Rostliny jsou všude kolem nás. Stačí se podívat z okna, a pokud se zrovna nenacházíme daleko za polárním kruhem nebo uprostřed vyprahlé pouště, spatříme stromy, keře, trávu a na jaře či v létě také záplavu různobarevných květů. Rostliny ovšem neslouží jen pro okrasu nebo k poskytování stínu. Představují potravu pro nespočet živočichů, uvolňují kyslík, který dýcháme, a podílejí se na vytváření půdy, což ostatně dělají už od chvíle, kdy před stovkami milionů let vystoupily z moří a osídlily souše. V životě člověka ale rostliny hrají mnohem rozmanitější roli. Jsou zdrojem dřeva pro výrobu nábytku, bavlny, jež je součástí našich oděvů, či kaučuku, který má nezastupitelné místo v gumárenství.

Právě rostlinám, jež v té či oné podobě dnes a denně využíváme, se ve své nejnovější knize, která je zároveň jeho první titul určený primárně dětem, věnuje britský popularizátor vědy, člen představenstva botanických zahrad v Oxfordu a Cambridgi a čestný profesor Jonathan Drori. Českému čtenáři jeho jméno může znít povědomě, jelikož překladu se před pár lety dočkal už jeho dendrologický „cestopis“ Kolem světa za 80 stromy (Grada, 2019). Tentokrát sice zůstal „pouze“ u třicítky rostlin, jde však o výběr zajímavý, promyšlený a pestrý, byť vzhledem k omezenému prostoru  bude každému nějaký ten oblíbenec chybět, ať už kávovník, len, nebo banánovník.

Od vanilky po rajče

Floristickou přehlídku voňavě otevírá vanilkovník plocholistý, respektive vanilka, „jedno z nejvzácnějších a nejlahodnějších koření na světě“. Drori v několika odstavcích shrnuje historii vanilky od kultivace rostliny domorodými obyvateli Mexika přes její dovezení do Evropy v šestnáctém století po snahy Francouzů vanilkovník pěstovat na ostrovech Mauricius a Réunion v Indickém oceánu. Zmiňuje také zásadní objev, jak rostlinu uměle opylovat tam, kde přirození opylovači chybějí. Kromě historie využívání vanilky se autor věnuje i základnímu botanickému seznámení s rostlinou, v němž se čtenář dozví, že vanilkovník je „stálezelenou liánou z čeledi orchidejí“, přirozeně se vyskytující v mexických tropických pralesích, a že k tomu, aby vanilkové lusky vypadaly tak, jak je známe, se nejprve musí namočit do horké vody, sušit na sluníčku a poté nechat „vypotit“. Teprve po šesti měsících začnou tmavě hnědé a scvrklé lusky vonět a chutnat jako vanilka.

V podobném duchu se nese celá kniha. Nejprve strana věnovaná historii používání určitého rostlinného produktu, další pak stručnému popisu samotné rostliny, od její domoviny a taxonomického zařazení po barvu květu, tvar plodů, botanická specifika či vyjmenování zvířat, která rostlinou živí (například pandy v případě bambusu nebo koalové v souvislosti s blahovičníky). Patrně nepřekvapí, že lehce nadpoloviční většinu představených druhů tvoří ty, jejichž plody či jiné produkty v nějaké formě konzumujeme. Sem patří například kakao (kakaovník pravý), kukuřice (kukuřice setá), čaj (čajovník čínský), dýně (vícero zástupců čeledi tykvovitých), pepř (pepřovník černý), olivy (olivovník evropský) nebo rajčata (rajče jedlé).

Rostlina jako zdroj materiálu

Své místo ovšem na stránkách Droriho knihy našla i řada rostlin, jejichž produkty se využívají (také) mimo kuchyni. Kromě již zmíněného kaučuku (kaučukovník brazilský) a bambusu, jenž má uplatnění při výrobě jídelních hůlek, rybářských prutů či lešení, autor do výběru zařadil bavlnu (bavlnovník), gutaperču (perčovník pravý), z níž se kdysi vyráběly golfové míčky či izolace pro podmořské kabely, nebo hennu (henna bílá), která se používá k barvení látek i vlasů či k vytváření dočasných tetování. Na obálce knihy si čtenář může všimnout také povědomého žlutého květu. Skutečně jde o dobře známou pampelišku, jež z kořene po naříznutí uvolňuje lepkavou látku (latex) se zajímavými vlastnostmi: „Pampeliškový latex je velmi podobný tomu, který získáváme z kaučukovníku, a podobným způsobem ho i zpracováváme. Najdeme ho i v pneumatikách aut a letadel!“

Jonathan Drori odvedl při přípravě knihy skvělou práci a jeho nadšení pro svět rostlin je nakažlivé a patrné z každé stránky, ať už píše o mýtech spojených s africkými baobaby, výrobě korku z kůry dubu korkového, rozmanitém využití kokosových ořechů (kokosovník ořechoplodý), nebo o podzemnici olejné a tajemství jejích semen, která známe jako arašídy.

Karikaturní i precizní

Nesmíme však zapomínat ani na ilustrace, o něž se postarali Raxenne Maniquiz a Jiatong Liu – jsou přesně tak zdařilé, jak naznačuje poutavá obálka, která navíc zaujme i několika reliéfními prvky. Zatímco v části věnované historii a způsobům užívání toho kterého rostlinného produktu si ilustrátoři obvykle vystačí s víceméně karikaturními obrázky, ztvárnění samotných rostlin nebo jejich částí (květy, plody) mnohdy jako by vypadlo z botanického atlasu.

Za vším hledej přírodu přináší skvěle vyváženou kombinaci zábavy, poučení i potěchy pro oko, která kromě cílového publika (vzhledem k množství textu i některým složitějším termínům lze knihu doporučit zhruba od devíti let) nepochybně naláká i starší čtenáře, kteří už budou mít s většinou zahrnuté zeleně nějakou zkušenost. Dokonce by dětem či vnoučatům mohli čtení zpestřit tím, že jim uvaří něco dobrého z produktů popisovaných rostlin nebo jim v domácnosti ukážou věci, které jsou z nich vyrobené. Drorimu se jeho vstup na pole dětské literatury každopádně podařil a lze jen doufat, že na něj v budoucnu ještě zavítá.