Olomoucká platforma Pink Box založená v roce 2021 usiluje o zviditelnění filozofie ve veřejném prostoru a svou aktivitu dělí mezi nakladatelskou činnost, lektorské programy a odborné konzultace. V edici Monáda, zaměřující se na dětské publikum, vyšla již celá řada vizuálně i obsahově přívětivých knih, jež si kladou za cíl stručně přiblížit význačné filozofické otázky a osobnosti, například Nietzscheho Zarathustru, Platónovo Symposion nebo Immanuela Kanta v Bláznivém dni profesora Kanta. Snad všechny publikace Pink Boxu spojuje motto „Filozofujeme s dětmi i dospělými!“ a podpora aktivního rozvíjení kritického myšlení při společném zkoumání existenciálních otázek. Totéž platí také pro edici Lebeda specializující se na nejmenší čtenáře, do níž vedle obrazové knihy Any Pessoa Například růže (2023, č. 2025) spadá jako teprve druhá v řadě také útlá kniha Teo myslí (2019, č. 2025).

Neodbytné myšlenky

Autorkou příběhu o úvahách malého chlapce Tea je polská designérka a ilustrátorka Agata Królak (1987), jež v současnosti vede Ateliér ilustrace na Akademii výtvarného umění v Gdaňsku. Za svou tvorbu byla mnohokrát vyznamenána a získala také ocenění v plebiscitu MUST HAVE na Festivalu designu v Lodži. Jejímu hrdinovi Teovi je sice jenom pět let, ale nebojí se pustit do hlubokého filozofování nad otázkou vzniku myšlenek: Kde vůbec všechny bydlí? Můžou dvě myšlenky bydlet na jednom místě? Byly jeho myšlenky už u maminky v bříšku? A vyrostou i ony, až bude jednou tak velký jako táta?

Během jednoho deštivého dne se Teo posadí na židli u okna, kouká se ven a dumá a dumá – jeho myšlenky se valí jedna přes druhou stejně jako husté kapky deště na ilustracích. Svými zvídavými postřehy u čtenářů přirozeně probudí touhu po vědění a objevování abstraktního světa okolo nás, a může je tak inspirovat k vlastním otázkám. Individualitu lidského uvažování reflektuje autorka chytře i v knižním věnování, jež směřuje „Jackovi, jehož myšlenky vypadají úplně jinak, než ty moje.“

Palačinky versus existencionalismus

Teovu filozofování i příběhu samotnému je však celkem náhle konec – chlapec dává bez zaváhání přednost voňavé palačince od maminky. Jakmile si navíc všimne, že venku už neprší, ukáže se, že přemýšlení už bylo na jeden den opravdu dost, a Teo si jde ven hrát. Posledním obrázkem zůstává pohled na prázdnou židli před prosluněným oknem s duhou. Následuje „erudovanější“ dvoustrana s ilustrací lidského mozku a velmi zkráceným popisem jeho funkcí. Poskytuje základní odpovědi, které děti snadno pochopí a které mohou na chvíli uhasit žízeň po vědění.

Ačkoliv kniha Teo myslí cílí na ty nejmenší, zdá se až příliš zjednodušená a větší dávka poznatků by neuškodila, obzvlášť pokud bychom se ke knize chtěli vracet.

Celostránkové dětsky naivní ilustrace ve výrazných barvách vizualizují Teovy myšlenkové pochody a trefně ukazují, nad čím může takový malý kluk přemýšlet. Nedumá totiž pouze nad „bydlištěm“ myšlenek, ale představuje si třeba planetu s prstencem, třešně, ducha nebo podlouhlou šišku připomínající lidské hovínko. Děj se odehrává čistě z Teovy perspektivy, proto vidíme z maminky a tatínka pouze spodní část těla (zástěru a chlupaté nohy v nazouvácích), zatímco Teovy představy sledujeme detailně v bublinkách u hlavy. Protagonista má navíc rozkošnou rozcuchanou kštici, která jde ruku v ruce s divokým vírem myšlenek prohánějícím se uvnitř jeho hlavy.

V Polsku navazuje na autorčin první díl rozjímání nad pojmem krásy v knize Piękno Teo (Teo a krása, 2020), v níž se Teo ptá, co to krása vůbec je a jak poznáme, že se něco dá označit za hezké nebo ošklivé – další skvělé téma, které by stálo za to představit i českým čtenářům.