Snědla dětem sladkosti
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti

Snědla dětem sladkosti

Martina Formanová oslavuje letos své desáté spisovatelské jubileum a je docela příznačné, že tak činí navázáním na svou úspěšnou prvotinu Skladatelka voňavého prádla a opět se vrací k autobiografickému žánru. Zatímco ve svém debutu neměla o dramatické momenty a zvraty nouzi, nyní zachycuje poklidnou a pohodovou životní etapu – a to je, jak známo, při psaní dost nesnadné.

Martina Formanová (nar. 1966) oslavuje letos své desáté spisovatelské jubileum a je docela příznačné, že tak činí navázáním na svou úspěšnou prvotinu Skladatelka voňavého prádla (2002). Po prózách Trojdílné plavky (2007), Ten sen (2009) a Nevěra po americku (2011), v nichž fabulovala, se opět vrací k autobiografickému žánru. Zatímco ve svém debutu neměla o dramatické momenty a zvraty nouzi, nyní zachycuje poklidnou a pohodovou životní etapu – a to je, jak známo, při psaní dost nesnadné. Ne nadarmo už Goethe zmínil, že na silnou literaturu musí být člověk „buď zamilován, nebo nešťasten“. Běžná každodenní spokojenost se nepopisuje lehce. Navíc toho o autorce a její rodině už z rozhovorů v tisku víme víc než dost.

Krizi středního věku Martina Formanová trefně označila jako „syndrom rozdaných karet“, „bod v životě, kdy veškerá zásadní rozhodnutí padla“, kdy „je dobojováno“, je potřeba „přeprogramovat celé základní nastavení“, protože nastupuje pohoda. Boj přinášel adrenalin, vítězství klade otázky, co se sebou dál. Formanová si však uvědomuje, že „vyhrála mnohem víc, než o čem si kdy troufala snít“. K Bohu má „velmi vřelý a pokorný vztah již od doby, kdy si na něm vymodlila děti“. Je mu vděčná rovněž za manžela: „Že ho mám ve svým životě, za to taky děkuju tam nahoru!“ A když jsme u Miloše Formana, jeho definice smyslu života je „žít a plkat o tom“. Martina tak činí, jak se však vyhnout idylické nudě, dle slov sestry Simči „bezzubé satiře“? („Teda neuraz se, ale co to jako píšeš? Zvířátka a Petrovští?“)

Styl Formanové je už dobře rozpoznatelný: přehledné členění textu, výstižné pojmenování kapitolek, úspornost. Formálně se stejně jako u prvotiny blíží kniha deníku, tematicky pak přináší, co ten který den dal. Dějiště – ponejvíc dům v americkém Connecticutu, postavy – Martina a Miloš, dvojčata Andy a Jim, maminka a tatínek, kamarádky, psi a kočky… Víc než krásnou literaturu připomíná próza publicistiku, ostatně Formanová nezřídka využívá i svých fejetonů, které napsala pro názorovou rubriku v ONA Dnes, a tak jim prodloužila jejich jepičí život. A i mimo ně se často vyjadřuje k věcem veřejným – aktuálním i nadčasovým. A kde je ta brzda před Zvířátky a Petrovskými? Nenápadně zakročí názorovými konfrontacemi Martiny s maminkou, neporozuměním americkému fandění úspěchu, uvědoměním si, že Češka v Americe nepatří tak úplně tam ani tam a tak dál… Především ale nečekaně vyburcuje z pokojné čtenářské letargie vážnou nemocí, která postihne jak Martinu, tak její sestru. Ano, i tady platí jedna z mála spravedlností na tomto světě – nemoc se nevyhýbá ani slavným, úspěšným a bohatým. Líčení pocitů úzkosti, pochybností i následné úlevy patří k nejsugestivnějším místům knihy: „To bylo pořád chvástání: raději krátce jako lev než dlouze jako ovce. Kdepak. Ovečkou chci být, a jak ráda! Zvlášť, co mám ty své dva beránky. Mé děti. Mé. Mé. Mé.“

I tyto vážné momenty dokáže Formanová okořenit svým specifickým humorem, který jako jemné předivo prostupuje celou knihu. Legrační je i název. Možná byl inspirován záznamy Jimmiho Kimmela na You Tube Snědl jsem svým dětem halloweenské sladkosti. Ať ano či ne, jídlo jako takové hraje v knize důležitou roli – je hrdinčinou vášní i slabostí, často se o něm mluví, stmeluje rodinu u stolu a následně navozuje téma hubnutí. Formanová také důsledně oslavuje ženské přátelství; osudy žen, ať už více či méně pohnuté, ji ostatně zajímaly takřka od malička. A jak jinak než ve vztahu k mužům. Ona sama dospívá k povzbudivému poznání: „Být vdaná je tak lehké!... Ukázalo se, že k manželství není potřeba žádný manuál… Do krbu dříví a do sklenky víno; umím být vdaná!“ Neměnnost však bohužel (a jindy bohudík) nepatří k životu. I kniha končí jinak, než začala. Dvojčata Jim a Andy rostou, dospívají a babička, která až dosud rodině pomáhala, se už necítí tak potřebná jako dřív a touží po návratu do Česka. Martina pociťuje zvláštní sklíčenost, ale je to moudrý smutek prozření: „A teď už jsem definitivně dospělá. Vida. Část mého nitra se bouří, nechce žádné změny, ztráty. Ale pak si uvědomím, že by bylo ode mne nefér držet mámu ve svém životě na úkor jejího. A že – ji musím nechat jít svou cestou stejně tak jako kluky… Jedno krásné období skončilo… Jeden den se líně převaluje v druhý a všechna ta samozřejmost by se mohla zdát nudná, kdyby neobsahovala onu jedinečnost vývoje. Moji synové se osamostatňují a mně nezbývá než přihlížet, než zírat.“ Pak je vskutku těžké nevytáhnout v návalu něhy dětem z batůžku čokoládovou tyčinku…

