Přestože se některé prvky jako třeba zlato, stříbro nebo síra v přírodě vyskytují v čisté formě a lidé je znali odnepaměti, většinu jich objevili až později, leckdy pomocí důvtipných a z dnešního pohledu někdy až bizarních pokusů. K nejpozoruhodnějším patří v tomto ohledu příběh fosforu, významného biogenního prvku, který se v druhé polovině 17. století podařilo izolovat z ohromného množství lidské moči. Zajímavé je, že původním cílem heroického snažení jistého alchymisty nebylo získat světélkující prášek tehdy vhodný leda k pobavení obecenstva, nýbrž věhlasný kámen mudrců. V jiných případech se zase s odhalením nového prvku pojí vleklé spory, což platí třeba pro kyslík, jehož objev se dodnes připisuje hned třem různým badatelům.

Dějiny objevování chemických prvků však nejsou pouze přehlídkou poutavých příběhů, důmyslných experimentů nebo šťastných náhod. Jsou důležitou součástí vývoje moderní civilizace, ukazují, jak se proměňovaly naše představy o složení a utváření okolního světa, a prolínají se s historií mnoha jiných odvětví lidského konání, od metalurgie po medicínu. Není proto překvapivé, že téma učarovalo řadě autorů. Z českých luhů a hájů pochází například zdařilá kniha Jak chemikové a fyzikové objevovali a křtili prvky (Albatros, 1986) Rudolfa Jirkovského. Z překladové literatury posledních let lze jmenovat Periodické příběhy, byť v nich není historie objevování prvků probírána systematicky, ale jen doplňuje další povídání. Zcela jiným případem je nedávno vydaná publikace Fantastický svět prvků (The Elements: A Visual History of Their Discovery, 2021), jejíž podtitul Obrazový průvodce dějinami objevů chemických prvků jasně prozrazuje, že v tomto případě hraje historie prim. Za knihou stojí britský spisovatel Philip Ball (nar. 1962), který se psaní o vědě věnuje přes třicet let, nicméně v češtině jsme si od něj až do letoška mohli přečíst pouze monografii o Paracelsovi Ďáblův doktor (Academia, 2009). Paracelsus se coby významný lékař a alchymista samozřejmě párkrát mihne i v recenzované knize, avšak pouze coby jedna z mnoha postav na pozoruhodné cestě sahající od antiky až po 21. století.

Historické milníky

Ačkoli podtitul obsahuje označení „obrazový průvodce“ a ilustrací nabízí Fantastický svět prvků vskutku požehnaně, hned po otevření je zřejmé, že Ball jakožto plodný autor ani tentokrát nezahálel. V osmi kapitolách chronologicky probírá jednotlivé, do určité míry přirozeně subjektivně ohraničené etapy objevování chemických prvků a nejen jich. Na úvod se totiž vypraví do starověkého Řecka a zaobírá se tehdejšími představami o složení světa, v kteréžto souvislosti se nám jako první vybaví teorie čtyř základních živlů či elementů (voda, země, vzduch a oheň). Poté už ovšem na řadu přichází skutečné chemické prvky, zprvu ty, které lidé znali díky tomu, že se v přírodě vyskytují v čisté podobě, jak jsme již zmínili výše, posléze i ty, jež bylo nutné rozličnými způsoby vydobýt z rud, minerálů a sloučenin, nebo dokonce vytvořit v laboratorních podmínkách, protože kvůli krátkému poločasu rozpadu se nikde na světě nevyskytují.

Kromě historie objevování prvků Ball v knize představuje i několik důležitých milníků, které museli alchymisté a později chemici překonat. Typickým příkladem je logická, avšak zároveň zcela, ba až dokonale mylná flogistonová teorie, která se snažila vysvětlit princip hoření a nakonec vyústila v objev kyslíku. Nechybí ani stručné seznámení s vývojem periodické tabulky prvků, která svou dnešní podobu začala získávat až v 19. století, nebo s objevem atomu jakožto nejmenší částicí hmoty, kterou nelze chemicky dál rozložit.

Přestože je historie objevování chemických prvků plná nedorozumění, omylů, chyb a slepých uliček, Ballovi se ji podařilo vylíčit jako ucelený, pozoruhodný, leckdy dobrodružný až dramatický příběh, jehož zatím poslední kapitolou bylo připravení transuranu s protonovým číslem 118, který dostal název oganesson. Je však docela dobře možné, že v budoucnu se podaří připravit i prvky s vyššími protonovými čísly, a periodická tabulka prvků se tak dočká dalších exotických přírůstků.

Pastva pro oko

Jakkoli zdatný spisovatel Philip Ball je, nutno uznat, že navzdory vší snaze by text sám o sobě patrně čtenářovu pozornost udržel jen stěží. A právě tento drobný zádrhel řeší obrazová stránka knihy, která text báječně zpestřuje i doplňuje a díky mnoha desítkám kvalitních reprodukcí (dobových maleb, ilustrací, náčrtků či fotografií) dělá z Fantastického světa prvků doslova pastvu pro oko, která se neomrzí ani při opakovaném prohlížení. Až je možná na místě obava, zda se čtenářům namlsaným obrázky do textu vysázeného ne právě největším fontem ještě vůbec bude chtít.

Byla by však škoda, kdyby nechtělo. Nejen s ohledem na mnoho poutavých informací, ale též díky kvalitnímu českému překladu, o nějž se postarala vystudovaná chemička Eva Juláková. Třebaže překladatelsky jde zřejmě o její první „zářez“, má mnohaleté zkušenosti s redigováním či korekturami chemických publikací. Občas dokonce text, třebaže bez obvyklého upozornění, že jde o poznámku překladatele, obohatila o souvislosti zajímavé pro tuzemského čtenáře nebo informace týkající se českého chemického názvosloví.

Po chemické stránce se tak překlad zdá být bezchybný, občas jen trochu drhnou data, kterých je v knize požehnaně – respektive uvádění správného století při převádění anglických formulací typu „1760s“. Opakovaně (s. 105, 108, 119) se tak dozvídáme, že slavný francouzský chemik Antoine-Laurent de Lavoisier (1743 –1794) působil v 17. století, přestože správně má být samozřejmě století osmnácté. Podobně zjistíme, že Benjamin Franklin (1706–1790) dělal pokusy s leidenskou lahví dokonce v 19. století (s. 144) nebo že Johann Fugger (1348–1409) založil obchod s bavlněným textilem ve století třináctém (s. 76). (Autor recenze v anglickém vydání knihy ověřil, zda nesprávná data nebyla již v originálu, a skutečně nikoli.) Podobné drobné chybky se při překladu přihodí velmi snadno (vlastní zkušenost) a cílem jejich vypíchnutí není hanění jinak vynikající práce překladatelky, nýbrž obecné poukázání na situaci, jíž je třeba věnovat obzvláštní pozornost.

Fantastický svět prvků sice v jednotlivostech nepřináší nic, co bychom v nějaké formě nečetli v jiných publikacích, způsob podání je však bezesporu originální a unikátní, a knihu by tak neměli minout ti, kterým se líbily výše zmíněné tituly o prvcích, zájemci o dějiny vědy, blázni do periodické tabulky prvků, kteří doma tu svou vymění pokaždé, když se potvrdí objev nějakého nového, či příznivci ilustrovaných naučných publikací. A samozřejmě všichni, kteří se rádi dozvědí něco nového nebo se chystají do některé z oblíbených televizních soutěží, v nichž jim načerpané vědomosti nepochybně přijdou vhod.