JP

Jan Paulík

Úvodní číslo literárního časopisu Qué leer (Co si přečíst) v roce 2008 znovu nabízí španělskému čtenáři více než sto stránek reportáží, rozhovorů, autorských portrétů a aktualit ze světa kultury, a je třeba říci, že redaktoři tentokrát namíchali skutečně pestrou směs.

Měsíčník Quimera – Revista de literatura se svou strukturou liší od dalších dvou španělských literárních časopisů, Qué leer (Co si přečíst) a Leer (Četba). Dohromady jsou považovány za nejkvalitnější literární triptych mezi kulturními periodiky na Pyrenejském poloostrově.

V prosincovém vydání literárního měsíčníku Qué leer si přečte dvě diametrálně odlišná interview, zamrazí jej při exkurzi do myslí notoricky známých literárních zloduchů, dozví se, kdo zahynul místo Stephena Kinga, projde se po hollywoodských ateliérech a spolu se štědrými mecenáši bude sbírat umění. Ještě předtím si ovšem v úvodním sloupku může přečíst sice vtipnou, ovšem proto ne méně sžíravou filipiku namířenou proti literárním kritikům.

Troufám si tvrdit, že útlý konverzační román Noční běžec úspěšného uruguayského spisovatele Huga Burela, ačkoli zřejmě unikne pozornosti tuzemských nakladatelů, se řadí mezi nejzajímavější a nejzdařilejší románové počiny poslední dekády v Latinské Americe.

Uruguayský romanopisec a povídkář Hugo Burel (1951) si rychle vydobyl pověst velmi schopného autora a jeho spisovatelská dráha je k dnešnímu dni ověnčena nejrůznějšími literárními oceněními. V současnosti platí za jednoho z nejuznávanějších a nejplodnějších uruguayských spisovatelů.

V květnovém čísle literárního časopisu LEER, respektovaného periodika, najde čtenář nejzajímavější příspěvky poněkud paradoxně stranou nejobsáhleji zastoupeného tématu.

Literární svět si letos připomene padesát let od úmrtí chilské básnířky a prozaičky Gabriely Mistralové (1889–1957), uznávané a respektované ve své vlasti i v zahraničí jak pro literární schopnosti, tak pro osobní kouzlo a lidské kvality, jimiž si podmanila intelektuály, politiky i širokou veřejnost.

Román Krvavý duben (Abril rojo) peruánského spisovatele Santiaga Roncagliola (1975) získal v roce 2006 prestižní ocenění Premio Alfaguara - jako nejmladší autor v jeho desetileté historii.

Mladí uruguayští ragbisté, jejichž letadlo se v říjnu 1972 zřítilo v chilských Andách, byli nemilosrdně vytrženi z příjemné bezstarostnosti mládí a postaveni před zdánlivě nesplnitelný úkol – přežít. Vypravěčem této knihy je jeden z přeživších, Nando Parrado.

V loňském roce uplynulo dvacet let od úmrtí spisovatele Jorge Luise Borgese, který se nesmazatelným písmem zapsal do hispanoamerické literární historie. Argentinská literatura tak ztratila dalšího ze svých osobitých tvůrců.

Kozlova slavnost peruánského spisovatele Maria Vargase Llosy (1936) navazuje na dlouhou tradici tzv. diktátorského románu v Latinské Americe, který v průběhu 20. století obohatil světovou literaturu několika skutečnými klenoty.

Antropoložka Květa Klímová-Pumerová zpracovala v nové knize další zajímavé téma – nabízí sondu do života indiánské komunity Ašháninků, jež obývá část peruánské Amazonie a kterou měla autorka možnost velmi dobře poznat.

V letošním roce uplynulo 20 let od úmrtí významného latinskoamerického spisovatele, Mexičana Juana Rulfa, jehož nepříliš rozsáhlá, ale o to významnější tvorba měla zásadní vliv na vývoj španělsky psaného románu 2. poloviny 20. století.