Anglicky píšící spisovatelka An Jü (An Yu, nar. 1992 v Pekingu) se v osmnácti letech vydala do Spojených států, aby v New Yorku vystudovala tvůrčí psaní. Nějaký čas strávila i v Paříži. Románovou prvotinu Braised Pork (Dušené vepřové, anglicky 2020) vydala ještě během svých zahraničních studií (kniha vyšla téměř současně ve Velké Británii a ve Spojených státech). Její povídky byly nominovány na několik literárních cen. V současnosti žije a tvoří v Hongkongu. Je spoluzakladatelkou značky Yu, která se specializuje na šperky z nefritu.

Ozvěny přízraků (Ghost Music, anglicky 2022, česky 2026) jsou An Jüiným druhým románem. Hlavní hrdinka a současně vypravěčka Sung Jen žije s manželem Po-wenem v moderním bytě v současném Pekingu. Po smrti manželova otce se k nim nastěhuje tchýně, která pochází z jihočínské provincie Jün-nan, oblasti, jejíž slovesnost tradičně oplývá magickými a nadpřirozenými prvky. Sung Jen po vzoru a pod vedením svého otce strávila většinu dětství a mládí přípravou na dráhu sólové pianistky. K matce, jak sama přiznává, nemá žádný vztah. Jako typické „přecvičené“ dítě ale vytoužené kariéry nedosáhla a živí se jako učitelka hry na klavír. Je v každodenním kontaktu s dětmi, sama po dítěti touží – je už koneckonců tři roky vdaná –, ale manžel dává přednost kariéře.

Jak zní život

Nedlouho po příjezdu tchýně, s níž si Sung Jen příliš nerozumí, přiveze kurýr balíček, který obsahuje různé druhy jünnanských hub. Starší žena úplně ožije a rozhodne se z nich začít vařit. Zdá se, že společná příprava pokrmů by obě ženy mohla sblížit. Vlivem hub (a nejde o nějaké halucinogenní účinky) se ale spíš uvolní stavidla potlačených citů, prožitků i vzpomínek a životy všech tří protagonistů se začnou ubírat jiným směrem a postupně se od sebe vzdalovat. Houby, mluvící a barevné, se začnou objevovat v Sung Jeniných snech. Jsou-li to ovšem opravdu sny, jak jí při jednom nočním rozhovoru v podivné místnosti bez dveří vysvětlila oranžově zářící houba:

„Ale sen a skutečnost vnímat dokážeš?“
„Tak nějak. Ale tyhle dvě věci se od sebe často zas tak moc neliší.“ (str. 10)

Přibývají další zásilky a Sung Jen dál pátrá po jejich odesilateli. Jakmile její manžel odjede na delší služební cestu, houby náhle přestanou přicházet. Zato se ve schránce objeví dopis, v němž jí pianista Paj Jü prozradí, že balíčky byly od něho. Paj Jü, který beze stopy zmizel před deseti lety těsně před plánovaným turné po Evropě, byl považován za mrtvého. Sung Jen se, vedena zvědavostí, vydává na adresu uvedenou v dopisech, do starobylých chu-tchungů – spletitých pekingských uliček, v nichž stojí staré domy s dvorem uprostřed. V jednom opuštěném domě Paj Jüho skutečně najde a on ji požádá, aby mu „pomohla zjistit, jak zní život“. (str. 63)

Sung Jen postupně přestává žít svůj běžný život, začne pít alkohol, přestane pracovat, přes den spí. Pravidelně jezdí za Paj Jüem a hraje mu na klavír. Setkává se s přáteli, z nečekaných telefonických rozhovorů se dozvídá překvapivé informace o svém manželovi, o tom, že v jeho rodném Jün-nanu začal padat podivný oranžový prach…

Sen v moderní džungli

V románu Ozvěny přízraků se autorce podařilo vytvořit snový svět uprostřed moderní velkoměstské džungle soudobého Pekingu. Její román lze číst, vidět ho před sebou a lze ho vlastně i poslouchat (skladby evropských klasiků, o nichž píše, tvoří zajímavý playlist). Velmi intenzivně v něm zaznívá ticho evokující osamělost jednotlivce uprostřed města. To netvoří kulisy vyprávění – v textu se nesetkáme s podrobnějším líčením tamních pamětihodností či nových čtvrtí. Autorka se spíš věnuje popisu určitých scenérií, načrtává obraz typických starých domů a domácností, v nichž se hrdinka ocitá.

Ozvěny přízraků jsou mnohovrstevnaté dílo, které trochu klame tělem. Lze ho se zaujetím číst i bez hlubších znalostí čínských reálií, ovšem pod povrchem se skrývá podhoubí, z něhož vyrůstá mnoho zajímavých motivů: čínská rodina a tradičně jasně definované vztahy v ní (matka – syn – manželka/snacha), touha po mateřství a vztah k dětem, jídlo či specifické pokrmy jako projev kultury jednotlivých oblastí státu o velikosti kontinentu, žena a její místo v moderní společnosti, žena a její vztah k alkoholu a další. V románu jsou patrné prvky magického realismu, který zároveň koresponduje s čínskou zálibou v tajemnu a nadpřirozenu, které je přijímáno jako fakt.

Román je napsaný (a přeložený) velice čtivě a je zajímavou ukázkou tvorby mladé generace čínských autorů. K pochopení mnoha vnitřních souvislostí a detailů čtenáři dobře poslouží fundovaný doslov sinoložky Zuzany Li. A je určitě vhodné najít si k němu i pár fotografií starých pekingských domů.