Kanálová poetika
Vztek se na člověka někdy valí jako slon a nejde si s ním poradit. Jakou má ale skutečně podobu? Jak chutná? A dal by se nějak překonat? Světoznámá ilustrátorka a spisovatelka čtenáře při hledání odpovědi zavede na místo sice nevábné, ale pro děti jistého věku rozhodně atraktivní – do kanálu.
O celosvětově uznávané a oceňované výtvarnici Beatrici Alemagne (nar. 1973) mohli čeští čtenáři v poslední době slyšet nejenom v souvislosti s knižní novinkou nakladatelství Host. Italská ilustrátorka a spisovatelka knih pro děti především předškolního a mladšího školního věku v říjnu získala Cenu Jiřího Trnky udělovanou Mezinárodním sympoziem Jiřího Trnky na plzeňské Sutnarce, jehož letošní téma znělo: Síla života – dynamika, vitalita, empatie. Autorka žijící od devadesátých let v Paříži publikovala více než čtyřicet titulů a kromě vlastních autorských knih ilustruje díla klasických i současných autorů.
Její výsost Břečka, princezna z Bahnova je v češtině v pořadí třetí autorčina česky vydaná kniha a tentokrát se o překlad postarala Kristýna Grubhoffer Hanusová. Předchozí dva tituly čtenářům zprostředkovala Eva Sládková a oba vyprávějí o netopýrce Paskalíně – v knize Ani za nic! se malá protagonistka zarytě snaží ubránit před první cestou do školky a v pokračování Nejvíc nejlepší! čtenáři společně s Paskalínou podléhají lákavým nástrahám obchodního domu. A v originále už je od letošního roku dostupný i třetí díl Qui des deux?, kde musí roztomilá netopýrka čelit rodičovské hádce.
Stejně jako v sérii o Paskalíně, i v recenzované knize přistupuje Beatrice Alemagna k dětským emocím nejenom s humorem a hravostí, ale také s mimořádným pochopením. Pomáhá jí v tom osobitý výtvarný styl: ilustrace jsou svébytné, přinášejí vlastní významy, které doplňují text. Výstižná názornost je (nejenom) pro dětského čtenáře efektivnější než složité vysvětlování.
Principem ukazovat víc než vysvětlovat se ale autorka řídí i na textové rovině. Hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka Princezny Břečky je dívka jménem Juki. Každý den ji ze školy vyzvedává nemluvný bratr, a ona se proto domnívá, že ji nemá příliš rád. Za popisným sdělením „Já jsem Juki. Nemám moc dobrou povahu. Jsem zlá a protivná. Když se naštvu, tak křičím, buším pěstmi do země a brečím.“ mohou vnímaví čtenáři cítit, jak se nálepkování a zjednodušování dětských emocí podílí na budování dětského sebepojetí.
Alemagna všechny ty nepříjemné emoce vezme a uplácá z nich velkou blátivou obludu a právě na tuhle princeznu Břečku Juki narazí v kanále, kam se vydá za zahozenými klíči od bytu. Její průvodkyně, která se vzrůstajícím vztekem rovněž narůstá, holčičku provádí nápaditou podzemní říší, kde si prohlédnou třeba Muzeum protivností (věci, co děti ve vzteku vyhodí) nebo Vztekotéku (kde Juki ochutná čerstvě vymačkanou šťávu ze stoprocentní hádky). Jako bonus na závěr (a velké lákadlo především pro předškolní kluky) je celou dobu doprovází skupina Kakánků.
A opět, podobně jako u růžově oblečené Paskalíny, jsou ilustrace, vyvedené v tlumených, zde nepřekvapivě hnědých, bahnitých tónech, ozvláštněny jednou svítivou barvou, tentokrát žlutou. Svítí nápis na obálce, dívčina bunda a sem tam i něco dalšího. Možná to svítí i nalezené pochopení mezi sourozenci. Protože na základě svého putování podzemím najednou Juki dokáže na sebe sama i na svého bratra nahlížet jinak a díky němu (a trochu možná i díky Kakánkům) pochopí, že není jediná, kdo bojuje s nějakou nepříjemností.
Ač to bude znít zvláštně, na kanálech a sourozenectví je zkrátka něco přitažlivého. Tuhle kombinaci známe i z české literatury pro děti a mládež. V roce 2018 Sylva Francová (Áďa spadla do kanálu) použila kanál jako průchod do starodávné Prahy a její protagonistka Áďa si díky svému putování vyjasní svůj vztah k sestře Nice. Zato v knize Ireny Hejdové Nedráždi bráchu bosou nohou (Host, 2020) nohou spadnou do záchodu rovnou oba sourozenci. Tahle kanálová poetika a záchodové vtípky jsou Její výsosti Břečce o něco bližší, jakkoliv je Beatrice Alemagna svým výtvarným projevem zkrátka nezaměnitelná. Ukazuje schopnost vystihnout obrazem zdánlivě složité emoce, projevovat pochopení k lidským slabostem bez prvoplánové didaktičnosti a zachovávat si přitom rozverný pohled na svět. Nezbývá tak než doufat, že se princezně z Bahnova bude dařit a Host nám do budoucna zprostředkuje další autorčiny počiny.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.