AM

Alžběta Mixová

Zastaralé, exaltované i naprosto moderní jazykové prostředky, ušlechtilé symboly, rozervané osobní i opěvované osudy… Dvojjazyčný výbor z básnické tvorby autorů z přelomu 19. a 20. století ukazuje různé polohy, formy a odstíny hispanoamerického modernismu.

David nutí Amandu, aby vyprávěla svůj příběh tak podrobně, až sama objeví moment, kdy se vše začalo hroutit. Jen tak si prý může vybavit banální chybu, která způsobila nevratnou změnu. V románu argentinské autorky Samanty Schweblin se čtenář stává součástí příběhu, ovládá ho nervozita a hrůza z toho, co odhalí.

Jean Mermoz, Henri Guillaumet a Antoine de Saint-Exupéry – tři přátelé, letci pracující pro francouzskou poštovní společnost, mají naprosto rozdílné charaktery i představy o životě, a přitom jsou si v mnohém podobní. Španělský spisovatel A. G. Iturbe jejich osudy popisuje v napínavém příběhu o počátcích civilního letectví, kde kulisu tvoří různá místa na zeměkouli od Španělska přes vyprahlé Maroko až po divokou Latinskou Ameriku.

Sbírka připomíná soukromý zápisník, v němž se zvláštně propojuje lyrika autorčina osobního, intimního světa se světem vědy. Básnířka, překladatelka a propagátorka české literatury Elena Buixaderas pochází ze Španělska, už dávno ale přesídlila do Prahy, kde se věnuje výzkumné práci v oboru fyziky. Všechno, čím žije – mateřství, rodina, práce –, se do jejích básní promítá.

Příběh rámovaný dialogem spisovatele a jeho psychiatra se odehrává v temných kulisách dnešní Venezuely. Světlo do něho vnáší autorova snaha spasit se psaním, potažmo četbou: Kniha noci střídá všechny možné polohy jazyka, ten je tu jednoznačný i hravý, nespoutaný i zkrocený, zmítá se v křečích i v rytmickém tanci.

Smršť bizarních příběhů v povídkách Mariany Enriquezové věrohodně vykresluje současnou Argentinu – divokou, krásnou i nebezpečnou. Hlavní role tu obsadily především ženy: zoufalé feťačky, žebrající děti, nevyrovnané puberťačky či znuděné domácí puťky dávají nahlédnout do nešťastných manželství i křehkých přátelství, prozrazují dávno zamlčené náklonnosti a tichou zášť, popisují bezbřehou samotu, jakou lze zažít v kruhu těch nejbližších.

V prostředí nehostinných hor na severu Španělska autor zkoumá, kam až může člověk zajít při obraně vlastního života. Občanská válka v protagonistech probudila vlčí pudy, a zatímco v očích jedněch se stanou bezcharakterními zločinci, jiní možná najdou pro jejich morální poklesky pochopení. Román si čtenáře podmaní nejen silným příběhem, ale také uhrančivou atmosférou a pro autora typickým básnivým jazykem.

Na útěku před zákonem se muž ocitá v zapadlé horské vsi a shodou okolností na sebe bere roli místního kněze. Jeho prohřešky a hříchy se tak sice stále množí, ale jedná s pocitem, že vesničanům ulehčí a pomůže. Ponurá kniha Héctora Tizóna se českým čtenářům dostává do rukou s třicetiletým zpožděním, to však nijak nezlehčuje tíživý dopad myšlenek, o něž se autor rozhodl se čtenářem podělit.

Na pozadí pohnutého příběhu o trnité pouti Evy od generála Iosifa k tulákovi Levovi španělský spisovatel Jesús Carrasco připomíná cestu evropských dějin s jejími nemilými kulisami: hrůzami druhé světové války, transporty do koncentračních táborů, nelidskými podmínkami pracovních lágrů, zločiny španělské občanské války i evropskou kolonizací Afriky. Důrazem na pozapomenutý vztah k půdě dílo připomíná venkovský román, obsahuje i jednoznačný ekologický apel.

