Nejkrásnější Kalevala splácí mnohý dluh
Čermák, Jan: Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka

Nejkrásnější Kalevala splácí mnohý dluh

Finský epos Kalevala je bezesporu jedním z nejobdivovanějších děl světové literatury. Díky překrásnému novému českému komentovanému vydání, doplněnému několika odbornými studiemi, mají čtenáři konečně možnost seznámit se s tímto dílem v širších souvislostech.

Hlubší zájem o Finsko, finskou kulturu a literaturu u nás počíná koncem 19. století, kdy se český spisovatel Josef Holeček odhodlal k téměř nadlidskému výkonu – naučil se finsky, aby mohl do své mateřštiny přeložit jedno z nejobdivovanějších děl světové literatury, epos Kalevala. Jeho dodnes oceňovanému kongeniálnímu překladu se díky profesoru Janu Čermákovi, mj. překladateli Béowulfa, a nakladatelství Academia v roce 2014 dostalo pátého českého vydání, a to ne ledajakého. Celý text mohutného díla je vybaven rozsáhlými komentáři, několika studiemi a dalším doprovodným materiálem a kniha vychází v překrásné sazbě i grafické úpravě.

Kalevala, kterou z finskokarelské lidové slovesnosti sestavil v první polovině 19. století Elias Lönnrot, se stala základním kamenem celé finské kultury. Inspiraci z ní čerpali a dodnes čerpají téměř všichni finští umělci, epos měl velký význam pro budování národní identity a je živý jako součást každodenní kultury. Přes 22 000 veršů seřazených do 50 run (zpěvů) vypráví v epické šíři mytické a hrdinské příběhy Väinämöinena, Ilmarinena, Lemminkäinena a dalších postav. V myslích mnoha čtenářů jistě utkví mýty o stvoření světa, námluvy panny Pohjolanky, při nichž rekové plní nadlidské úkoly, cyklus o kouzelném mlýnku sampo nebo tragický příběh Kullervův. Díky novému českému vydání mají čtenáři konečně možnost vstoupit do finskokarelské lidové slovesnosti, mytologie a kalevalské epiky hlouběji a pochopit Lönnrotovo dílo v širších souvislostech.

Předmluvu k nové české Kalevale napsala spisovatelka a překladatelka z finštiny Markéta Hejkalová. Na mnoha příkladech z různých kulturních žánrů od 19. století do současnosti zdařile vysvětluje, proč je nezbytné číst Kalevalu, chce-li člověk proniknout do finské kultury. V ostatních pasážích je ale předmluva přece jen příliš rozvláčná, nekoherentní a zbytečně všeobjímající, zvláště když se s úplně stejnými informacemi setkáváme znovu ve studiích a poznámkách Jana Čermáka. Pro toho, kdo by je ale číst nechtěl, představuje předmluva vhodný úvod do světa finského eposu.

Samotnému textu básnické skladby předchází ještě metodické a děkovné Slovo úvodem a užitečné shrnutí kalevalských dějů převyprávěných po jednotlivých runách. A pak už se čtenář ponoří do 800 stran strhujícího epického díla. Poznámky k textu Kalevaly jsou rozděleny do dvou plánů – souběžně s vlastním textem porovnává Jan Čermák Holečkův překlad s finským originálem, upozorňuje na vynechané verše, odchylky od originálu a jazykové a slohové rysy, které se do překladu z nějakých důvodů nepromítly. Tato velmi pečlivá srovnání jsou užitečná pro všechny, kteří chtějí pracovat s Kalevalou z odborného hlediska, ale nemají dostatečnou znalost finštiny, aby mohli sáhnout po originálním textu. Poznámky na konci knihy jsou rázu literárně- a kulturněhistorického, filologického a etnologického, obsahují řadu odkazů na odbornou literaturu, zdroje motivů, srovnání s jinými kulturními okruhy i primárními slovesnými útvary (s užitečnými přímými odkazy na souborné vydání sesbírané finské lidové slovesnosti – Suomen kansan vanhat runot, tj. Staré básně finského národa). Výklad se logicky opírá především o německé vydání Kalevaly rozsáhle komentované Hansem Frommem (1967, resp. 2005), ale i o vyčerpávající řadu další klasické i moderní odborné literatury. Z hlediska poznámek může být diskutabilní zařazení etymologie jmen do prvotních poznámek souběžných s textem, kalevalské „postavy“ by pro přehlednost a snazší orientaci možná zasluhovaly zvláštní kapitolu, jakkoli není problém konkrétní poznámky díky pečlivým rejstříkům dohledat.

Vedle rozsáhlého a kvalitního komentáře jsou obrovským přínosem knihy dvě závěrečné studie Jana Čermáka. První se zaměřuje na český překlad Kalevaly, dotýká se Holečkovy osobní cesty k finské lidové poezii a motivace k jejímu přebásnění a velmi erudovaně rozebírá překladatelské postupy, metody a strategie, které dokládá mj. na dvou sondách. Druhá studie mapuje z moderní perspektivy vznik Kalevaly od prvotního zájmu finských učenců o lidovou slovesnost přes cesty za runopěvci do Karélie, Lönnrotovo zanícení pro „národní“ slovesné dědictví, jeho různé role při tvorbě uceleného eposu a jeho práci vedoucí až ke dvěma zásadním kalevalským redakcím roku 1835 a 1849. Na procesu vzniku Kalevaly Čermák zdařile vysvětluje čtenářům, proč je výsledný text místy nekoherentní a nelogický, což nezasvěceného čtenáře leckdy mate a někdy až znepokojuje.

