Do útlé prózy Jakub spí zapracovává švýcarský autor Klaus Merz celou řadu autobiografických prvků, které jí propůjčují vysokou míru autenticity, zároveň ale látku přetváří s využitím svébytných poetických postupů. Výsledkem je dílo spojující smysl pro přesný záznam a schopnost zprostředkovávat fakta imaginativním jazykem.

Těsně po konci druhé světové války se Lenin dědeček vypraví do Jižní Ameriky, aby se jako gaučo proháněl po argentinských pampách. Na rozdíl od svých německých druhů neutíká, aby se skryl před spravedlností, ale žene ho touha dobrodruha opustit civilizaci zničenou válkou a poznat svět čistší.

„Šedé fábory mlhových rohů povívají nocí. A benátské dámy porovnávají své tučné norky s městskými krysami.“ Takové texty vzniknou, když básník prožije delší dobu v Benátkách.

Román Pojedete se mnou k moři, slečno? je stylisticky vytříbeným dílem tzv. nové subjektivity, literatury zachycující svět privátním pohledem autora, jehož vyprávění dominuje intimní život jedince se všemi jeho radostmi a strastmi uprostřed nevšímavé společnosti.

Klaus Merz (nar. 1945), rodák z kantonu Aargau, příliš nestojí o medializaci svých postojů, ani se nedere na výsluní, přesto je po desetiletí stálicí moderní německé švýcarské literatury.