Vlámská prozaička Annelies Verbeke pro iLiteraturu pohovořila o neklidu, z kterého vzešel její první román, a o ekologickém aktivismu. Prozradila také, jakou knihu zrovna dokončuje.
AV
Annelies Verbeke
„Svítá, nový den už vstává,“ zpívala si Monique Champagne při koupání. Ve městě, kde bydlela, vzkvétal kulturní život, množství odpadků v ulicích se dařilo držet v mezích normy a množství srážek svádělo k nostalgii. Sem a tam se nějaký oslavenec oběsil na trámu či jakýsi nevypočitatelný domácí mazlíček pokousal dítě. To se však dělo jen málokdy. Štěstí se obvykle nevytrácelo tak razantně.
Román Spaste ryby má potenciál oslovit nejen ty české čtenáře, u nichž Annelies Verbeke zabodovala prvotinou Spi!, ale i ostatní, které zaujme svou ekologickou a psychologickou tematikou.
Přes den jsem vydávala prohlášení a vysvětlení. Přes den jsem krotila své šílenství. Přes den jsem každého uklidňovala. „Mléko s medem,“ vzdychla matka, která si myslela, že její vlastní problémy jsou mnohem větší.
„Od Modrých pondělků Arnona Grunberga nejpůsobivější debut, jaký v nizozemské literatuře vyšel. Čti!“ zní citát z recenze Elsbeth Ettyové v deníku NRC Handelsblad, který provází knihu Annelies Verbekeové s názvem Spi! už sedm let (vyšla v roce 2003).
Vlámská spisovatelka Annelies Verbeke (1976, Dondermonde) vyrostla v Londerzeelu. Otec se z prostých poměrů vypracoval na soudce, matka je zdravotní sestra.