Taktéž vůbec poprvé v české odborné literatuře se čtenáři mohou v přehledech následujících bezprostředně za studiemi seznámit alespoň prostřednictvím stručných dějových výtahů s tzv. Pra-Kalevalou (1833) a Starou Kalevalou (1835), které předcházely nejznámější edici z roku 1849. Nechybí ani život Eliase Lönnrota v datech a možná zbytečně podrobná chronologie starších finských dějin, snadno dohledatelná v jiných publikacích. Čtení Holečkova dnes již sto dvacet let starého textu usnadňuje závěrečný slovníček, na který odkazují grafické značky přímo v textu.

Kalevala na první pohled zaujme také grafickou úpravou. Nakladatelství Academia věnovalo jejímu novému vydání po zásluze výjimečnou péči, v dnešní době nevídanou. Grafik Jan Franta se nechal inspirovat zdobným finským vydáním z 20. let minulého století a velmi vhodně uplatnil některé jeho principy v moderní edici. Volba antikvy a kursivy Vojtěcha Preissiga se jeví jako geniální, protože těmito fonty českého malíře, grafika a typografa promlouvá text s půvabem, zdobností i okázalostí, jaká mu po právu náleží. Knihu navíc doplňují reprodukce osmi obrazů finského malíře Akseliho Gallena-Kallely, jehož tvorba je s Kalevalou neodmyslitelně spjata. Do každého výtisku je vloženo ručně vytištěné ex libris, jedna ze šesti unikátních variant. Je jasné, že kniha není perlou jen po obsahové stránce, ale zároveň i bibliofilií, která by neměla chybět v domácí knihovně žádného milovníka krásné literatury. Bez nadsázky se jedná o nejkrásnější u nás vydanou knihu posledních let a jedno z nejnádhernějších vydání, kterého se Kalevala na celém světě kdy dočkala.

Nová česká Kalevala splatila mnohý dluh. Vyšla konečně v reprezentativním vydání, s rozsáhlým a nesmírně kvalitním komentářem k textu i Holečkově překladu a cennými studiemi. Několikaletá práce Jana Čermáka bude ku prospěchu mnoha generacím českých finštinářů, literárních badatelů, etnologů, folkloristů, religionistů, translatologů, zájemců o severskou kulturu a především zanícených čtenářů světové literatury. Naprosto zaslouženě převzal profesor Jan Čermák v předvečer letošního Dne Kalevaly za své úsilí v Helsinkách prestižní ocenění finské Kalevalské společnosti.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Oto Horák,

S tou Národní galerií s Vámi naprosto souhlasím. Právě proto jsem použil slůvko "by" - ve smyslu známého výroku Maxima Gorkého "člověk, to zní hrdě", který je třeba číst ve smyslu "člověk, to by mělo znít hrdě". V daném případě ten podmiňovací způsob znamená, že naše Národní galerie by musela mít nejen více finančních prostředků (i když to také), ale především pořádnou dlouhodobější koncepci, zejména výstavní a nákupní. A pravděpodobně ředitele, kteří by si méně pěstovali své ego a honili ve funkci vlastní triko...

Michal Švec,

Děkuji za komnentář a doplnění. Máte naprostou pravdu, dílo A. Gallena-Kallely stejně jako dalších finských symbolistů (M. Enckell, H. Simberg) by si u nás rozhodně zasloužilo větší pozornost. Bohužel jsi nejsem jistý, že zrovna naše národní galerie je schopna upořádat vůbec jakoukoli významnější výstavu. Ono totiž když není ochotna zapůjčit cokoli ze svých sbírek, proč by někdo půjčoval cokoli do Prahy. Důkazem může být nedávná obrovská Munchova výstava v Oslu u příležitosti malířova výročí, kde byly obrazy z celého světa, ale "Tanec na břehu" z naší NG chyběl se zdůvodněním, že přece takhle vzácné plátno nemůžeme nikomu zapůjčit. Takže asi budeme muset dál jezdit na významné výstavy do Vídně, Drážďan, Berlína apod., naštěstí to aspoň nemáme tak daleko. A zatím si můžeme prohlížet (nejen Kallelova) kalevalská plátna a ilustrace aspoň na internetu, třeba na této velmi obsáhlé italské stránce: http://bifrost.it/Miti/Finni.html#Museo

Oto Horák,

Jedna z nejkrásnějších knih, které u nás za poslední čtvrtstoletí vyšly. Chtěl bych ale vypíchnout ty reprodukce obrazů ke Kalevale od Akseliho Gallena-Kallely, byť jde jen o torzo podstatně rozsáhlejšího záměru (umělec k němu přistoupil až na sklonku svého života). Je to alespoň malá ukázka výtvarného díla tohoto fascinujícího umělce, který měl pro Finsko tentýž význam jako Repin (který si Gallena-Kallely ostatně vážil a ve svém exilu po roce 1917 namaloval jeho portrét) a současně třeba Vrubel a Rerich pro Rusko. Je škoda, že u nás největšího finského malíře vůbec neznáme, je to jako kdybychom neznali právě Kalevalu nebo neslyšeli jméno a skladby Jeana Sibelia. Přitom si nemyslím, že by uspořádat výstavu Gallena-Kallely musel být třeba pro Národní galerii nesplnitelný úkol. (Po vzoru Muséé d´Orsay, jež před pár lety malíře uvedla do kontextu francouzského, v jehož umění přelomu 19. a 20. století najdeme také řadu osobnosti konvergentních.)