Historie v americké beletrii

Historie v americké beletrii

přehled beletrie zahraniční

„Nový svět“ se dnes už sice pyšní bohatou historií, ale ze své podstaty nikdy nebyl zemí minulosti. Američané mají být „noví lidé“. Jak potom ve svých beletristických dílech zpracovávají historická témata?

Nový svět a stíny minulosti

Oběma Amerikám se od 16. století přezdívalo „Nový svět“ a význam tohoto přízviska přesahoval skutečnost, že šlo o „nově objevenou“ zemi. Hlavně území budoucích Spojených států vešlo ve známost jako místo, kde se dá začít znovu a lépe, kde se formuje nová společnost, v níž vládnou nové pořádky, a kterou dokonce tvoří „noví lidé“. V roce 1782 J. Hector St. John de Crèvecoeur v nejslavnějším ze svých Letters from an American Farmer (Dopisů od amerického farmáře) definuje Američana jako někoho, kdo se zbavuje svých starých předsudků a způsobů a spolu s dalšími bude přetaven v úplně novou rasu. Tento postulát se stal pevnou součástí americké identity.

Dnešní Spojené státy se tak už sice mohou pyšnit bohatou historií, avšak ze své podstaty nikdy nebyly zemí minulosti. Proto jsme v uplynulém roce rozhodli zmapovat, v jak‎ých rozličných‎ podobách se historická témata objevují v amerických beletristických dílech, přičemž jsme vycházeli hlavně z překladů do češtiny, které se na zdejším trhu objevily v poslední době.

Dějiny v našich vzpomínkách
Možná i vzhledem k výše řečenému excelují mezi americkými spisovateli, kteří se noří do historie, zrovna autoři zabývající se historií nedávnou. V té se jasně nabízejí dvě hlavní témata k zpracování: prvním je válka v Iráku a druhým finanční krize (románům o 11. září jsme se věnovali např. v článku Americká beletrie po roce 2010). Povídková sbírka Zpátky do boje veterána z Iráku Phila Klaye představuje onen konflikt v jeho nejrozličnějších aspektech, včetně těch absurdních. Každou povídku vypráví voják jiného zařazení a každá se věnuje jiné situaci, kterou s sebou služba v Iráku přináší. Ucelený pohled autor nenabízí už kvůli povaze konfliktu, u něhož není jasné, jestli vůbec skončil. Do češtiny nepřeložená kniha Davida Finkela Thank You for Your Service, balancující mezi krásnou literaturou a literaturou faktu, je zaměřena úže: beletrizovanou formou sleduje osudy několika skutečných navrátilců z Iráku. Autor bez servítků líčí, jak obtížně se zapojují do normálního života a že problémy na ně čekají jak v soužití s jejich nejbližšími, tak v kontaktu s úředními autoritami.

Přímo v době bezprostředně před pádem banky Lehman Brothers a po něm se odehrává román Touhy Džendeho Džongy spisovatelky Imbolo Mbue. Hlavním hrdinou je imigrant z Kamerunu, který začne pracovat jako osobní řidič jednoho z vrcholových manažerů banky. Kniha osvěžujícím způsobem převrací čtenářská očekávání – rodině kamerunských přistěhovalců se nestane osudnou šéfova ztráta zaměstnání (samozřejmě má okamžitě nové místo), nýbrž špatné vztahy uvnitř jeho rodiny; a když dojde na obávaný návrat do Kamerunu, také v něm nelze spatřovat jednoznačnou prohru. V Hazardérce Stephanie Cliffordové a hlavně v Nalehko Clary Bensenové a je oproti tomu téma finanční krize spíše v pozadí. Autobiografická hrdinka Nalehko se propadla do depresí, když zjistila, že odpromovala do jiného světa, než pro jaký se na univerzitě připravovala, a že diplom jí dobrou práci nezajistí. Hazardérka se odehrává v předkrizovém New Yorku a sleduje mladou ženu s ambicí proniknout do vyšší společnosti, což je samo o sobě zajímavá aktualizace tématu jako vystřiženého ze starší literatury v (téměř) současných kulisách. Cliffordová má v úmyslu tepat třídu, jejíž příslušníci rizikovými spekulacemi finanční krizi spustili a zároveň nikdy plně nenesli její následky, avšak osten její kritiky tupí bezděčné okouzlení jejím světem a příliš okaté moralizovaní.

