Tuzemští průzkumníci populární kultury, vyzbrojení skutečně různorodými metodami, se průkopnicky vydali do mnoha nezmapovaných oblastí. V některých příspěvcích je však bohužel příliš patrné jisté pohrdání analyzovaným materiálem.

Je škoda, že se nenašlo dostatek studií třeba jen k posledně jmenovanému z témat, protože různých hrdinů, pseudohrdinů či antihrdinů vhodných ke zkoumání by se dalo najít bezpočet. Místo toho editoři spojují tři odlišná témata a tento počin se snaží ne zcela přesvědčivě odůvodnit tím, že je všechna zařazují pod zastřešující kategorii „vektorovosti“.

Svět je stav jevů a věcí kolem nás. Tyto jevy a věci se nám jeví jako nějakým způsobem provázané, koherentní, uspořádané a strukturované. Tím, že tam tu uspořádanost spatřujeme, nám svět dává nějaký „smysl“. Mezi jevy a věci patří to, co umíme pojmenovat, ale také to, co pojmenovat neumíme, nicméně přijímáme to jako součást světa, pokud to pojmenuje někdo jiný.