Co všechno se může stát kvůli sraženému kabátku? V případě králíčka Edy a jeho dědečka je to důvod vypravit se autobusem do města plného nástrah oděvního průmyslu. Moderní doba totiž nabízí nepřeberné množství možností, jak si obstarat nový kousek do šatníku. Eda s dědou projdou obchod se značkovým oblečením, butik se sladce zdobeným dětským zbožím, v němž to hýří zdrobnělinami až příliš ochotné paní prodavačky, a navštíví krejčího, za jehož služby se však platí nebetyčné sumy. Jeden hřejivý kostkovaný kabátek přitom leží už roky nevyužitý ve skříni. Název knihy Kabátek aneb Cesta do města a zase zpátky (Baobab, 2026) tak příhodně naznačuje, že to, co usilovně hledáme jinde, na nás občas čeká třeba hned kousek od domova. Co je pro jednoho nepotřebné, může pro druhého znamenat celý svět.

Téma slow fashion je v příběhu nepokrytě přítomné, nepůsobí však jako násilně vložená a vnucující se poučka. V současné literatuře pro děti a mládež se enviromentální témata objevují čím dál častěji a Kabátek se do tohoto proudu propojující ekologii s každodenním životem přidává. Černá tento rozměr nechává vyrůst z obyčejné situace, která se s každým dalším navštíveným obchodem nenápadně rozrůstá v úvahu o tom, co si pořizujeme, co už máme a proč někdy není snadné najít to pravé. Kniha se dotýká rychlé módy a ukazuje svět, ve kterém je sice nové oblečení jednoduše dostupné, čtenáři ovšem ponechává prostor k přemýšlení, jestli nové znamená vždy nejlepší. Příběh tak nesleduje jen cestu dvou králíků, ale i cestu věcí, které už máme doma a kterým bychom mohli dát ještě jednu šanci.

Olga Černá přitom vypráví příběh za pomocí pouhých několika vět. I na malém prostoru dokáže vystavět přirozeně důvěrný svět, do nějž se vejde i dávka jemného humoru. Ve vyprávění o jednom sraženém kabátku navíc dokáže vylíčit křehkou blízkost dvou hlavních postav. Je to právě děda, kdo v každé situaci stojí Edovi po boku s tichou trpělivostí a hřejivou něhou, takže společnou cestu nelze číst jako pouhou dědovu snahu napravit svou chybu s kabátkem.

Kabátek působí na první pohled skromně. Nevolá po pozornosti, stejně jako příběh nestaví na velkém dobrodružství. Je to knížka vybízející k pomalému čtení a prohlížení, v níž mají své místo i zdánlivě drobné detaily. Výtvarné zpracování ostatně vyzdvihla i porota prestižního ocenění Zlatá stuha. Eva Volfová tentokrát nezvolila pro svou tvorbu příznačné textilní koláže či vyšívání, ale jemnou kresbu a akvarel. Ilustrace oživují příběh ve vlastním rytmu a průsvitné barevné plochy souzní se zmiňovanou křehkostí. „Podzim je červený, rezatý a zlatý.“ Uvozující věta příběhu předznamenává teplé tóny, do nichž je začátek příběhu naladěn. Při návštěvě živého a rozmanitého města se paleta rozšíří o další barvy, aby se s návratem znovu ztišila a vrátila k odstínům domova.

Autorská dvojice Olga Černá a Eva Volfová připomíná, že některé věci mají svou hodnotu právě proto, že už něco pamatují. Oděv nás doprovází na rozličných životních cestách a jeho odložením nemusí skončit příběh, který v sobě nosí. Naopak – darováním se může začít psát nová kapitola.