Kateřina Bártková

Kateřina Bártková

Literární kritička, komparatistka a queer feministka. Dlouhodobě se věnuje feministické literární kritice, queer literatuře, ale i současným proudům na středoevropské literární scéně. Žije v Brémách, kde mimo jiné spoluorganizuje brémský queerfilm festival.

Po příznivém přijetí třetího románu Dity Táborské vycházejí Černé jazyky rovněž jako audiokniha. Odkrývání karet jedné rodiny na pozadí historie Tchaj-wanu s sebou však nepřináší komplikovanou sondu do mezigeneračních vztahů, ale spíš příběh o rozpadu světa jednoho muže. Díky procítěné dramatizaci ztvárněné třemi různými hlasy dává audiální verze vyniknout charakterovým nuancím jednotlivých postav.

Audioknize interpretované Petrem Čtvrtníčkem se daří zdůrazňovat žánrovou proměnlivost debutového románu, jenž si v loňských Literách vysloužil titul objev roku. Díky rychlému střídání pasáží naplněných strachem a neklidem hlavního hrdiny se situacemi plnými absurdit i bizarností lze jen těžko odhadovat, co bude následovat. Napínavý poslech plný zvláštních náhod a podivných lidí doprovází minimalistická hudba syntezátorů devadesátých let.

Kniha citlivě mapuje osobní příběhy i každodenní realitu queer lidí v Česku. Autorovi se podařilo do českého knižního i společenského diskurzu dostat opomíjená nebo jinak problematicky zobrazovaná témata, jež spoluutvářejí krajinu LGBTQI+. Díky formě rozhovorů, osobnostem, s nimiž Filip Titlbach rozpráví, ale i vysvětlivkám doprovázejícím text se mu daří normalizovat pojem queer i to, co zastupuje.

Románový debut Taková je Sarah nečekaně rozvířil stojaté vody žánru milostného románu. Příběh o destruktivní lásce nabízí mnohem víc než jen čtení o jednom vztahu. Přestože vyprávění do jisté míry stojí na zažitých milostných schématech, dokáže zaujmout, vtáhnout do děje a po přečtení za sebou nezanechat nasládlou pachuť romantického kýče.

Novela výrazné slovenské autorky, která přibližuje problematiku hraniční poruchy osobnosti, vyšla v rámci projektu Česi, počúvajte jako audiokniha. Snesitelnost hlavní hrdinky a zároveň vypravěčky příběhu však z poslechu dělá nejednoduchý exkurz do komplikovaného světa jedné ženy.

Švédská autorka využívá médium komiksu k analýze toho, co na počátku 21. století považujeme za lásku. Kritizuje stereotypy a oblíbené vztahové modely západní společnosti, zejména kapitalistické vnímání lásky.

Dvojice novel Zusky Kepplové zobrazuje dva odlišné světy: indiferentní postkomunistickou Bratislavu a Budapešť v kontrastu s Manhattanem a jeho mrakodrapy, odkud postavy prchají na východ. Zatímco první novela rafinovaně konstruuje děj i obraz polistopadové Evropy, druhá sklouzává k jednotvárné kritice usazujícího se kapitalismu.

Na novele z prostředí polské vesnice nejvíce zaujme hlas dětské vypravěčky, která velmi rychle přichází o svou naivitu. Vzbuzuje dojem autenticity a zároveň skrze vyprávění pomalu a nepřímo odhaluje sama sebe. Ukazuje svět prostoupený ostrou břitkostí, zasazený do zvláštního bezčasí, kde plynutí času určují údery zvonu umíráčku.

V detektivním románu Morušový strom sledujeme investigativní činnost mladého novináře, který se snaží vyřešit záhadu sériových vražd, inspirovaných mučednickými příběhy raného křesťanství. Namísto sofistikovaného poodhalování pravdy skrývající se za zločiny však příběh nabízí jen kumulaci předvídatelných literárních postupů, prokládaných lekcemi o gnosticismu.

Lepkavé horko, sexuální pnutí a jedno léto na konci století. Erotické vzpomínky spolu s přemýšlením nad „možná“ a „kdyby“ vynesly Martě Dzido a její knize Slast cenu Evropské unie za literaturu v rámci Polska. Přestože dílko ukazuje nový směr milostné literatury, hranice žánru nepřekračuje.

Pátrání po biologickém otci, záhadné fungování klinik zajišťujících umělé oplodnění a touha poznat vlastní kořeny. Osud dětí, které se narodily díky dárci spermatu v 80. a 90. letech v Nizozemsku, sleduje polský reportér Kamil Bałuk ve svém knižním reportážním debutu Všechny Louisovy děti.