Poslední Mankellův román není a nechce být detektivkou, nemá téměř žádný dramatický oblouk a jako příběh plyne nápadně pomalu. Citlivě však zachycuje stárnutí a osamělé přežívání Fredrika Welina, známého čtenářům již z románu Italské boty.

„Co mu asi koupili? Přál si nové brusle a počítačovou hru, ale to dostane jen stěží. Jen aby mu nekoupili nějaké oblečení…“ Dárek pro Lukase byl nakonec úplně černý, měl čtyři tlapky, čumáček, a když se soukal ze staré krabice od bot, slabě kníkal. Lukas mu dal jméno Uhlík.

Henning Mankell měl širší záběr než jen detektivky, psal divadelní hry, knížky pro děti či romány inspirované jeho životem v Mosambiku. Smrt ho dostihla ve chvíli, kdy byl nesmírně unavený bojem s rakovinou, ale zároveň pořád tvořil a v hlavě už měl námět na další Wallanderův případ.

Švédský spisovatel kriminálních románů Henning Mankell se doma těší pověsti žijícího klasika. V takové roli se nemusí držet žádných přednastavených úzů a může si dovolit experimentovat. V Číňanovi se do toho pustil plnou parou.