Michal Švec

Aktuální dotazníkový průzkum vypovídá o dlouhodobě tristní pozici překladatelů v rámci knižního sektoru. Ale co s tím? Při čekání na akční hrdiny, kteří by nebohé literární překladatele jednou provždy vysvobodili z bezútěšného postavení, je tu jen jediná jistota – okolní svět má svých problémů dost...

Po záplavě dánského hygge a švédského lagom máme možnost seznámit se s finským fenoménem houževnatosti a odhodlanosti zvaným sisu. Kniha Katji Pantzar je však psána pro americké čtenáře, našince její povrchnost, rozvláčnost a přehršel banalit nevyhnutelně nudí.

Výbor sedmi povídek etablovaných finských autorů Lesní lišky a jiné znepokojivé příběhy dokazuje, že fantastická literatura je v posledních desetiletích pevně zakořeněná i ve Finsku, není-li tato země na evropském Severu dokonce její výspou.

Český překlad románu Až vyprší čas finské autorky Eliny Hirvonen je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na knize zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.

Letošní Letní filmová škola v Uherském Hradišti (24. 7. – 1. 8. 2015) je zaostřena na Finsko. Diváci tak mají nejen jedinečnou příležitost zhlédnout unikátní snímky, z nichž mnohé u nás budou promítnuty vůbec poprvé, ale zároveň dostanou možnost seznámit se prostřednictvím filmového plátna i s finskou literaturou, zejména klasickou.

Sci-fi finské autorky pojednává o budoucnosti, v níž byla mapa světa totálně překreslena, mnohá území zaplavilo moře a jiná zase platí za zakázaná. Život se smrskl na každodenní starost o jídlo a zejména pitnou vodu.

Snový kulturní cestopis českého historika, spisovatele a literárního kritika Zdeňka Kalisty (1900–1982) představuje velmi netradiční a umělecky hodnotný popis autorovy cesty do daleké severní země na Mezinárodní kongres překladatelů v roce 1962.

Celosvětově populární vizuálně propracované příběhy o bratrské dvojici Tatu a Patu konečně pobaví i naše malé čtenáře. Zachrání Tatu a Patu jako superhrdinové město Suprnice a jako kosmičtí piloti nejednu galaxii?

Odhalování tajemství minulosti vlastní rodiny či příbuzných se zdá být v současné literatuře téma docela populární. Zvolila si je i mladá finská spisovatelka Riikka Pulkkinen pro svou druhou knihu Zapomenuté šaty (2010) a podařilo se jí vytvořit solidní román pro ženy. Bohužel i se všemi nešvary, které k tomuto žánru patří.

Po objevení autentického dopisu jistého polního soudce z období finské občanské války se autorka pustila do splétání strhujícího fiktivního příběhu, v němž hlavní roli hrají lidská morálka, osobní hodnoty a těžce zkoušená psychika v mezní situaci.

Když spisovatel píše běžný text, musí všechno uspořádat lineárně. Nepoddajné myšlenky je třeba poskládat za sebe a upravit je podle pravidel pravopisu. Já jsem ale chtěla zachytit to, co se odehrává v lidské hlavě. Tam není žádný text, ale jen nejasné útržky myšlenek, hluk a nějaký děj, což je naprosto nemožné postihnout běžným psaním.

Rodilá Slovenka Alexandra Salmela zaujala ve své prvotině finské čtenáře i kritiku svěžím středoevropským humorem. Očima Středoevropanky pozoruje život ve Finsku s jistým odstupem a vtipnou formou upozorňuje na jeho specifika, jako je stále poměrně nedůvěřivý vztah k cizincům, prosazování ekologického způsobu života nebo vášeň pro vše finské. K vtipnosti příběhu navíc přispívají jeho netradiční vypravěči, který jsou mimo jiné plyšové hračky a auto Opel Astra.