Josef Hrdlička

Kostky jsou vrženy. Tento okřídlený citát, v latinské podobě připisovaný Juliu Caesarovi, se ve sbírce Josefa Hrdličky specifickým způsobem aktualizuje na Kosti jsou vrženy. Básně v ní obsažené variují témata spojená s časovou omezeností lidského života, jeho cykličností a smrtí jako největším prokletím i darem zároveň.

Od sféry předmětů se dostáváme ke sféře vjemů. V prvním svazku tohoto díla byly v těsném seřazení vyloženy hlavní výsledky pozorování náležející čisté objektivitě vědeckého popisu přírody, tedy obrazu přírody nepřioděného fantaziemi. Nyní pojednáme o tom, jak se tento obraz přijatý vnějšími smysly odráží v cítění a v básnické obrazotvornosti. Otevře se tak před námi vnitřní svět.

Editoři nezastírají, že „literární turistika“ stála u zrodu nejednoho z textů knihy. Ta ale nyní může čtenáře inspirovat k jejich vlastním turistickým výpravám do dosud neznámých prostředí a zemí. Současně jim ale třeba poodhalí další paměťové vrstvy (či netušené aspekty genia loci) i u těch míst, která pokládali za dávno známá, nudná a všední.

Nakladatelství Opus vydalo pražskému komparatistovi a vynikajícímu básníkovi Josefu Hrdličkovi po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) i sbírku esejů. Jsou to eseje na pomezí řeči vědecké a básnické; dílem je to krásná literatura, dílem odborná. Látka Hrdličkova osobního-odborného zájmu je však natolik subtilní, že okamžitě vyvstává otázka, zda by v tomto případě byl čistě vědecký sloh vhodný.

Ač básnický debut, není Loďstvo vyplouvá z temnot pravou prvotinou filozofa, literárního vědce a básníka Josefa Hrdličky, neboť tento autor se ve své odborné práci na několika knihách již podílel. Jde o prvotinu mnohem spíš pro čtenáře a zblovský Opus ji vydal těžko stravitelnou a sytou, ovšem nebývalou a naprosto neokoukanou.