídnout – a po Worldconu už je zřejmé, že kromě nabídky tu zcela jistě existuje i poptávka.