Ve volném pokračování knihy Potmě jsme se viděli lépe se Zgustová zaměřuje na postavu Jany a její životní osudy. Autorka se noří do dějin: nahlédneme do období německé okupace i komunistické éry a přiblíží se nám život v emigraci. Janin příběh otevírá otázky složité a filozofické, například co upřednostnit při střetu vyššího morálního principu a ochrany vlastní rodiny.

Jak různorodé dopady může mít zpřetrhání pouta s domovinou? A je pak toto odtržení důvodem i pro odcizení ve vlastní rodině? Monika Zgustová ve svém nejnovějším románu ukazuje na příběhu silné a úspěšné ženy, že i femme fatale může trpět, když jde o vztah s vlastní matkou.

Příběhy žen z vězení a z nápravných táborů v Sovětském svazu za stalinismu i po něm nás vtáhnou do promrzlé sibiřské krajiny, ale i do rozpáleného Kazachstánu. Autorka knihy Monika Zgustová z rozhovorů, které s devíti ženami pořídila, vytvořila kompaktní a komplexní dílo, jež nestaví jen na depresivních obrazech: většina žen si z hraniční zkušenosti v gulagu odnesla něco dobrého a jejich zpovědi ukazují hloubku lidské krutosti a pomstychtivosti stejně jako krásu umění a pevnost přátelství.