Vzpomínky na rodné Polabí, úmrtí několika slavných umělců a životy polských Židů za druhé světové války spojuje v drobné sbírce téma života balancujícího na hraně smrti. Ditrychovo Tísňové volání je plné stručných a velmi působivých veršů, které čtenáři poskytují dostatečný prostor pro zamyšlení.

Ukázky ze sbírky Břetislava Ditrycha Tísňové volání vydané v edici Polabští básníci přibližují různé polohy jeho tvorby zachycené ve třech oddílech: Z Polabí (osobně laděná poezie), Konec konců (inspirováno osudy slavných osobností) a Z Krakova (vzpomínky na židovské ghetto).

Břetislav Ditrych ve sbírce Prostě Paříž skládá obraz Paříže z letmých pohledů a zaznamenaných mikroudálostí. Báseň věnovaná Toyen a následující krátké prozaické útvary pocházejí z oddílu Povšechně, osobně a zachycují autorovy dojmy z pařížských zákoutí. Poslední báseň je ukázka Ditrychových básní připisovaných jiným autorům z oddílu Jmenovitě, namátkou.

Z Montmartru přes náměstí Saint-Sulpice a malinké uličky až do zapadlých kaváren – tak podává Břetislav Ditrych obraz Paříže, ve které se mísí minulost se současností a stopy dávno mrtvých umělců s kroky žijícího autora. Sbírka textů nabízí osobní svědectví o městě, které je zdrojem inspirace umělců již několik století.

Břetislav Ditrych zachytil ve svém pátém básnickém souboru, nazvaném Hořce voní arnika. Jiná Šumava / Bitter duftet Arnika. Der andere Böhmerwald, subjektivní dojmy a vzpomínky z navštěvovaných míst, silně prodchnuté znalostmi historických fakt a vědomím dějinných katastrof, o nichž krajina v pohraničí dodnes podává svědectví. Cyklus fragmentárních reflexivních textů doplňují na čtyři desítky fotografií a paralelní německý překlad.