Skvělý román Šest dní hněvu Ryana Gattise se věnuje tématu, které je obzvlášť od nepokojů ve Fergusonu v USA opět bolestně aktuální: etnickým nepokojům a jejich sociálním kořenům. Román o ghettoizaci měst, násilí a mladistvých gangsterech se odehrává během šesti dní v dubnu a květnu roku 1992, kdy v ulicích Los Angeles zavládla anarchie poté, co soud zprostil viny policisty, kteří při zatýkání těžce zranili černocha Rodneyho Kinga.

Kostlivci v rodinných skříních
Mezi romány vydávajícími se nazpět v čase lze dále identifikovat rodinné historie, v nichž se s různou intenzitou na pozadí odvíjí také historie „velká“. Osudy a běsy Lauren Groffové obsáhnou několik desetiletí vztahu hlavních hrdinů, přičemž základní problém tkví v tom, jak odlišně nejen onu dobu vnímá ona a on. Osudům a běsům by slušel i název románu Vše, co jsme si nikdy neřekli autorky hongkongského původu Celeste Ngové. Kniha se odehrává v 70. letech minulého století a v jejím centru stojí v té době velmi netypická rodina Číňana a emancipované Američanky, která se chce stůj co stůj vymanit z tradičního pojetí ženství, zatímco její manžel utíká před svou čínskou identitou, a to i v oblasti svého historického bádání (zabývá se „kovbojem v americké kultuře“). Autorka působivě zachycuje fatální přenos traumat a komplexů z rodičů na jejich tři děti.

Romány etnických Američanů jsou často právě rodinné příběhy, protože v mikrokosmu rodiny lze dobře sledovat, jak odlišně se s životem v nové zemi vyrovnávají různé typy lidí a různé věkové skupiny, a zkušenost imigrantů je zkrátka ve většině případů také zkušenost celé rodiny. Rodina irských přistěhovalců druhé generace v románu Thomase Matthewa My nejsme my je soudržná a funkční, ale po létech šťastného života ji nabourávají vnější okolnosti – otcovo vážné onemocnění a následná nulová podpora od státu. Je zajímavé, že hlavní hrdinka, která pochází z prostředí typicky prolezlého alkoholismem a chudobou, se vůči své irské identitě neobrátí zády, ale provdá se za Ira a společně si vybudují více než důstojnou existenci.

Války staršího data
Nakladatelství Euromedia-Odeon vydalo v poslední době deset nejzásadnějších děl Ernesta Hemingwaye, který se ve svých knihách rovněž často vrací do minulosti, třebaže z jeho pohledu jde o minulost poměrně nedávnou. V románu Komu zvoní hrana (1940), který napsal pouhé dva roky po svém návratu, vychází ze svých zkušeností korespondenta ve španělské občanské válce. K zážitkům z italské fronty 1. světové války se vrací s větším odstupem, a to v románu Sbohem, armádo! (1929). Podobnou tematiku sdílejí i některé z Hemingwayových Povídek (1938) a reflexi – byť nedávné a stále částečně doznívající – minulosti najdeme i v románu Mít a nemít (1937), protože velká hospodářská krize odstartovala tzv. „Černým pátkem“ 25. října 1929, ale vlekla se po celá třicátá léta.

