Jonathan Coe

Sedmdesátá léta jsou v knize Jonathana Coea Pár trotlů spíše do detailu přesně nakreslenými kulisami, ve kterých Coe rozehrává svůj opus na téma dospívání

Román Pár trotlů britského prozaika Jonathana Coea v sobě spojuje dvě rysy typické pro poválečnou britskou literaturu: smysl pro citlivé vykreslení sociálního a politického ovzduší ve společnosti i odvahu experimentovat s literární formou.

Jonathan Coe ve svém románu vzpomíná na sedmdesátá léta očima kluka stejně starého, jako byl tehdy on sám. Benjamin Trotter (stejně jako Coe pochází z Birminghamu) se stal jeho rozmlženým zvětšovacím sklem, kterým na tu dobu pohlíží.

Jen málokterý spisovatel ztělesňuje lépe britskou literární tradici než Jonathan Coe. V jeho díle se vzácně snoubí několik rovin: odvaha k experimentování s literární formou, umění vystihnout ducha doby a v neposlední řadě výjimečný smysl pro humor.

Jedné jasné, modročerné, hvězdné noci v roce 2003 se dva mladí lidé v Berlíně posadili k večeři. Jmenovali se Sophie a Patrick. Ti dva se až do dneška nikdy nepotkali...

Britský prozaik Jonathan Coe (1961) vyvolal největší rozruch svým pátým románem Dům spánku z roku 1997. Dostal za něj různá ocenění.

Trochu jako protimluv zní výraz „experimentální anglický romanopisec“, jímž byl Jonathan Coe v průběhu své krátké, leč bohaté kariéry několikrát obdařen.

Dům spánku, v pořadí čtvrtý román Jonathana Coea, má hlavní téma vetknuto do samotného názvu - jde v něm především o spánek a jeho poruchy.

Sářin vztah s Gregorym skončil o jedenáct měsíců později, v prvních dnech jejího magisterského studia. Její spánkové vzorce, které ani v těch nejlepších časech nebyly příliš pravidelné, během té doby nabraly další a další poruchy a jejím snům se nadále nedalo věřit.