Reportáž o znepokojivém osudu tří baltských zemí připojených k Sovětskému svazu napsal Mika Waltari v roce 1941 pro finské čtenáře jako důrazné varování před podobným osudem. Stejné varování před ruskou rozpínavostí a manipulacemi s pravdou představuje bohužel i dnes.

Od finského spisovatele Miky Waltariho (1908–1979) bylo již do češtiny přeloženo velké množství titulů, které bývá často zastiňováno jedním jediným žánrem, a to historickým románem. Literární dějiny ale v kontextu celého autorova díla vyzdvihují především jeho raný román s názvem Suuri illusioni (doslova Moje velká iluze) z roku 1928, který letos na podzim vyšel česky pod názvem Velká iluze.

Novela Láska a tma patří mezi Waltariho nejosobnější a nejautobiografičtější díla a dlouho odpočívala na dně autorovy zásuvky, než byla v roce 1961 vydána. O lásce se ve finské literatuře píše hodně a často, ovšem o erotickém vztahu jen málokdy a v době vzniku tohoto díla se jednalo o téma ještě silně tabuizované.

Byť tento historický román původně vznikl jako scénář k filmu, nechybí mu v podstatě nic z toho, co zdobí Waltariho pozdější vrcholná díla: rozbor chování mocných tohoto světa, jejich rozmarů, touhy po moci, politických intrik, a to vše jako součást silného, hluboce lidského příběhu.