Hlavním motivem románu Zama, díla u nás dosud neznámého argentinského spisovatele, je čekání, beznadějné očekávání lepších časů, které nikdy nemohou přijít. Zama vypráví o nenaplněném životě a vyprázdnění rodinném, milostném i pracovním. Hlavní postava Diego de Zama, funkcionář španělské koruny, čeká v nejzazším z koutů koloniální říše na povýšení, které by znamenalo nejen profesní růst, ale i návrat k rodině a důstojnější život. Čeká však marně.

Enfant terrible, neúnavný tulák, hravý experimentátor, bohémský umělec. A také básník, prozaik, dramatik, esejista a novinář. Ramón Gómez de la Serna (1888–1963), muž mnoha tváří, se na literární dráhu vydal již v šestnácti letech. A jelikož si ze všech literárních cest zvolil tu nejméně prošlapanou, její směr si mohl určovat sám.

Donedávna zcela neznámý španělský autor Jesús Carrasco (1972) se svým debutovým románem Na útěku proslavil doma i ve světě: v roce 2013 knihu madridský Svaz knihkupců zvolil za nejlepší knihu roku, dnes je přeložena už do devatenácti jazyků a připravuje se i její filmová adaptace.

Nevšední dějinný exkurz do dvacátého století Kolumbie i zbytku světa: román Hluk padajících věcí na historii pohlíží „zdola“, tedy očima těch, kteří jí prožili. Narkomafie a drogy, vraždy, únosy, podvody, násilí, to vše ožívá v osudech reálných i smyšlených postav. Juan Gabriel Vásquez ve svém díle vypráví o životě ve strachu o život sám. I proto je román mnohem lákavější než jakákoliv hodina dějepisu.

Po letech strávených mimo vlast svíranou diktaturou se Javier Montes rozhodne vrátit z madridského útočiště do rodného Montevidea... Zjišťuje však, že ty dva světy se nikdy neprolnou a on nepatří už nikam: ti, kdo zůstali, netuší, co prožili exulanti, a ti, kdo utekli, nevědí, co se dělo doma. Uruguayský autor Mario Benedetti v knize vypovídá o nedávné historii své vlasti, která nám často připomene i naše dějiny. Nepřikrášlený obraz nepříliš známé jihoamerické země čtenáře uhrane.

Umně šponované napětí a spoustu násilných zločinů nabízí temný detektivní román Pátrání argentinského spisovatele Juana José Saera, výjimečný zejména snahou o osobitý styl. Zajímavé je nicméně až téma rozvíjející se v pozadí krvelačné historky. Stejně jako u autorova slavného románu Pastorek se jím stává hledání identity, hledání sebe sama.

Detektivka může být jen zástěrkou, to dokazuje slavný španělský prozaik Javier Marías v románu Zamilovanosti. Kriminální námět v jeho podání nabízí příležitost k zamyšlení nad zásadními otázkami, a sice nad smrtí a nad životem těch, kdo po nebožtíkovi zůstanou. Nad láskou a zamilovaností, která mnohé ospravedlní. Nad oddaností a přátelstvím, jež nás dovedou i za hranu zákona. Nad pravdou i lží, která si na pravdu hraje.

Ke štěstí jim nestačí rodina ani práce. Potácejí se životem, hledají něco nového, co by je vytrhlo z věčného neúspěchu, zklamání a šedi. Jsou tak trochu ztroskotanci, nicotné postavy, co si zpackaly život. Asi tuší, že do dnešního světa vůbec nepatří. Neuměli žít ve své vlasti a neumějí to ani v nové zemi, do které emigrovali. Unikají do divokých nocí plných alkoholu a drog, zachutnaly jim nemanželské vztahy... Inspiraci pro svou povídkovou knihu Podchlazení našel Álvaro Enrigue ve vlastním živo

Překvapivě úsporně napsané povídky argentinské spisovatelky Samanty Schweblin jsou snové i zcela přízemní, často protkané fantastickými a nezřídka zcela iracionálními prvky – v hispánské próze je ostatně nadpřirozeno oblíbený stavební kámen nejednoho příběhu. Schweblin si ale libuje také v surovostech, své postavy nechává konat nesmyslné skutky. Není to ale jen prvoplánová snaha šokovat čtenáře: autorka poukazuje na zvrácenost současného světa, který je na násilí uvyklý.