Reportáž o znepokojivém osudu tří baltských zemí připojených k Sovětskému svazu napsal Mika Waltari v roce 1941 pro finské čtenáře jako důrazné varování před podobným osudem. Stejné varování před ruskou rozpínavostí a manipulacemi s pravdou představuje bohužel i dnes.

Novela Láska a tma patří mezi Waltariho nejosobnější a nejautobiografičtější díla a dlouho odpočívala na dně autorovy zásuvky, než byla v roce 1961 vydána. O lásce se ve finské literatuře píše hodně a často, ovšem o erotickém vztahu jen málokdy a v době vzniku tohoto díla se jednalo o téma ještě silně tabuizované.

Byť tento historický román původně vznikl jako scénář k filmu, nechybí mu v podstatě nic z toho, co zdobí Waltariho pozdější vrcholná díla: rozbor chování mocných tohoto světa, jejich rozmarů, touhy po moci, politických intrik, a to vše jako součást silného, hluboce lidského příběhu.