JV

Jarka Vrbová

Mají země sousedící s Ruskem kromě velkého souseda něco společného? Na tuto otázku se snaží ve své objemné knize odpovědět norská autorka Erika Fatlandová, která neváhala věnovat dva roky života objíždění ruských hranic a povídání s lidmi, kteří v blízkosti tohoto impéria žijí.

Po několika knihách mýtů, pověstí, legend a pohádek ze slovesnosti Islanďanů, Sámů a Gróňanů přichází nakladatelství Argo s novým překladem tradičních norských pohádek. S jejich zaznamenáváním začali přátelé Peder Christian Asbjørnsen a Jørgen Moe v první polovině 19. století. Pohádky sami upravovali a vydávali v sešitech. V Norsku jimi sesbírané pohádky vycházejí znovu a znovu a objevují se opravdu všude – například uvnitř balení nejprodávanější norské čokolády.

Po několika knihách mýtů, pověstí, legend a pohádek ze slovesnosti Islanďanů, Sámů a Gróňanů přichází nakladatelství Argo s novým překladem tradičních norských pohádek. S jejich zaznamenáváním začali přátelé Peder Christian Asbjørnsen a Jørgen Moe v první polovině 19. století. Pohádky sami upravovali a vydávali v sešitech. V Norsku jimi sesbírané pohádky vycházejí znovu a znovu a objevují se opravdu všude – například uvnitř balení nejprodávanější norské čokolády.

U nás již známý norský autor Lars Saabye Christensen vydal roku 1984 úspěšný román Beatles. Sleduje v něm osudy čtyř kamarádů mezi lety 1965-1972. Milují Beatles a identifikují se s nimi. Beatles je román o přátelství.

Helene Uri (*1964) debutovala knihou pro mládež s názvem Pátek pro Annu (Anne på fredag, 1995). Je autorkou několika románů, z nichž dosud největší zájem vyvolal román Medové jazýčky (Honningtunger, 2002). Helene Uri donedávna přednášela na univerzitě v Oslu, kde se věnovala jazykovědě a z tohoto prostřední také čerpá román Ti nejlepší z nás (De beste blant oss, 2006), který vyjde na podzim tohoto roku v nakladatelství Knižní klub v překladu Jarky Vrbové.

„Mami, miluješ tátu?“ zeptal jsem se matky jednou v hlubokém dětství. Byl zimní večer a zůstali jsme spolu sami v kuchyni u nás na statku na západním pobřeží Norska. Stěny kuchyně jsme měli natřené na modro, nástropní lampa svítila, za oknem byla tma...

Málokdy se v Norsku stává, aby měla kniha domácího autora tak pozoruhodný úspěch jako Christensenův poslední román. V případě úspěchu však nastává s železnou pravidelností stejná situace: čtenáři ji kupují (a snad i čtou), vydavatelé vydávají a kritici se dělí na dva nerozlučné tábory.

Proč byla Astrid Lindgrenová milována, překládána, čtena? Protože každá obyčejná všednodenní událost se pod jejím perem proměnila v dobrodružství a protože psala pro děti, ne o dětech, ale pro ně. A psala tak, že jí rozuměly a věřily jí každé slovo.