Krasohled lidského nitra
Formanová, Martina: Povídky na tělo

Krasohled lidského nitra

Nová povídková sbírka spisovatelky a scenáristky Martiny Formanové vás zavede do rovin lidského bytí, o kterých jste možná nikdy neměli představu. Povídky zaujmou minimalistickou výstavbou a kvalitně propracovanými postavami. Slabší stránkou jsou lehce banální zápletky a rozuzlení, která však odpovídají vážnosti situace.

V šestnácti krátkých povídkách nás spisovatelka a scenáristka Martina Formanová seznamuje s niterným světem naprosto obyčejných lidí, jde však o velmi pestrou paletu osobností lišících se vzděláním, společenskou úrovní i věkem.

Spisovatelka pracuje se širokou škálou charakterů, ale také míst: z kavárny se přesouváme do ložnice, z ložnice do letadla a poté do kuchyně k domácím pracím. Na každém z těchto míst nacházíme lidi, kteří nejsou ničím výjimeční, s jejich strastmi a dilematy, ne příliš výstředními ani neobvyklými. Děj je posouván popisem myšlenkového proudu protagonistů a stavěn na jejich nejintimnějších úvahách, prošpikovaných drobnými pikantnostmi. Autorka se citlivě a zrale dotýká různých problematik, zvláště těch, kde hlavní roli sehrávají různé stupně sobeckosti a lidské pudy, občas dokonce i ty nejnižší. Hlavní postavou každé povídky je chybující člověk, do jehož hlavy je nám umožněn kraťoučký, ale intenzivní náhled. Díky brilantně propracované psychologii působí postavy plasticky a není problém se – lidově řečeno – „projít v jejich botách“.

Hlučná mysl jednotlivých charakterů nám umožňuje dozvědět se vše, co o nich potřebujeme vědět a co je nutné pro správné pochopení odehrávající se dějové linky. Ta bývá často dost jednoduchá (matka vykonávající domácí práce a věnující se rodině si zároveň potajmu píše s milencem), nevrcholí do grandiózního finále, ale může být přerušena omylem či trapasem (muž ztratí svůj tajný deník). Pointa bývá také jednoduchá a zpravidla ve všech povídkách totožná: všichni zkrátka žijí dál svůj život jako doposud. Celé Povídky lze vnímat jako situační nepřímé charakteristiky konkrétních lidí, kteří se nacházejí v různých fázích zpracovávání bolestivých životních zkušeností a snaží se vybalancovat z mezních situací, občas překvapivě protínajících děj.

Do popředí jako stěžejní téma vystupuje pojem „hřích“, nikoli ve smyslu duchovním, ale v podobě lidské slabiny, již se snažíme úporně skrýt, avšak naše snaha často selhává a maska bezúhonnosti je nám nemilosrdně stržena. Po přečtení Povídek na tělo má čtenář tendenci rozhlížet se kolem sebe a přemýšlet, kolik lidí, s nimiž se denně stýká, prožívá něco podobného. Důvod, proč ho povídky vedou k takovým úvahám, je jednoduchý: uvědomí si, že jeho myšlenky plynou podobným směrem jako myšlenky protagonistů těchto povídek. Chápání celé sbírky pak usnadňuje jazyková rovina – autorka se vyhýbá košatým souvětím i nadbytečným popisům, její sdělení je zkrátka věcné a vypravěče drží na odpovídající úrovni objektivity.

Zvláštní pozornost si určitě zaslouží povídky založené na konfrontaci dvou proti sobě jdoucích světů (např. povídky RivalkyMíjení), kde máme příležitost pohlédnout na jednu životní situaci optikou obou zúčastněných stran. Má-li čtenář tendence hledat „stranu dobra“ a „stranu zla“, bude jistě překvapen, že ne vždy je hranice mezi těmito „stranami“ jednoznačná.

Zápletky daných příběhů připomínají obyčejné osudy, které si můžeme vyslechnout v tramvaji nebo v čekárně u lékaře a jsou pro nás atraktivní svou lehkou bulvárností. Povídky na tělo si přečteme se stejnou lačností, jako kdyby šlo o žhavý drb. Otázkou je, zda čtenáři minimální posun v ději a maximální sugestivnost příběhu postačí.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Prostor, Praha, 2017, 184 s.

Zařazení článku:

romance

Jazyk:

Hodnocení knihy:

80%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse