Jeden z mnoha pyskatých Habsburků, despota posílající své manželky pravidelně na popraviště, džihádista a ten, kdo do Francie pozval Leonarda da Vinci. Právě čtenářům, kteří se s takto zjednodušující a v mnohém zavádějící charakteristikou nejvýznamnějších evropských panovníků první poloviny 16. století nespokojí, je určena kniha loni bohužel zesnulého britského historika.

Hlavní důraz je v knize kladen na politický a architektonický vývoj dané městské lokality. Jen některé kapitoly zahrnují i další dimenze, jako je spojení pohledu mytologického s tím přírodním. I tak ale nabízí kniha dostatek podnětů pro přemýšlení: o pomíjivosti všeho lidského i o velikosti důvtipu našich starověkých předků; o mohutnosti tvořivosti člověka, ale i o jeho stále živé potřebě ničit.