Norské (a trochu české) barvy na přebalu, nápaditá grafika podporující různé vrstvy textu, spousta starých i nových fotografií z autorova archivu, na okrajích stránek glosy vysvětlující námořnický slang i anglicismy, dohněda laděné kresby ryb, kotvy, lodního šroubu… Kovbojové na moři. Prvotina Petra Kose je něco mezi road movie, konfesí a velkým vyprávěním.

On the road

Kniha začíná návratem: autor jede starým fordem pickupem ze severu amerického kontinentu do Seattlu. V autě je sice sám, ale v sobě si veze moře příběhů a spoustu zkušeností z osmi sezon na rybářských lodích na Aljašce. Co s nimi? Sepsat je?

Červen 2018. Pásmo stylizované jako deníkové záznamy otevírá loučení: další odjezd od rodiny, tentokrát do Norska, kde čeká Anna, stará dřevěná plachetnice, kterou zde Petr Kos v zimě koupil. Shání náhradní díly, opravuje motor, seznamuje se s místními, navštěvuje ho rodina i přátelé z Česka, opravuje převodovku, natírá palubu a 28. 10. 2018, na výročí vzniku Československa, poprvé odráží z přístavu. A v červnu 2019 už pluje kolem norských břehů: „Taky jsem měl oči dokořán, hltal horizont před sebou, krajinu a pobřeží. Stál v dešti u kormidla a zažíval radost. […] Jako na Aljašce, jako na skifu. Vládce své lodi. Zase čteš hladinu. […] Překlopilo se to. Teď jsem v sedle já. Kovboj na moři. Anna, můj hřebec, se třese a naklání a někdy mě chce shodit. Držím ji za uzdu a ženu tam, kam chci já.“

A další a další plavby, návštěvy přátel i výletníků, samota i setkávání, rybaření, opakované odjezdy a návraty, dobrodružství a rodina, touha i výčitky… Deníkové pásmo uzavírá mapa a popis plavby kolem Špicberských ostrovů na podzim 2025. První česká posádka obeplula Špicberky.

Když příběhy vyplouvaj na hladinu…

Mezi tím vším se vynořují informace a vyprávění z historie Anny a – v jiném fontu i barvě – vzpomínky a vyprávění z Aljašky: o lodích, o drsných rybářích-emigrantech, ženách, alkoholu… Mezi všemi dominuje Tonda a jeho příběh začínající v padesátých letech v komunistickém Československu…  Některé příběhy zůstávají otevřené, Tondův (ne)končí záhadnou pohlednicí, která doputovala do Čech rok po jeho smrti právě v den, kdy Petr vyrazil na svou první sezonu v Norsku. A Tondův vzkaz veze s sebou. Příběhy se prolínají a opakují. „V zamaštěné vestě, s kulichem naraženým do čela, neholený. Později jsem viděl jednu starou fotku Tondy z krabařské lodě, vypadali jsme stejně.“

Kniha je věnována „Manželce, dceři, synům a rodičům, velkým hrdinům obyčejných, nehrdinských dní!“ Poslední, třináctá kapitola nese název P. S.: Odysea a hrdina se vrací domů. Příběh rodiny je oproti individuálnímu příběhu upozaděn. Logicky a reflektovaně. Petr Kos ví, že doma chybí, že jeho dobrodružství je svého druhu sobecké a že počítat s tím, že jeho nejstarší syn loď převezme po něm, je stejně naivní, jako kdyby on teď jezdil na rodinnou chatu. „Kolik jste za svůj sen a svobodu ochotni zaplatit vy? Co dáte v sázku?“

Příběh muže a jeho lodi

Při květnovém křtu knihy v žižkovském Unijazzu o ní Snøfrid Byrløkken Emterud, velvyslankyně Norského království v České republice, řekla: „Je to další z variací na archetypální příběh o muži a jeho lodi.“ Z norských úst velká pocta; plavbou se starou dřevěnou lodí na Špicberky, jako poslední viking, totiž chlap podle tradice dělá to, co musí udělat, a stává se potomkem Norů. „Ty příběhy do sebe začnou zapadat, začnou se dít, když jim jde člověk naproti.“

Kniha může inspirovat ty, kteří sní o velkém dobrodružství, i ty, kteří úplně tak nevědí, co se sebou. Nestačí jen snít, je třeba se k něčemu odhodlat, vydržet, i když se nedaří, a nevzdat to. Krungle Anna! A odpracovat si to, protože pak „najednou, v jedný nezpochybnitelný chvíli víš, že proto jsi tady. Skoro všechno, kromě pár promarněných let, směřovalo k tomuhle jedinýmu okamžiku a dostal jsi šanci, abys to pocítil. Aby sis toho všimnul. Že tvoje kormidlo je nastavené správným směrem…“