Kniha na pomezí románu a non fiction poutavě vypráví klíčové okamžiky španělských dějin 20. století a navíc představuje skvělou meditaci nad povahou moci či fungováním politiky. Obsahuje relativně nadějné poselství, že žádný úspěšný politik se sice neobejde bez populismu a prohnanosti, to mu ale nemusí ubírat na statečnosti a nemusí to znamenat, že by nechtěl prospívat celé společnosti jako celku.

Anatomie jednoho okamžiku je dobře napsaná kniha – už proto, že Javier Cercas je výborný spisovatel. Jako učebnice historie ale neobstojí: události i jejich kontext jsou podány z příliš osobního pohledu, bez potřebného nadhledu. Autor to ostatně nepopírá, naopak zdůrazňuje, že jde o román.

Kniha, kterou lze žánrově jen velmi těžko charakterizovat, není historickým románem o bitvě mezi Řeky a Peršany u ostrova Salamina. Vrací se k bolavému místu španělské historie, jímž byla a dodnes zůstává španělská občanská válka v letech 1936–1939.

Dopsal jsem Vojáky od Salaminy mnohem dřív, než mi vypršelo neplacené volno v novinách. Kromě Conchi, se kterou jsem dvakrát třikrát týdně vyrážel na večeři, jsem se za celou tu dobu skoro s nikým neviděl, poněvadž jsem ve dne v noci seděl zavřený v pokoji u počítače.