Velmi častým námětem historických románů bývá 2. světová válka, což někdy vzbuzuje podezření, že autor sáhl po prvním snadném způsobu, jak svému příběhu dodat na dramatičnosti či osudovosti. Platí to i o románu Sary Gruenové Na břehu jezera, v jehož centru stojí úsilí hrdinů dokázat existenci lochneské příšery, tj. něco absolutně nesouvisejícího se zmíněným válečným konfliktem. Nicméně i o druhé světové válce stále vycházejí umělecky hodnotná díla, jak dokládá Mischling Affinity Konarové nebo Anna a Vlaštovčí muž Gavriela Savita. Mischling je unikátní v tom, že realitu koncentračního tábora popisuje nečekaně poetickým jazykem, což vychází z rovněž neotřelé vypravěčské perspektivy, které se střídavě chápe vždy jedno z dvojčat, jež v táboře slouží jako experimentální objekty nechvalně proslulého doktora Mengeleho. Kniha Anna a Vlaštovčí muž zaujme už tím, že je určena dospívajícím, ale hlavně silnou metaforičností, s níž zprostředkovává příběh cesty sedmileté Anny válečným Polskem.

Dodejme, že v dubnu vyjde v nakladatelství Jota román Sympatizant vietnamsko-amerického autora Vieta Thanha Nguyena, který se z pro Američany nezvyklé strany dotýká tématu vietnamské války. Jde o příběh dvojitého agenta, který působí ve službách Severního i Jižního Vietnamu a po skončení války se ocitne v americkém exilu.

Žánrové čtení
Leslie Parryová
se ve svém románu Chrám divů vydává do New Yorku 19. století a představuje ho poněkud odlišně od dobové literatury – naturalisticky zobrazuje špínu, chudobu, mizérii. Román Dana Simmonse Páté srdce spadá do stejného období, ale odehrává se mimo půdu Spojených států. V jeho centru nicméně stojí světoznámý klasik – Henry James –, vržený do kontextu vrchovatě oplývajícího potenciálem duchaplné zábavy: prozaik se stává Watsonem Sherlocka Holmese. Kniha však spíše než typické znaky Holmesových příběhů vykazuje některé znaky Jamesových děl.

V komiksu Deadpool: Mrtví prezidenti Gerryho Duggana a Briana Posehna vstávají ze záhrobí mrtvé hlavy států. Dočkáme se tak vtipné ironizace více či méně známých postav historie Spojených států, která však nejde příliš do hloubky a k jejímuž pochopení není zapotřebí detailní znalosti amerických dějin. Vyloženě jako kulisy pak využívá dějiny – v tomto případě středověk – komiks Myší hlídka: Podzim 1152 Davida Petersena, v němž vystupují myší rytíři.

Dějiny a čas jako téma
Nejambiciózněji se téma historie pokouší uchopit následující díla, která se zamýšlejí (mimo jiné) nad samotnou povahou času. Anthony Doerr v povídkové sbírce Zeď vzpomínek zhmotňuje myšlenku, že velké dějiny tvoří individuální životní příběhy a osobní vzpomínky. Jakkoli tato idea není právě objevná, autor ji vcelku zajímavě rozvíjí například v povídce z budoucnosti, v níž se obchoduje s datovými nosiči s nahranými vzpomínkami, nebo v povídce o vesnici, na jejímž místě má vzniknout přehrada, která nejen zaplaví domy, ale především vymaže kus historie.

V Letišti Mnichov Grega Baxtera je podstatný kontrast mezi povoláním otce-historika a z velké části neexistující historií jeho rodiny. Po matčině smrti se rodina rozpadne a otec, syn i dcera žijí každý v jiné zemi, přičemž první dva jmenované svede dohromady až zpráva o smrti jejich dcery a sestry na anorexii. Zároveň v knize zůstává nedořešeno, jestli za jejími psychickými problémy nestálo nějaké psychické trauma v minulosti, které by mohlo souviset s otcem.

Zato Zlatá jablka jižanské autorky Eudory Weltyové představují vlastně velkolepé popření chronologicky plynoucí historie a oslavu času cyklického. Každá z částí tohoto románu v povídkách se sice odehrává později než ta předchozí, ale poslední povídku vypráví opět vypravěčka povídky první a v textu se též objeví všechny důležité postavy předcházejících povídek. Nehledě na to, jaký důraz Weltyová klade na symboliku přírodních dějů a na to, že komunita, která v románu vystupuje, se také příliš nemění.

 

© Johana Labanczová
Projekt podpořilo Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 835x

Inzerce