Nová povídková sbírka spisovatelky a scenáristky Martiny Formanové vás zavede do rovin lidského bytí, o kterých jste možná nikdy neměli představu. Povídky zaujmou minimalistickou výstavbou a kvalitně propracovanými postavami. Slabší stránkou jsou lehce banální zápletky a rozuzlení, která však odpovídají vážnosti situace.

Absolventka dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU Martina Formanová (narozena 9. ledna 1966 v Brně) se do povědomí české veřejnosti zapsala především jako přítelkyně Karla Gotta a poté manželka režiséra Miloše Formana, s nímž nyní žije v USA a má dva syny – dvojčata Andyho a Jima.

Martina Formanová oslavuje letos své desáté spisovatelské jubileum a je docela příznačné, že tak činí navázáním na svou úspěšnou prvotinu Skladatelka voňavého prádla a opět se vrací k autobiografickému žánru. Zatímco ve svém debutu neměla o dramatické momenty a zvraty nouzi, nyní zachycuje poklidnou a pohodovou životní etapu – a to je, jak známo, při psaní dost nesnadné.

V románu, zarámovaném dvěma společnými večeřemi, rozehrává Martina Formanová příběh spřátelených manželských párů - čtyřicátníků Andrey a Johna, Liz a Harolda. Tento nebezpečný věk přivádí aktéry k bilancování, přičemž nenabízí zralé ovoce spokojenosti, ba ani smíření, nýbrž bolí frustracemi, nenaplněnými sny a pocity osamělosti až odcizení.

Možná vás napadne – proč ta sebezničující, až masochistická upřímnost? Je však třeba dočíst až do konce, abyste pochopili. Bez pravdivého zrcadlení by se děj jen stěží mohl vyklenout a gradovat, hrdinka by těžko ušla svůj kus cesty sama k sobě a co je hlavní - my bychom jí sotva uvěřili její vnitřní proměnu.