Zatímco nabídka komiksů pro odrostlejší čtenáře je už v českých knihkupectvích docela pestrá a blíží se situaci v ostatních evropských zemích (jistěže s výjimkou Británie a Francie), komiksů pro menší děti stále najdeme relativně málo. Jako by nakladatelé neměli odvahu prolomit monopol Čtyřlístku, jako by předem vzdávali pokus konkurovat po všech stránkách laciné produkci některých českých autorů. Ale loňský úspěch Hildy z nakladatelství Paseka ukázal, že tu pro komiksy pro menší děti prostor je. Letos se přidává další renomované nakladatelství, které se komiksům obecně příliš nevěnuje (dosud vydalo pouze komiksovou adaptaci „svého“ bestselleru, série Milénium od Stiega Larssona), natož těm pro děti. A pokus je to sympatický, byť kvalit Hildy nedosahuje.

Je ostatně určen pro děti menší, ba dokonce pro čtenáře teprve začínající. Od toho se odvíjí i jeho poetika a humor, který je – vlastně docela příhodně – poněkud infantilní. Postaven je převážně na konfrontaci žlutooranžového Ptáka (konkrétní druh nemá smysl dohledávat), stvoření nezřízeně a nebezpečně veselého, optimistického a iniciativního, a modrého Veverčáka, který se naopak bojí každého šustnutí a smyslem jeho činnosti je hlavně zabezpečit zásoby na zimu. Když ale na oba zaútočí velký zrzavý kocour, rázem je po zásobách a Veverčák se nechá Ptákem přemluvit k výpravě na jih, kde bude tepleji a bezpečněji. Kocour jim je nicméně stále v patách a na výpravě na ně každou chvíli vyskočí.

Žánrem jde o cosi mezi pohádkou a groteskou, přičemž dospělý, který by knihu četl spolu s dětmi, musí přestat myslet na věrohodnost děje. V groteskách prostě bývají predátoři pomalí a hloupí, i když už hrdiny mají, obvykle jim nějak podezřele dlouho trvá, než jim dají onu poslední ránu, takže ti se vždycky nějak vyvléknou. Také musíme zapomenout na to, že by hrdinové měli něco jíst, protože zatímco Pták si nějaké ty housenky najde, oříšky pro Veverčáka jsou podstatně vzácnější zboží. Autor se z toho nakonec vylže vtípkem, přesto musí starší čtenář až příliš často přivírat oči před těmito a dalšími logickými (a přírodními) nesrovnalostmi.

Malé děti to však snadno přejdou a zamilují si obě hlavní postavy. Pták je dost potrhlý, věčně veselý a činorodý z bezpečí vzdušného prostoru, symbolicky s leteckými brýlemi na zobáku. Naopak Veverčák má tvář většinou zkroucenou obavami z toho, kde je překvapí dravec a zda najde něco k snědku, a je rozmrzelý z toho, že přišel o dobré bydlo. Na cestě se potkávají se zvířaty přátelskými (rodina krtků) i nebezpečnými (kromě kocoura ještě třeba jestřáb, aby i Pták pochopil, že na sebe musí dávat trochu pozor), spadnou do vodopádu, do rokle, poštípou je lesní včely, akce střídá akci. Burks přitom dovedně mění tempo, takže občas nechá hrdiny vydechnout a pokonverzovat, ale nikdy ne moc dlouho. Obecně způsob jeho vyprávění prozrazuje, že se mnohé naučil při práci kreslíře pro velká americká studia (dle záložky pracoval pro Disneyho, Warner Bros či Nickelodeon).

Odpovídá tomu i kresba, která není prvoplánově podbízivá, ale zároveň je dostatečně jednoduchá, barevná a srozumitelná. Umí na čtenáře takzvaně „bafnout“, umí měnit a stupňovat tempo, prostřídat obvyklou šestiokénkovou stránku s celostránkovým, nebo dokonce dvoustránkovým obrázkem. Řemeslně tomu není moc co vytknout, ale zároveň v komiksu nenajdeme nic překvapivého, originálního, jiného. Občas se objeví milé vtípky a hříčky (včetně jedné překladatelské, když Pták obklopený rozzuřenými lesními včelami zahlásí, že musí udělat „včelem vzad“), ale jen občas. Je to se vším všudy solidní, profesionálně odvedený mainstream, který neurazí. A v českém prostředí, kde je mnohem víc prací umělecky ambicióznějších nebo naopak řemeslně odbytých, může paradoxně právě proto trochu vyčnívat.