Banality

BOJÍM SE JÍT KOLEM TVÉHO DOMU. VŽDYCKY / jsem se tě bál, tvých očekávání, tvého / pochopení. Byla jsi silnější. Scény, / rozbité talíře, nebo jak jsi vyskočila / z auta, lehla si před něj a křičela: / No tak mě přejeď! V záři světlometů to vypadalo / děsivě. Chvěl jsem se, když ses začala / vracet pozdě, nebo až k ránu. Tvůj / pohled mi trhal nervy na cucky. /

Při prvním setkání čtenáře s knížkou, při jejich vzájemném seznámení, hraje bezesporu velkou úlohu titul knížky. V případě této sbírky poezie si nejeden z nás může pomyslet - chce snad autor básní, který je pojmenoval jako „Banality“, hrát se čtenářem hru plnou ironie?