Venku se setmělo, jemně chumelí a romantické kandelábry osvětlují průčelí velkého činžovního domu. Za jeho žlutavě zářícími okny to žije: pohybují se zde lidé se zvířecími mazlíčky, všichni se radují, objímají nebo zdobí vánoční stromečky. Domácí pohoda by se v úvodu knihy Do sněžného lesa nizozemské autorky Linde Faas (nar. 1985) dala krájet. Avšak v přízemí u osamělé Sofinky panuje ticho a šero – tatínek totiž pracuje na počítači a na nic nemá čas. Holčička tedy na vlastní pěst vyráží do neprobádaného zimního dobrodružství a kouzelný (nejen vánoční) příběh může začít.

Cesta z města

Čtenáře ihned uchvátí krásné ilustrace, jež díky měkkým tahům štětcem působí velmi něžně a navozují atmosféru večerní prosincové ulice. Ačkoliv tušíme, že protagonistka bude muset během své pouti překonat nějaké překážky, na základě přívětivých maleb a tónu vypravování pochopíme, že se není čeho obávat. Celostránkovým ilustracím s fasádou městského domu a později i se zasněženou lesní krajinou svědčí i zvolený formát knihy 25 x 33 (větší než A4), neboť dá majestátnosti zobrazovaného dobře vyniknout.

Sofinka se vydává do neznáma, tedy do bělostného lesa s vysokými jehličnany, a opouští hranice bytu a města, aby prozkoumala nedotčenou přírodu. Les však navzdory monotónním šedobílým odstínům a husté, modravé vánici nepůsobí zlověstně. Brzy se v něm totiž setkává s mohutným losem „s vlídnýma očima“ a dalšími lesními zvířaty zahalenými do bílých zimních kožíšků. Postupně přichází na to, že i spící les v sobě ukrývá spoustu barev: ptáčky s pestrými pírky, blyštivé rampouchy, červené bobule a šištičky, kterými se noví přátelé rozhodnout nazdobit jeden zasněžený stromeček. Společnou bohulibou činností a radostí z povedeného díla probudí pověstné kouzlo Vánoc, načež se stromeček žlutě rozzáří. Když Sofinka na vteřinu přece jen posmutní, ačkoliv sama neví proč, při nejmenším dospělí čtenáři tuší, že se na scéně brzy musí objevit její tatínek – a to se skutečně stane. Vyvrcholení příběhu představuje poslední ilustrace zeleno-fialové polární záře, jež zpečetí šťastný konec. Autorka a výtvarnice Faas v současné době žije v Norsku za polárním kruhem, kde čerpá inspiraci z arktické divoké přírody, a autorský příběh Do zasněženého lesa představuje jeden z plodů její tvorby.

Vlídně a vesele

Samotné vypravování není dlouhé, ale díky obrázkům u něj můžete strávit více času. Minimalistický text je sympaticky roztroušený na různých místech stránky a dovoluje pomalejší čtení s pauzami vhodnými k přemýšlení o pocitech hrdinky nebo ke krátkým rozpravám nad významem textu a kochání se laskavými obrázky. Vlídnost se stává jakýmsi leitmotivem příběhu a sálá jak z narativu, tak z ilustrací. Vánoční mini-zázrak prolomí osamělost a strnulost zamrzlého lesa a přiměje tatínka k prozření. Kniha tedy není pouze krásným počtením pro děti, ale i výstražným prstem pro workoholické rodiče, kteří zanedbávají rodinné vztahy. Autorka téma otevírá citlivě, bez kritiky dospělých či sebelítosti hrdinky a dává prostor vlastnímu čtenářskému úsudku. Vyzdvihuje krásu přírody, obyčejných věcí (lesní bobulky namísto drahých vánočních ozdob) a šťastných momentů, kterých bychom si měli vážit.

Polární krajina knihy Do zasněženého lesa nabízí podnět k objevování dalších koutů naší planety. Mohla by spadat do kategorie tzv. „kochacích“ knih, u kterých na sebe necháváme působit především jejich vizuální stránku, což ale nijak nesnižuje tu obsahovou. Tematicky se pak hodí k četbě během nevlídných podzimních měsíců, kdy už vyčkáváme příchod Ježíška a vychutnáváme si nefalšované teplo rodinného krbu. A není třeba se bát – i když se děj odehrává vprostřed mrazivé zimy, zanechává více než hřejivý dojem.