Matúš Guziar

Slovenská spisovatelka Barbora Hrínová navštívila v září 2026 Prahu a v rámci Noci literatury se zúčastnila čtení ze svého nového románu Plachý dům. Knihu také představila v rámci diskusního večera Literatura v parku, který pořádal Pražský literární dům. Při této příležitosti jsme si s ní popovídali o její tvorbě, ale také o tom, zda jí jsou bližší takzvaní mileniálové, nebo boomeři.

Prozaický debut slovenského básníka Michala Talla překvapuje experimenty, ale také nasvěcuje nelehké prožívání pocitu odpojení a neporozumění.

Tamás Jónás, maďarský spisovatel s romskými kořeny, popisuje komplikovaný vztah syna a otce. Síla Jónásova vyprávění tkví především ve vnímání sebe samého a v prožití (a přežití) nelehkého osudu uprostřed problematické rodiny. Negativní vlastnosti rodičů se ovšem v Jónásově autentické vzpomínkové próze mohou obrátit k dobrému.

V Kunově románu opouštíme geografický prostor Maďarska a spolu s hlavním hrdinou Aimém se vydáváme přes africký Benin až na sever Evropy do Norska a díky postupům magického realismu na cestě potkáváme nejrůznější duchy woodoo, hroznýše i rosomáky… Zároveň u hrdiny sledujeme přerod od zoufalství nad komplikovanou identitou k nalezení lásky a osobního štěstí.

Autor servíruje príbeh, ktorého fabulačný základ tvorí vojnový konflikt odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti na južnom Slovensku medzi „slovenskou domobranou“ a „veľkomaďarskými separatistami“. Už hravo vyzerajúca obálka ale predznamenáva, že nepôjde o typický vojnový román, ale text vytváraný s autorskou nadsádzkou a humorom. Preto by sa autorský štýl dal prirovnať k pišťankovskému typu rozprávania naplneného naturalistickými obrazmi preniknutými situačnou absurditou a grotesknými postavami.

Hlavnou témou autorkiných kníh je problém identity a jej premena v rôznych prostrediach či situáciách. Nevďačnú cudzinku tvoria dve súbežné línie rozprávania, ktoré sú navzájom prepojené spoločným hlasom rozprávačky. Prvú vrstvu príbehu tvoria spomienky Brežnej na jej odchod do krajiny, kde mala začať svoj nový život.

Nevelká próza Ema a Smrtihlav chápe literárně produktivní téma holokaustu osobitým způsobem – jako sondu do fantazie svého dětského hrdiny.