Laureátem letošní Camõesovy ceny, nejprestižnějšího literárního ocenění, jakého se může dostat autorům píšícím portugalsky, se letos stal Chico Buarque (Francisco Buarque de Hollanda). V portugalském tisku se okamžitě objevila srovnání s udělením Nobelovy ceny za literaturu Bobu Dylanovi, protože i Chico Buarque je v povědomí nejen brazilské veřejnosti mnohem víc hudebníkem než literátem. Nicméně literární ocenění jeho tvorby stojí na velmi solidním základě.
CB
Chico Buarque
Tento Buarqueho román z roku 2009 žánrově patří mezi rodinné ságy, propojující osudy konkrétních avšak fiktivních osob s osudy země a historickými událostmi. V podání Chica Buarqueho však tento žánr prošel jistou úpravou pro netrpělivého čtenáře 21. století.
Podruhé v rozmezí jednoho týdne přejímal Chico Buarque cenu za svůj poslední román Leite Derramado (Rozlité mléko). A obě zmíněné ceny patří k těm nejprestižnějším, jaké může autor píšící portugalsky získat.
Literární tvorba brazilského zpěváka Chica Buarqua je v jeho vlasti přijímána rozporuplně; autorka českého překladu se naštěstí nenechala odradit. Text o jazyku lásky čtěme dvakrát.
Buarque, známý především jako zpěvák a skladatel, ve svém třetím a zatím nejúspěšnějším románu udržuje rytmus a strhuje oslavou (tvůrčí) svobody. Anotace sice z pochopitelných důvodů láká na sex a násilí, ale ty naštěstí nejsou pro autora stěžejní.
Obraz postmoderního světa, který zpochybňuje hranice mezi fikcí a skutečností a zaměňuje realitu za její odraz. Spletitý myšlenkový labyrint a současně strhující příběh, který se čte jedním dechem.