Možná by bylo zajímavé hádat, kdo bude mít chuť si knihu Snědla dětem sladkosti přečíst. Samozřejmě půjde mnohem víc o čtenářky než o čtenáře. Budou to ženy, které si oblíbily Martininy knihy, které ji mají jako spisovatelku rády. A bezesporu se najde i nemálo těch, které bude prostě jen zajímat, jak to u Formanů v Americe chodí. Možná budou překvapené, že život, líčený v knize, není zas až tak odlišný od toho, který vedou ony samy. Četba jim však dá poklid, pohodu, poskytne odpočinek a navodí dobrou náladu. A to není zas až tak málo…

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Eroika, Praha, 2012, 192 s.

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jana Fuksová,

Oprava: "vytříbená", omlouvám se, práce kvapná... :-)
Jen se ptám, jestli knihu před vydáním někdo recenzoval, kdo ji vůbec k vydání doporučil, asi to bylo pouhé "jméno autorky". V tomto případě je skutečně škoda papíru, celé to mohlo vyjít pouze v elektronické verzi...

Jana Fuksová,

Knížku mám rozečtenou a musím smutně konstatovat, že ji možná ani nedočtu. Nejen, že je to čtení tzv. nenáročné, ale nemohu se smířit s tím, že autorčina čeština je, kulantně řečeno, poněkud nevyříbená, což je vzhledem k její původní profesi scénáristky trošku zarážející. Opravdu se nejedná o víc než jen o "deník manželky". Navíc se mi zdá trošku smutné, když nedokáže vytěžit nic zajímavého ze soužití s tak zajímavým člověkem, jímž pan Forman bezesporu je.

H.Motlová,

Knihu si nejspíš nekoupím, recenzi jsem si ale s potěšením přečetla. Pokud by server iLiteratura provedl nějaký průzkum, troufám si odhadnout, že jen malé procento čtenářů by tvořili "odborníci" a naopak velkou část my, čtenáři z lidu:-), kteří prostě máme lásku k literatuře a i s pomocí takových časopisů se ji snažíme kultivovat.

Míňa,

Dovolím si trochu nabourat obraz Jany Hlaváčkové o čtenářích iLiteratury. Jsem pravidelnou čtenářkou tohoto časopisu již několik let. Sbírám zde dobré tipy na kvalitní četbu, zejména severské literatury, ale nepohrdnu ani čímkoli dalším, co mě na tomto webu zaujme. Knížky Martiny Formanové jsem kupovala své mámě k Vánocům a zatím jsem ke všem vzhlížela s trapně snobskou povýšeností, že jde o lacinou literaturu, ale poslední knihu Snědla dětem sladkosti si na základě výše napsané recenze jdu zítra koupit. A proč? Nedávno jsem se stala mámou sama, takže mě zajímá téma vypouštění mláďat do světa, neb mě to taky jednou čeká, a taky nemám momentálně příliš energie na "náročnou" literaturu. Klidně si můžete myslet, že mám mozek vygumovanej kojením a hormony... ano, mám, ale díky této nové situaci chápu, proč nejen moje máma čte knížky Martiny Formanové. :-)) Přeji hezký den. M.

Jana Hlaváčková,

Souhlasím s tím, že by se iLiteratura neměla snobsky ofňovat. Avšak domnívám se, že by se měla věnovat dobré literatuře, nikoli literatuře, která se dobře prodává.
Máte pravdu, že vybrané ukázky knihu trefně prezentují a vlastně ani nepotřebují další komentář, čtenář literárního časopisu si z nich udělá úsudek sám. A ano, cílovou skupinu definuje autorka výstižně. Je to ovšem cílová skupina zcela odlišná od čtenářů literárního časopisu. Troufám si tvrdit, že toho, kdo čte iLiteraturu, zajímá dobrá literatura (neboli literární finesy, chcete-li), nikoli drby od Formanů, a nemusí to hned být namyšlený intelektuál nebo nafrněný snob.
Zkrátka považuji tuto recenzi na tomto fóru naprosto zbytečnou, neodůvodněnou, resp. neodůvodněnou ničím jiným než Velkým knižním čtvrtkem.

jovanka,

Knihy Martiny Formanové řadíme do žánru "relax", tedy oddechové literatury. Z ní si vybíráme jen tu lepší produkci. Nevím, jak si představujete recenzi s rozborem literárních kvalit - v tomto případě recenzentka vybírá celkem pěkný vzorek různých klišé, které knihu docela trefně prezentují, aniž by ji musela rovnou "sejmout". Upozorňuje myslím výstižně na její slabší stránky, předem definuje potenciální cílovou skupinu. iLiteratura nechce být fórem namyšlených intelektuálů a snobsky se ofrňovat nad vším, co "není dost dobré". Čtenářské publikum je široké, nabídka odpovídá poptávce. Pokud se knihy - které se vám třeba nelíbí, proč ne - prodávají ve velkém, asi je někdo i čte. Recenzentka má svatou pravdu v tom, že téma "jak to u Formanů chodí" většinu čtenářů zajímá víc než literární finesy.

Jana Hlaváčková,

Aha, tedy jestliže úspěšnost prvotiny Martiny Formanové byla v tom, že jsme se dověděli, jak to bylo s Karlem Gottem a čím okouzlila Miloše Formana, nyní se máme nechat nalákat na to, jak to chodí u Formanů v Americe. Děkuji, nechci.
A na serveru věnovanem literatuře bych očekávala recenzi, která se bude kriticky zaobírat literárními kvalitami díla, nikoli slibovat "poskytnutí pohody a navození dobré nálady".