KV

Karolina Válová

Brazilský autor napsal román ze současnosti, kdy je skutečný dialog stále častěji nahrazován sebestřednými monology internetových statusů. Přestože či právě proto, že nejčastějším způsobem dnešní komunikace se stává nedorozumění, je hlavní postavou románu lidská řeč. A její schopnost vytvářet různé světy je ve virtuálním prostředí až obludně nebezpečná.

Člověk se obecně bojí zapomínání, protože ztrátou paměti jako by ztrácel i část sama sebe. Cruzův román však ukazuje, že rekonstrukce minulosti ze vzpomínek druhých lidí nemusí být vždy tou nejlepší volbou. Ve složité skládance se postupně objevuje pro někoho překvapivý a pro jiného děsivý obraz uplynulé skutečnosti. A neopomenutelnou roli v něm hrají květiny.

O spadaných kaštanech, o loupání cibule, o komárovi poletujícím v kavárně – Ana Luísa Amaral při psaní poezie často vychází z každodenních situací. Ohrazuje se však proti termínu „banalita“, protože nic, co se týká života, není banální. Její tvorba je ale také aktivistická, angažovaná, upozorňuje například na nebezpečí návratu diktatur. Podle ní je to jako s vejcem: jakmile spadne, rozbije se a už ho nikdy neslepíte a nenaplníte rozlitým obsahem.

Ana Luísa Amaral patří k nejznámějším portugalským básnířkám a vydala také několik knih pro děti: s jejími básněmi se dnešní Portugalci setkávají už v raném školním věku. Tvorba je pro ni prostředkem osobního boje proti všem projevům bezpráví a útlaku, stejně aktivistický tón volí i v poezii s tematikou feminismu a genderové rovnoprávnosti.

Slon putující z Lisabonu do Vídně někdy kolem roku 1552: slavný portugalský spisovatel José Saramago v románu vychází z absurdní, leč skutečné historické události, kdy se tehdejší portugalský panovník, král Jan III., rozhodl vyslat slona i s mnohačetným vojenským a zásobovacím doprovodem přes celou Evropu. Příběh však tvoří pouze kulisu úvahám o postavení a roli nepatrného jedince v dějinách a o pomíjivosti slávy a života. A také o moci a bezmoci.

José de Almada Negreiros: uma maneira de ser moderno – velkolepě pojatá průřezová výstava díla všestranného umělce Josého de Almada Negreirose (1893–1970), kterému tím Portugalsko splácí určitý dluh, je v Lisabonu považována za uměleckou událost roku.

Román plný falešných stop a záměrných odboček, text, který je nutno číst jinak než běžné zpracování lineárního příběhu. Milostný příběh hlavní dvojice, portugalského diplomata Victora a německé zpěvačky Lenii, je totiž v knize pouze okrajovou záležitostí. Hélder Macedo ve svém díle ukazuje, že literatura umožňuje pochopit to, co se nestalo. A poté vzpomínat, jako by se to bylo stalo.

Román napsaný v podobě katalogu vzpomínek, připomínající sociologickou studii a imitující postup při hledání informací na internetu, v němž hrají zcela zásadní roli poznámky pod čarou... Portugalský autor Bruno Vieira Amaral svou prvotinou O prvních věcech upoutal pozornost kritiky i čtenářů a nadchl poroty několika literárních cen.

Tíživá samota starého člověka, symbolizovaná křeslem a kostkovanou přikrývkou, nespavost a pokusy vyléčit ji pojídáním hlávkového salátu. A vedle toho euforické a nakažlivé nadšení z jakékoliv, byť sebebláznivější činnosti: beznadějné snahy naučit se plavat, nabiflovat se seznamy vedlejších účinků léků z příbalových letáků, nastudovat odborné práce o švábech, poznat eskymácké zvyky, věnovat dům trojici nalezených nevycvičitelných psů. – Tyto dva protichůdné stavy duše rámují svět románu Brazilsk

V roce 1915 vyšla jediná dvě čísla časopisu Orpheu (Orfeus). Navzdory tomu, že časopis zanikl mnohem dříve, než jeho tvůrci předpokládali, jeho význam pro portugalskou kulturní scénu se ukázal tak mimořádný, že dnes, sto let od jeho zrození i zániku, se v různých zemích pořádají divadelní představení, literární večery, konference a přednášky s jediným tématem: Orpheu.

Svobodu pro černé otroky, svobodu pro Brazílii a svobodu poznání pro všechny zaslepené požaduje ústy svých postav brazilský básník a dramatik Castro Alvese. Český překlad divadelní hry Gonzaga aneb Revoluce v Minas, hry z brazilského protikoloniálního hnutí, kterou autor dokončil v roce 1867, se zdá být určen především literárním a divadelním nadšencům.

V roce 2013 se editorům do sborníku podařilo vybrat velmi různorodé texty od autorů, kteří nejsou na portugalské literární scéně žádnými nováčky, přestože jejich průměrný věk je nižší než třicet let. Všichni jsou laureáty ocenění z různých evropských bienále a soutěží pro mladé autory.

Kain, poslední román portugalského spisovatele Josého Saramaga, je velmi čtivá, lehce kontroverzní, místy humorná a často filozofující kniha. Představuje zajímavou tečku za rozsáhlým dílem tohoto levicového intelektuála a „profesionálního“ ateisty se zálibou v nových pohledech na historii a jejím přepisování.

Největší úspěch Dinisu Machadovi přinesl pikareskní tragikomický román z prostředí Lisabonu O que diz Molero (1977, česky v překladu Vlastimila Váněho pod názvem Co tvrdí Molero v nakladatelství Dauphin, 2011).

Když 18. června 2010 po dlouhé nemoci zemřel José Saramago, Portugalsko přišlo nejen o výrazného spisovatele a esejistu, ale rovněž o levicově zaměřeného politika a kousavého kritika společenského dění.

Na portugalské poměry nezvykle humorné „sešity“ vyprávějí o jmenovci slavného francouzského básníka. Tavaresův Valéry je dětinský, roztomile nepraktický a roztržitý naivní rozumbrada. Žije ve světě, kde je možné mít placatý prázdninový domek, nakreslit horizontální věž a je téměř nutné mít jiný pár bot pro každou ulici, kterou se chystáme projít.

Goncalo M. Tavares je autorem mnoha tváří. Jeho obdivuhodná představivost, mimořádná píle, mistrovství zkratky a zhuštěného sdělení spolu s odvahou brouzdat v temných zákoutích lidské duše se promítají do mrazivě upřímných podob světa v románech ze série Království, ale i do zdánlivě hravých fragmentů v sérii sešitů o obyvatelích nadmíru osobité Čvrti. První z těchto sešitů vychází v českém překladu.

Sbírka dvanácti povídek současné portugalské spisovatelky, jejichž společným jmenovatelem je ironický nadhled, strohý styl, překvapivé pointy. Jednotlivé povídky v mistrné zkratce popisují zdánlivě všední, posléze však dramatické a mezní životní okamžiky.